Drakula

Jako film to bylo vynikající. John Badham velmi   přesně vystihl atmosféru a udržoval film v   tempu a stupňovaném napětí. Kamera byla   dokonale trefená a Frank Langella byl opravdu   dėmonický a uhrančivý Dracula. Sir Olivier v   roli Van Helsinga nepotřebuje komentář.   Celkově určitě zdařilejší verze než ta   následující s Gary Oldmanem, Keanu Reevesem a   Anthony Hopkinsem. Dvě hvězdy jsem dal dolů jen   za poněkud bezohledné nakládání s literární   předlohou. Výměna Miny a Lucy byla z mého   pohledu samoúčelná.

Bez ohledu na věrnost ke knižní předloze bylo   toto filmové zpracování vynikající a   rozhodně patří ke klasice, které si zaslouží   pozornosti. Svedení a poté zakousnutí se do   své oběti s takovým ztvárněným romantismem   se jen tak nevidí. Skoro jsem mu záviděl. Děs   a hrůza se pro současného diváka téměř   vytratila, ale to už u starších filmů tak   bývá. Vyprávění příběhu jde lehce kupředu   a nijak nezadrhává. Filmový zážitek rozhodně   zanechá.

Sexy Dracula v podobě Langelly, mimo to výborné   herecké obsazení Trevor Eve, Laurence Olivier,   D.Pleasence, a pohledná Kate Nelligan. K tomu i   malé úpravy v předloze, a další horor z roku   1979 je pro milovníky tohoto žánru k dispozici

Dracula
Netradiční pojetí Draculy - záměna Lucy za   Minu mi upřímně vůbec nevadila, protože ač   jsem fanouškem Brama Stokera a jeho knižní   předlohy, vždycky jsem měla raději Lucy než   Minu a tak jsem byla ráda za to, že je Lucy   hlavní hrdinkou filmu, dalo by se říct, že   tento film vytěsnil všechny okolní postavy jako   je Jonathan Harker nebo Van Helsing což popírá   samotné zpracování knihy, ale tak budiž. Film,   který se spíš než příběhem může pochlubit   hereckým obsazením a hlavní hvězdou byl   samozřejmě Frank Langella, který byl v roli   hraběte Draculy perfektní. Jinak nelituji, že   jsem film viděla, ale raději se navrátím k   filmu Dracula z roku 1992.

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně   podle předlohy Brama Stokera, slovo volně   zvýrazněné třemi podtržkami a velkým   vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží   zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom   záleží na tom jak. John Badham pojal   draculovskou klasiku stylem…“tlačit na   pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla   ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny   „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s   Lucy… ale i mnohé jiné závažnější   zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co   obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji   se vytrácí míra tolerance. Jakékoli   „inovátorství“ podobného ražení   nezachrání ani tak zvučná jména hereckých   představitelů, jakými jsou Laurence Olivier,   nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro   tak vděčný a stále přitažlivý námět.