Na konci světa

Film Na konci světa nás   zavádí do pohraničí v   počátku padesátých   let,ukazuje zrod pohraniční   stráže,těžkosti,boje s   převaděči,ale i lásky   vojáků.

Jak strávit v 50letech ve   službě na hranicích, kde se   volně pohybuje člověk,   který za pěkný peníze   organizuje přechody přes   hranice. Ve filmu uvidíme J.   Korna, J. Krause, A.   Čunderlíkovou, kterou   přemlouvá J. Kotrbová, P.   Svojtku, B. Křižana, J.   Zahájského...

Kterak pohraniční stráž   hlídala v 50. letech   minulého století   československé hranice se   Západem a snažila se odhalit   a chytit narušitele. Snímek   je ve své podstatě na   stejné koleji, po které už   jede ´Král Šumavy´ (1959).   Jen už tolik ve snímku   nedráždí politická   agitace, i když samozřejmě   i tady ukrytá je. A oproti   Králi Šumavy je bohužel   scénář daleko   odfláknutější. Takřka   poklidná a víceméně ne   zase až tak moc náročná   služba pohraniční stráže   ještě dejme tomu, ale   dějová linka s převaděčem   je prostě nezajímavá. Nemá   to patřičnou myšlenku a   hlavně pořádný důvod. V   zájmu zisku je na takový   film prostě málo. Na   správný vojenský film,   obzvlášť z oblasti hranic,   i tady samozřejmě dojde k   přestřelkám, které sice   mohly vypadat lépe, jako   kdyby byly od režiséra   Sequense, ale svým způsobem   postačí. Atmosféra   prostředí je však tak   výrazná, že by to nejednoho   mladíka snad i   přesvědčilo, že sloužit   základní vojenskou službu   na hranicích zas až tak   hrozné nebylo. Detektivní   motiv prostřednictvím   významů filozofie moc na   zajímavosti nefunguje. Chybí   tomu především správně   podané napětí a patřičná   hloubka, ale na sedmdesátá   léta to nebylo nic   neobvyklého. Takže v tomto   vcelku nuda, ale jinak se   snímek nejeví zase až tak   špatně, jak by se mohlo   zdát. Každopádně, ať se   to někomu líbí nebo ne,   výše zmíněný ´Král   Šumavy´ (1959) je daleko   napínavější. Z dnešního   pohledu překvapí plejáda   známých a samozřejmě   mladých hereckých tváří.   V roli pohraničníka se tu   objevuje i Jiří Korn. Kdo by   to byl kdy řekl.

Nejdřív jsem zažila šok,   když se při záběrech   malebné krajiny ozvala kytara   a k ní zpíval hitovku Jiří   Korn. Pak jsem sledovala   příběh pohraničníků,   který naštěstí nebyl moc   politicky pošťuchován,   spíš to bylo takové   laškování o mladících na   vojně a jejich radostech a   strastech. A mezi tím stihli   chytnout diverzanta. Jinak je   snímek plný klišé -   starostlivý velitel,   prudící další velitel,   mladý pohraničník, který   chce nejdřív emigrovat, ale   poté prohlédne, doplněnou   spoustou mladých tváří   dnešních hereckých   matadorů a Čunderlíkovou,   která mluví!, i když je   předabovaná.

Divím se, že v té době   povolili komáři natáčení   nebo spíš zveřejnění   takového filmu.
Je to   pojaté z těžkou nadsázkou   a i takovým zvláštním   humorem, což je paráda.
Že by to komáři   tenkrát nepochopili? Anebo u   schvalovací komise seděl   někdo rozumný - těžko   dneska říct.

Tak není to „pragma   faulon“, ale že by to bylo   čertví co, to také ne.   Potěšili mladí herci, dnes   již staří „kusové“. Je   to takový neškodný filmík   s několika pitomostmi, které   až draly o stěnu, ale   nevadilo mi to.

Tohle byl teda blábol o   ničem. Pohraničníci   vraždí lidi prchající z   republiky a za to dostávají   opušťáky. Žádná   výrazná role, herci vesměs   podprůměrní a navíc   předabovaní Brzobohatým,   Tokošem, Kotrbovou, Lábusem   a Hanzlíkem. Špatná režie,   špatný střih, některé   scény vůbec nedávají   smysl. Scénář pana   Makovičky postrádá   jakoukoliv logiku a jak   vojáci, tak diverzanti mají   k normálnímu IQ hodně   daleko. Petr Hapka se s hudbou   taky moc nevycajchnoval,   zřejmě ho to nebavilo. Film   svým tématem může   připomínat Krále Šumavy,   jenže to je úplně jiná   liga! Na konci světa je   nevýrazná ideologická   hovadina, zatímco Král   Šumavy staví hlavně na   atmosféře a bezvadné   kameře. Ivo Novák má na   svém kontě rozhodně   kvalitnější záseky, v   tomhle případě šlápl   hodně vedle.