Devět kruhů pekla

Viděl jsem ho asi v 11-13   letech a byl jsem v šoku,   podařilo se mě ho podruhé   vidět až teď a samozřejmě   nahlížím na něj už trochu   jinak. Je jasné, že pro   některé diváky bude dlouhý   a nudný. Ale tento film má   své kvality i po letech a   velmi dobře vykreslil hrůzy,   které se v Kambodži za   vlády Rudých Khmérů děly.   Skvělá hudba, kamera, silné   a smutné scény, troufám si   říct, že v lesčems byl   drsnější a   realističtější než   Vražedná Pole (1984) ty jsou   zas profesionálněji   natočena. Zklámání je   hlavně z toho, že pan   Kňažko byl předabován   Petrem Čepkem (ačkoliv ho   mám moc rád) Film se uvádí   jen v cca 99min. verzi   přesto, že má cca 120min.   Největší překvapení však   je v tom, že byl natočen   dvěma komunistickými zeměmi   a ukazoval vlastně jejich   zvěrstva a hrůzy!

Na svou dobu dosti drsný   snímek a divím se, že   komárům nevadil. Vždyť   kdyby si to divák otočil,   tak to mohlo být přesně o   nich a jejich móresech. V   každém případě   nadprůměrné dílo.

V osmdesátých letech vzniklo   hodně koprodukčních   snímků, jak se dnes uvádí,   spřátelenými zeměmi, a   většinou se na výsluní   nijak nedostali. Dnes jsou   všechny do jednoho   pozapomenuté a u některých   je to docela škoda. Týká se   to i tohoto   romanticko-dramatického   snímku, který v oné romanci   dosti zaostává, ale co se   týče historického pozadí,   klobouk dolů. I když   samozřejmě ani tady je jedno   velké ale. Tvůrci dali   především důraz na onu   genocidu, a vyhnuli se   leckterých krajností a   hlavně akčním scénám.   Rozpočet je holt rozpočet a   navíc se socialistická   tvorba nesměla podobat té   západní. Ale aby se   neřeklo, na konci přece jen   Milan Kňažko v hlavní roli   dostal do ruky automatickou   pušku M 16, aby si alespoň v   jedné scéně zastřílel.   Ruční kamera tomu všemu   dává autenticitu a větší   živost. Bohužel se z filmu   stal spíše publicistický   hraný film právě   poukazující na onu genocidu   s patřičnými ukázkami.   Československý lékař   hledající svoji kambodžskou   manželku s dítětem už je   jen takový nepatřičný   doplněk takřka bez vývoje.   Závěr si zasloužil větší   dramatizaci než poetickou   romanci, a to už kvůli tomu,   jak to vlastně všechno   dopadlo. Na československou   kinematografii z dob   socialismu se však přesto   jedná o výsostný kousek,   který alespoň připomene onu   skutečnou historickou   událost, o což tvůrcům   stejně šlo.

Vydareny film s nevydarenym hercom
Depresivny tazky film, z   depresivnych tazkych casov   kambodzskej revolucie,   nasilia, beznadeji. Hlavny   hrdina mizerne stvarneny   Milanom Knazkom a jeho krasnej   manzelky Oum Sovanny, ziju   velmi kratko velmi stastne,   takze tu zacina aj konci   minimum romantiky, pre ktoru   film mozno najst v skatulke   "romanticke".   Spracovanie je tak trocha   schyzofrenicke - na jednej   strane tu mame silny pribeh,   temer dokumentarne snimky   zverstiev ludskeho nasilia,   sympaticku Oum Sovanny, malo   dialogov a vela plastickych   obrazov - no a na strane   druhej stoji tazkopadny Milan   Knazko, mumak bez mimiky, bez   emocii, sa tam prechadza ako   sofer autobusu na pisipauze a   obzera si tie stovky mrtvych   tak trocha primracene; este aj   ked pocuva, ako mu umucili   zenu, vykazuje menej mimiky,   ako zvladal Belmondo na penzii   so svojim zaseknutym   usklabkom. Tazko povedat, ci   tento groteskny vykon pana   Knazku sa do filmu hodil alebo   aj nie: ved mozno bol prave   toto zamer rezisera, vybrat   uplneho blba kalibru sadrovej   figuriny, pretoze mozno ta   postava naozaj mala byt takto   zabetonovana. No ale mozno sa   tam dostal len preto, ze sa   mohol trocha liepat po Oum   Sovanny; zeby daky kamarat zo   stabu ho dosadil - naznak   emocie mu popod fuz vycarila   len scena vecerneho milovania   pri zapade slnka, no ale to by   sa usmieval uz aj zombik na   jeho mieste. Keby bol Muchna   angazoval dakoho trocha   aristokratistickejsie   posobiaceho tipka, dalo by   ovela lahsie uverit, ze sa   jednalo o doktora a nie o   sofera autobusu. Skoda, film   bol inak dost posobivy, pokial   si odmyslite obcas nestastne   zvolenu hudbu - no a toho pana   Knazku, ktory sa na rolu   emocne skusaneho   lekara-intelektuala ani   zdaleka nechyta.