Crazy Heart

Revolta
Miluji Jeffa. Jsem   neskutečně šťastna, že se   v posledních letech na stará   kolena zase vátil do světa   filmu. Miluji jeho   rošťáctví. Miluji To, že   je pořád klukem. To, že si   ze sebe umí udělat legraci.   Dlouhé vlasy, staré hadry,   alkohol, stará dobrá tráva,   bohémství, blbé kecy...   Miluji To, že tohle vše je   bez pár drobečků atributem   každého jeho filmu, a že i   přesto jej nepovažujeme za   starého blázna, a to   protože je famózní,   charismatický, starý-mladý,   pokorný, střízlivý, mimo,   dokonalý člověk. Tento   snímek je mou srdcovou   záležitostí, protože mi   přináší vzpomínky.   Doplňen mému srdci   lahodícím songem, opilou   whisky a krásnou přírodou   je pro mne tou pravou Amerikou   a já se pro ní stala   vlastníkem "Crazy   Heart"... nemohu dát   méně než 10* ani kdybych   chtěla. A já nechci...

A pak že to nejde. Za 24 dnů   natočila schopná filmová   výprava snímek, který se   neztratí v žánrech   dramatických, hudebních,   životopisných a   romantických. To je tak,   když je slušný materiál, s   kterým se dá pracovat.   Neříkejte mi, že se Jeff   Bridges v roli občas   skutečně neopil, protože   spolu s úžasnou Maggie   Gyllenhaal působili v   sociálních poměrech velmi   věrohodně až nezvykle.   Nemyslím si, že by vše bylo   tak předvídatelné jak si   někteří myslí. Nadaný   zpěvák a textař balancuje   nad propastí a zažívá   osobní problémy a   příčinou všeho je alkohol   a konec ? Já teda nevím jak   vy, ale já měl scénářů   několik... Zasloužený Oscar   už jen proto co vše musel   Jeff Bridges absolvovat a jak   nám vše přednesl. Tleskám,   neuvěřitelná   všestrannost.(americké   country, to já můžu)

Přesto, že country není   můj čálek čaje, mě tento   film velmi oslovil a   přitáhl. Vše se odehrávalo   tak nějak na jednu stranu   smutně a pochmurně a na   druhou svižně a v rytmu.   Snímek mi trošičku   připoměl Wrestlera,   především díky zaměření   na zestárlou hvězdu, která   vlastně nemá nic a neví ani   kde najít útěchu. Crazy   Heart, ale pro mě bylo   podstatně emotivnější a   rozhodně doporučuji.

Ještě pár takových   pěkných filmů a ze mě se   snad stane milovník country.   Jeff Bridges ovšem zraje jako   víno a tohle byl v jeho   podání vskutku herecký   koncert.

Fakt dobrého herce poznáte i   po čichu - ono když dobrých   třicet minut máte nutkání   otevřít okno, ve snaze   vyvětrat kvanta vykouřených   cigaret, odér potu, mastných   vlasů, vyčpělé whisky a   zvratků jako bonusu a ženy,   lačné sdílet Badovo   lůžko, si zařadíte mezi   chronické pacientky ORL -   něco na tom Jeffovi bude...   Naštěstí přijdou chvíle   očisty, i když Bad není   právě zásadový, ale zkuste   si v sedmapadesáti začít   nový život s novou láskou,   která by kromě vašeho   šarmu musela akceptovat i   rozedmu plic, srdeční   arytmii, rakovinu, extrémně   vysokou šanci na mrtvici a   flašku, co vás k zemi   víže, jako součást vašeho   vkladu do vztahu... Přesto,   že Bad Blake svůj život   pojal jako jeden velkej flám   mezi koncerty a zjevně nebyl   rodinný typ, nemáte to srdce   mu nepřát, aby si sám sebe   možná naposled otestoval.   Hlavní atrakce - Jeff   Bridges, uvolněná Maggie   Gyllenhaal, oblíbený Colin   Farrell, kterému ovšem role   country hvězdy pranic nesedla   :-) a celkem příjemná   muzika, nic proti.

Nenásilná romantika, kterou   naštěstí nezakončí   tradiční patos. Příjemná   hudba, jednoduchý příběh.   Film nenabídne nic   převratného, ale zároveň   nenudí. V podstatě nemám co   vytknout.

Bláznivé srdce
"Jeden z mých   nejoblíbenějších herců   Jeff Bridges, to musím   vidět," říkal jsem si,   když jsem náhodou narazil na   tento film. Bohužel už mi   nějak unikla informace, že   zde můj favorit hraje country   zpěváka. Zde nastal kámen   úrazu. Tomuto hudebnímu   stylu moc neholduji a jelikož   celý snímek byl proplétán   nejrůznější country   hudbou, nemohl jsem přijít   Bláznivému srdci na chuť. K   tomu mi navíc celý příběh   přišel na stejný způsob,   jako písničky co jsem   slýchával u táboráku.   Nezáživné, o ničem,   celkově bez ducha. Navíc   celé tempo bylo pomalé a já   pořád čekal až se zase   začne něco dít (dlouhé a   nekonečné desítky minut). A   když už se něco dělo,   nestálo to nakonec za nic.   Celkově mi to přišlo jako   story nějakého rockera,   jenom podáno o sto decibelů   jemněji, aby k tomu měli   přístup i děti. Osobně   jsem nevěděl, že tito   zpěváci žijí nějak   výjimečně. Z reálných   osob znám jen Nedvěda (i   když si ani pořádně nejsem   jist, jestli to co hraje je   ještě country nebo už folk)   a ten mi nějak extra   odvázanej nepřijde...