Čert nespí

Snímek poskládaný ze tří satirických   povídek literárního autora Petera Karvaša,   který svou sbírku povídek vydal v knize pod   společným názvem ´Čert nespí´. od čehož   je také název snímku. Karvaš se svými   povídky kriticky strefoval do nejrůznějších   buržoazních přežitků a to jak ve veřejném,   tak v tom soukromém životě. Pokaždé se   zaměřil na určitou vzniklou problematiku,   kterou bylo potřeba politicky vyřešit, a vždy   to pojal právě oním satiristickým důvtipem.   Stejně jsou stavěny i povídky zfilmované,   které jako celek pro jednoznačný povídkový   film propojuje filmová schvalovací komise,   která výsledné zfilmované povídky shlédne,   okomentuje a pojme s patřičnými výhradami a   návrhy změn. Takže vše má svou jednotnou   šablonu a to v zájmu patřičností vládnoucí   strany své doby. Humor především konverzační   a vždy cílen k politickým nepatřičnostem.   Obhajoba práva na soukromý smutek, kritika   propagandistických lží zveřejňovaných v   novinách a kritika alkoholismu na pracovišti.   Ono, když se na to podíváme s odstupem doby   vzniku a režimu, v podstatě se na těch   povídkách v jádru věci na dnešní dobu zase   až tak moc nezměnilo. V charakteru postav, ze   kterých se dělá legrace, by se i dnes mohl   leckdo poznat. Jasně, povídky jsou vytvořeny v   rámci podpory dobové politické situace, ale to   nic nemění na stavu věci. Skutečně to stačí   jen mírně upravit v zohlednění na dnešní   dobu a hotovo. Společensko-politická satira z   50. let především ukazující, že se na   koncepci satiry po léta nic nezměnilo.

Ne že byl proti satiře, ale tato komedie je jen   pro otrlé diváky, kteří sní všechno, co se   jim předloží. K tomu, je to ve slovenštině,   která není tolik srozumitelná a já jsem více   skřípal zubama, než bych se bavil. Lasica a   Satinský možná, ale tohle je moc. Režiséra   Solana znám jen z filmu Boxer a smrt a ten je   koukatelný, zbytek je zbytečný...

Typický film padesátých let. Lehká satira, aby   se zase moc neznelíbila "nahoře", na   obvyklá témata např. alkohol na pracovišti.   Film mě tedy nepobavil, při druhé povídce jsem   dokonce začal být alergický na jméno   Kvasnička.

Nevím, jestli se i ve své době tímto snímkem   podařilo vytvořit satirický a kritický film   některých nešvarů socialismu, ale osobně si   myslím, že vznikla spíše dosti velká   slátanina.
Byl to takový ten hodně opatrný   humor. Legrace se maxmálně mohla dělat z   úředníků. Kladem filmu je herecké obsazení,   ale tím ty plusy končí.