Den vítězství

Film se zajímavým historickým a politickým   podtextem, ale spoustu témat jen nakousává a   hlavně neříká vše. Ocenit lze i válečnou   atmosféru filmu i některé herecké výkony, ale   pokud čekáte nějaké epické bitevní scény,   tak zapomeňte. Oni by se k tomuto filmu ani moc   nehodily.

Průměrný válečný snímek,ve kterém spíše   než o boj,jde o to ukázat divákovi,jak se   francouzská armáda chovala ke svým alžírským   vojákům.Je jistě dobře,že bylo na tento   problém poukázáno,jen by si toto téma   zasloužilo lepší filmové   zpracování.Přílišné tlačení na emoce   diváků nepomáhá a veškerá snaha dojmout a   fascinovat vychází naprázdno.

Den vítězství (tento název neodpovídá ani   titulu zvolenému pro anglofonní distribuci –   Days of Glory ani francouzském originálu   Indigénes – Domorodci, pod tímto názvem byl   před pár lety uveden na Febiofestu) je snímek   výjimečný především svým námětem –   snaží se zachytit osudy severoafrických   vojáků ve francouzské armádě v době 2.   světové války. O tzv. domorodcích z kolonií,   kteří bojovali na straně Spojenců v obou   světových válkách, se toho bohužel stále z   učebnic dějepisu moc nedozvíte. Politické   pozadí filmu je zřejmé – chce přesvědčit   Francouze, že opovrhovaní Arabové kdysi   přispěli k osvobození země, kterou vnímají   jako svou vlast. Přiznám se, že žánr   válečných filmů zrovna nevyhledávám, takže   nedokážu posoudit, nakolik se snímek inspiroval   jinými podobnými opusy a odkud scénáristé   opisovali. Přesto je jiný než americká   veledíla (např. dokonale pitomý Pearl Harbour)   – snaží se o neschematický přístup k   hlavním postavám – nejsou to jen samí kladní   hrdinové bez bázně a hany, ale mají své   nedostatky (a není to jen berberský kšeftař   Naceri). Postava francouzského seržanta velmi   dobře vystihuje postoj důstojníků k domorodým   podřízeným – mají své muže rádi, ale   zároveň k nim přistupují s jistým   paternalistickým despektem. Chybou scénáře   však byla snaha nacpat do filmu průběh celé   války. Děj je proto místy zbytečně   zhuštěný a nepřehledný, postavy tu mají   málo prostoru, řada věcí se nakousne a dál se   nerozvíjí. Přesto stojí film určitě za   vidění a zamyšlení. O zvěrstvech páchaných   na civilním obyvatelstvu (např. masových   znásilněních), kterých se afričtí vojáci   dopouštěli po bitvě na Monte Cassinu i jinde se   bohužel nedozvíte. Takže i tato   neschematičnost má své hranice.

Slabý válečný film s průměrnými hereckými   výkony a levně udělanými bitevními scénami,   který nesahá ani po kotníky konkurenčním   hitům jakým byl např. Zachraňte vojína Ryana.   Je sice pravda, že srovnávat takovýhle film s   peckou "Ryanova" formátu je trochu   absurdní ale film ho občas až okatě kopíruje   ať už závěrečnou bitevní scénou nebo   konečnou "procházkou" po hřbitově   takže si o to srovnání sám koleduje.

Kvalitně natočený válečný film, ve kterém   nejde ani tak o vlastní boj, jako spíše o   vztahy ve francouzské armádě. Taková názorná   ukázka, jak bylo a je uplatňováno francouzské   heslo „Svoboda, rovnost, bratrství.“ v   praxi. Zkrátka nevděk světem vládne, a když   demokracie, tak jen pro někoho. Mimo hlubší   význam filmu stojí za zmínku dobře vystihnutá   atmosféra a dobré herecké výkony.

Vynikající válečné drama popisující účast   Alžířanů v řadách francouzské armády za   druhé světové války v boji proti nacistům   ačkoliv věděli, že vděku se zřejmě   nedočkají. Nejen závěrečná bojová scéna,   ale vlastně celý film, s perfektní   charakteristikjou jednotlivých postav, vás   přesvědčí, že byl po zásluze v roce 2007   nominován na Oscara v kategorii nejlepší   cizojazyčný film.

S lítostí vzpomínám na válečné filmy ve   kterých šlo hlavně o válku a popisovali   válečné bitvy druhé světové války. Tento   film mě na popis těchto bitev přijde hodně   ubohý. Spíše se zabývá diskriminací Arabů   ve francouzské armádě, a jejich pocity vůči   jejich nespravedlivému postavení.