Brubaker

Vězení je peklo
Skvělé vězeňské drama s Redfordem. Líbil se   mi příběh i herecké výkony. Ve vedlejší   rolích se objevili herci Freeman a Kotto. Závěr   filmu mohl být lepší ale ani tak si   nestěžuji.

Redford ako nový šéf väznice, kde si väzni   robia vlastné kšefty a ľudskosť je až na   poslednom mieste. Škoda, že výsledok je o dosť   slabší, než nastavené prostredie a naivita   bola na môj vkus cez čiaru. Skôr jedna z tých   slabších väzeňských drám, aj keď pár   lepších momentov sa tu nájde.

Vězeňské drama,nový ředitel a jeho nástup   excelentní ,nástup v roli vězně a pak oznámí   že je ředitel,chce být poctiví a spravedliví   což se mu moc nevyplácí ,hlavně se to nelíbí   těm jeho šéfům kteří z vězení něco   mají,povedené drama.

Vězeňská tématika není zrovna moje   vyhledávané téma, ale tento film pozvedl Robert   Redford mezi ty, které si ráda pustím čas od   času znovu a ráda.

V kontextu s rolemi, které Redford během svého   filmového života ztvárnil, lze jeho výkon   považovat ve filmu Brubaker za standardní.   Hraje stále zde tu klidnou, nikoliv však vždy   kladnou, postavu s vnitřní jistotu a vírou ve   své schopnosti, své sily.

Pro mně je to jeden z nejlepších filmů s   vězeňskou tématikou. Když ho někdy dávají v   TV, tak se na něj rád podívám. Za ty roky ho   znám sice skoro nazpaměť, ale nijak mě to   nepálí :-).
Samozřejmě, že nejvíc tady   upoutal moji pozornost ( a jistě nejenom moji )   Robert Redford. Jeho výkon je skutečně   impozantní.
S klidným svědomím dávám 10   bodíků.

Nový ředitel věznice Brubaker se snaží poznat   vězení i z druhé zamřížované strany. Ovšem   přes veškerou snahu nedokáže zlomit zažitý   stav a na jedné straně sice vítězí, ale   nakonec odchází poražen systémem politiků a   dozorců, pro které jsou vězni jen a jen odpad   splečnosti. Vynikající výkon R.Redforda v   hlavní roli.

BRUBAKER

Filmové drama z nejdrsnějšího   vězeňského prostředí vychází ze   skutečného příběhu. Film ukazuje syrový a   realistický pohled na poměry v tehdejších   amerických věznicích. Je sondou do prostředí,   ve kterém idealisté předem prohrávají.   Brubaker při svém nástupu do funkce zvolí   velmi neobvyklý způsob, který mu pomáhá   zjistit nedostatky ve věznici. Kromě toho, že   zjistí jak nelidsky je s vězni zacházeno,   postupně odhaluje i to, že vězni jsou   nelegálně využíváni místními podnikateli   jako levná pracovní síla. Postupně odhaluje   korupci v široké síti vězeňského systému,   který je ovšem napojen až do vyšších míst   státní samosprávy.

V hlavní roli se   představil vynikající Robert Redford. Ztvárnil   zásadového muže, naivního a nekompromisního   idealistu, který bojuje za práva i těch   nejnebezpečnějších vyvrhelů na slušný   život. Henry Brubaker ve vězních neviděl   vrahy, zloděje a násilníky, viděl v nich   normální lidi bez ohledu na to jaké barvy pleti   byli a čím se provinili. Bral je jako sobě   rovné. Jeho snaha změnit něco k lepšímu, jeho   tvrdé metody, přímočarost a další vlastnosti   jsou sice úžasné, ale chvílemi působí hodně   pohádkově. Brubaker si stojí pevně za svým   slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli   nikomu a ničemu zpronevěřit. Ani v momentě,   kdy má možnost dosáhnout významného úspěchu   formou kompromisu, nehodlá ustoupit ani o píď.  

Spousta filmů z vězeňského prostředí se   snaží o problémech systému nejen vyprávět,   ale snaží se o nějaké řešení. Tento film   přináší velmi autentickou atmosféru.   Beznaděj a bezútěšnost přesně odráží   skutečný život lidí za mřížemi, kteří   jsou pro většinu společnosti pouhým odpadem a   podle toho se s nimi jedná. I když je tady   většina vězňů vylíčena spíše jako parta   chudáků, které máme především politovat, a   kteří si snad ani nezaslouží být ve vězení,   přesto filmu nelze upřít jeho kvality. Mnohé   další filmy ze stejného prostředí se s ním   nemohou měřit.

Přestože Brubaker nebyl v   boji proti vězeňskému systému úspěšný,   protože hlavou se zeď většinou prorazit   nepodaří, přesto dosáhl slušného pokroku. A   to i když byl nakonec své funkce zbaven. V   závěrečné scéně, kdy za spontánního   potlesku vězňů Brubaker odjíždí z vězení a   stává se tak vítězem i poraženým současně,   asi jen málokdo z diváků zůstane zcela   lhostejný a bez emocí. Velmi působivá scéna.   Přece jen to hlavnímu hrdinovi stálo zato. V   každé situaci, za každých okolností se může   hrdě každému podívat do očí. Zůstal dobrým   člověkem, ne kvůli sobě, ale především   kvůli ostatním lidem.

Filmy z vězeňského prostředí nemám vůbec v   oblibě, protože se v drtivé většině autoři   těchto snímků snaží všechny postavy a jejich   činy vykreslit do co nejdrsnějších póz, aby   to celkově vyznělo ještě více drsně a celý   film byl "pravdivým" obrazem kruté   reality. Všechno je to ovšem hra na efekt a na   divákovy lačné předpoklady. Neříkám, že   pobyt ve vězení je pohodový jako dovolená   někde v hotelu - to určitě ne! Jen mi v těch   filmech schází trocha té lidské stránky.   Divák by měl vidět i pozitiva a ne pouze   negativa. A právě o tohle se svým způsobem   snaží film Brubaker. S příchodem nového   ředitele věznice se postupně a hlavně   radikálně mění zajetý režim, což otevírá   nové možnosti v kontaktu se samotnými vězni.   Lepší motivace, větší důvěra a později   taky loajalita (viz. závěrečná scéna, která   dozajista mluví za vše). A hned se rozjíždí   kolotoč podrazů ze strany dozorců, jejich   poskoků a korupcí prohnilých politiků.   Ředitel Brubaker ale nehodlá nikomu ustoupit ani   o píď, což samo sobě si zaslouží obdiv.   Díky této jeho rytířské vlastnosti jedna   komplikovaná situace střídá druhou, poutavý   příběh nabírá poklidný, ale zato zaručený   spád a připoutá Vaši pozornost k sobě. Takže   pokud Vám nevadí starší filmy a chtěli byste   se poohlédnout po něčem jiném než Vám může   nabídnout současná kinematografie z   vězeňských prostor, určitě uděláte dobře,   když spolu s panem Brubakerem uspořádáte   nekompromisní boj za tolik oslavovanou a přitom   opomíjenou spravedlnost.

Nádherný pravdivý (...bohužel) příběh o   tom, že ideály a snaha jedince o nastolení   spravedlnosti nemají v dnešní zkorumpované   společnosti žádnou váhu a opět popírají   zažitou nepravdu, že s poctivostí nejdál   dojdeš.