Na konci světa

Kterak pohraniční stráž hlídala v 50. letech   minulého století československé hranice se   Západem a snažila se odhalit a chytit   narušitele. Snímek je ve své podstatě na   stejné koleji, po které už jede ´Král   Šumavy´ (1959). Jen už tolik ve snímku   nedráždí politická agitace, i když   samozřejmě i tady ukrytá je. A oproti Králi   Šumavy je bohužel scénář daleko   odfláknutější. Takřka poklidná a víceméně   ne zase až tak moc náročná služba   pohraniční stráže ještě dejme tomu, ale   dějová linka s převaděčem je prostě   nezajímavá. Nemá to patřičnou myšlenku a   hlavně pořádný důvod. V zájmu zisku je na   takový film prostě málo. Na správný vojenský   film, obzvlášť z oblasti hranic, i tady   samozřejmě dojde k přestřelkám, které sice   mohly vypadat lépe, jako kdyby byly od režiséra   Sequense, ale svým způsobem postačí.   Atmosféra prostředí je však tak výrazná, že   by to nejednoho mladíka snad i přesvědčilo,   že sloužit základní vojenskou službu na   hranicích zas až tak hrozné nebylo. Detektivní   motiv prostřednictvím významů filozofie moc na   zajímavosti nefunguje. Chybí tomu především   správně podané napětí a patřičná hloubka,   ale na sedmdesátá léta to nebylo nic   neobvyklého. Takže v tomto vcelku nuda, ale   jinak se snímek nejeví zase až tak špatně,   jak by se mohlo zdát. Každopádně, ať se to   někomu líbí nebo ne, výše zmíněný ´Král   Šumavy´ (1959) je daleko napínavější. Z   dnešního pohledu překvapí plejáda známých a   samozřejmě mladých hereckých tváří. V roli   pohraničníka se tu objevuje i Jiří Korn. Kdo   by to byl kdy řekl.

Tohle byl teda blábol o ničem. Pohraničníci   vraždí lidi prchající z republiky a za to   dostávají opušťáky. Žádná výrazná role,   herci vesměs podprůměrní a navíc   předabovaní Brzobohatým, Tokošem, Kotrbovou,   Lábusem a Hanzlíkem. Špatná režie, špatný   střih, některé scény vůbec nedávají smysl.   Scénář pana Makovičky postrádá jakoukoliv   logiku a jak vojáci, tak diverzanti mají k   normálnímu IQ hodně daleko. Petr Hapka se s   hudbou taky moc nevycajchnoval, zřejmě ho to   nebavilo. Film svým tématem může připomínat   Krále Šumavy, jenže to je úplně jiná liga!   Na konci světa je nevýrazná ideologická   hovadina, zatímco Král Šumavy staví hlavně na   atmosféře a bezvadné kameře. Ivo Novák má na   svém kontě rozhodně kvalitnější záseky, v   tomhle případě šlápl hodně vedle.

Jak strávit v 50letech ve službě na hranicích,   kde se volně pohybuje člověk, který za pěkný   peníze organizuje přechody přes hranice. Ve   filmu uvidíme J. Korna, J. Krause, A.   Čunderlíkovou, kterou přemlouvá J. Kotrbová,   P. Svojtku, B. Křižana, J. Zahájského...

Divím se, že v té době povolili komáři   natáčení nebo spíš zveřejnění takového   filmu.
Je to pojaté z těžkou nadsázkou a i   takovým zvláštním humorem, což je   paráda.
Že by to komáři tenkrát nepochopili?   Anebo u schvalovací komise seděl někdo rozumný   - těžko dneska říct.

Tak není to „pragma faulon“, ale že by to   bylo čertví co, to také ne. Potěšili mladí   herci, dnes již staří „kusové“. Je to   takový neškodný filmík s několika pitomostmi,   které až draly o stěnu, ale nevadilo mi to.

Nejdřív jsem zažila šok, když se při   záběrech malebné krajiny ozvala kytara a k ní   zpíval hitovku Jiří Korn. Pak jsem sledovala   příběh pohraničníků, který naštěstí   nebyl moc politicky pošťuchován, spíš to bylo   takové laškování o mladících na vojně a   jejich radostech a strastech. A mezi tím stihli   chytnout diverzanta. Jinak je snímek plný   klišé - starostlivý velitel, prudící další   velitel, mladý pohraničník, který chce   nejdřív emigrovat, ale poté prohlédne,   doplněnou spoustou mladých tváří dnešních   hereckých matadorů a Čunderlíkovou, která   mluví!, i když je předabovaná.

Film Na konci světa nás zavádí do pohraničí   v počátku padesátých let,ukazuje zrod   pohraniční stráže,těžkosti,boje s   převaděči,ale i lásky vojáků.