Cizí lidé [TV inscenace]

Celkem průměr, i když   scéna od soudu se jistě v   mnohém neliší od současné   byrokratické mašinérie.   Ovšem nezklamala Jaroslava   Obermaierová jako ukázková   semetrika.

Honzíkovi Lukeslovi se   rodiče zabili v autě, ve   chvíli, kdy byl u Fišerů a   hrál si s Péťou. Herečka a   spisovatel řeší dilema,   chlapcova teta kluka nechce,   neměla v oblibě svojí   sestru a také proto jej   nechce, má dvě dcery, se   kterými si sama neumí   poradit. Když je u Fišerů   Honzík dva měsíce,   požádají o osvojení. Tetě   Antošové se odmítnutí   výchovy synovce rozleží v   hlavě, a začne o kluka   bojovat, zvláště když jí   pohání vidina   nedostavěného domu. Honzík   z ní má strach a nechce   přijít o kamaráda Péťu.   Musí rozhodnout soud...

Hodně zajímavé, hlavně ten   konec s udáním od sousedů.   To byla perlička. Dá se na   to podívat, ale jen jednou,   nevybočuje to z lehkého   podprůměru.

Pavel Pípal a Dana Syslová   jsou jistě výborní herci,   ale nejsou to takové ty   "rodinné typy",   myslím tím samozřejmě ve   filmech. Hlavní roli   "rodičů" bych   svěřila asi trošku jiným   hercům, ale je pravda, že o   herecké obsazení zde asi   primárně nejde. Malý   chlapec ztratí rodiče a   ocitá se v rodině svého   kamaráda - aneb jak si   poradit s nelehkým úkolem   adopce cizího dítěte,   které tak zoufale potřebuje   domov? Velmi vážné   téma...a ruku na srdce...asi   ne každý z nás by byl   ochoten si vzít na sebe   takovýto závazek a přijmout   do rodiny někoho cizího, kdo   má ještě stále velmi   zraněnou duši z častých   výprasků na zádech a   následně maminčiny smrti   (skon otce tyrana se chlapce   dotýká méně, vlastně   není divu), je opravdu   odvaha. Nevím, zda bych to   dokázala, asi ne...obávám   se, že ne. V tom tkví   hodnota této inscenace - má   spoustu nedostatků, v   hereckém obsazení i ve   scénáři, ale vzdává hold   těm rodičům, kteří   poskytli domov cizím   dětem...v tom tkví její   nadčasovost.

Malá televizní miniaturka,   řešící morální problém   muže a ženy nechat si cizí   dítě po neštěstí jeho   rodičů. Konverzačka s   výbornými dialogy, ze   kterých by si současní   čeští filmaři mohli vzít   příklad.

Velice pěkná televizní   inscenace s dobrými výkony   známých i méně známých   herců. Příběh chlapce,   kterého měli sousedi na pár   hodin pohlídat lidem, které   ani neznali. Tragická   autonehoda rodičů chlapce   způsobí, že si malý Honza   pobyt v rodině nepříliš   úspěšného spisovatele a   jeho ženy, divadelní   herečky poněkud prodlouží.   Spřátelí se velice rychle s   jejich malým synkem Petrem.   Ze začátku jsou manželé   Fischerovi zaskočeni a pan   Fischer odváží Honzíka k   jeho tetě, ale nepodaří se   mu ho tam "udat".   Když zjistí, co je teta   zač, raději chlapce zase   odveze k nim. Honza je   zakřiknutý a téměř   nemluví. Ani nijak nepláče   po rodičích, i když mu   muselo být sděleno, že mu   zemřel otec a později   umírá v nemocnici i jeho   matka. Proč tomu tak je, nám   filmaři pouze naznačí,   když jsou v záběru vidět   stopy po bití na chlapcově   holém těle a to nejen na   zadečku, ale hlavně na   zádech, tedy byl doma   týrán. A pak je ještě v   jednom záběru naznačeno,   že byl bit gumovou hadicí.   Pan Fischer ji náhodou   objeví, pověšenou pod   taškou, když přišli pro   chlapcovi věci. Snaží se s   ní vyklepat prach z tašky a   Honza se při tom bázlivě   skrčí v koutě. K tomuto   problému se film pak už   nijak nevrací. Manželé   váhají, zda si mají chlapce   nechat a pro se rozhodnou,   když se o chlapce náhle   začne zajímat jeho teta, ze   zištných důvodů. Sejdou se   u soudu a chlapec je jim   svěřen do péče, takže   šťastný konec.