FDb: Právě vyšla vaše kniha Všeník. Co se v ní můžeme dočíst?
Daniel Landa: Kromě jednoduchých historek, které mě potkaly na Bali v rámci takovýho duševního pobytu, je Všeník filozofie Daniela Landy. Optika, kterou se dívám na svět.

FDb: To znamená, že se nejedná o klasický memoáry, kdy byste se vracel třeba i do doby svýho dětství?
Daniel Landa: Ne, ne, ne. Jako zmínim různý historky, ale spíš je to o stavu duše.

FDb: Dodnes jste se objevil ani ne v deseti celovečerních filmech. Bylo to tak, že jste nabídky na role vůbec nedostával nebo jste je odmítal?
Daniel Landa: Potom, co jsem se rozhodnul ukončit hereckou kariéru, jsem je odmítal. Teď sem tam nějakou dostanu, ale většinou je odmítám. Přesvědčil mě Robert Sedláček na roli Emanuela Moravce v cyklu Český století, protože mi to dávalo smysl. A jinak zas tolik nabídek nedostávám. A když dostanu, tak je většinou odmítnu, protože ten projekt nestojí za to. Dávat energii do herectví se mi nechce. To by muselo bejt něco mimořádnýho.

FDb: Jakou roli jste teda naposledy odmítnul?
Daniel Landa: Víte, že to ani nevim? Ke mně se to většinou ani nedostane. Ale koho jsme zuřivě odmítali, to byl právě pan Robert Sedláček. Ale ten se odmítnout nenechal a ta spolupráce s ním byla nakonec úžasná.

FDb: V době vzniku filmu Proč? už jste byl členem skupiny Orlík. Ta vydala dvě alba, Oi! a Demise. Objevily se na nich všechny písničky, který jste kdy vytvořili, nebo existujou nějaký, který v podstatě nikdy nebyly nahraný?
Daniel Landa: Je to možný, ale to byste se musel zeptat nějakých hudebních expertů. To je tak dávno, že to ani nevim. Asi jsou ještě nějaký písničky, ale ňáký nezásadní.

FDb: Vy sám jste písniček složil na tři stovky …
Daniel Landa: Nevim přesně, ale je jich hrozně moc. (úsměv)

FDb: Máte z nich některý nejradši?
Daniel Landa: Já mám rád Tajemství. Čekám na tebe, tolik let už tě znám … Tuhle mám rád. A Obsidián mam taky rád.

FDb: Zeptám se na inspiraci u třech z nich. Čerti, Chlapeček z periferie a Zombice.
Daniel Landa: Tak Zombice to je drtivá reflexe mý ženy. (smích) Legrační. Chlapeček z periferie to je taková stará historka, která dopadla tak, jako v tý písničce. A Čerti, to už si ani nepamatuju. To je dávno.

FDb: Je pravda, že jste nechal zastavit svůj dům na Vyšehradě, aby si producenti mohli vzít půjčku a natočit film Lída Baarová?
Daniel Landa: Takhle to není, ale udělal jsem kvůli tomu určitý brykule. Ale ne, že bych zastavoval někde něco … Takhle to není.   

FDb: Proč právě vy?
Daniel Landa: Protože za mnou přišli moji přátelé a potřebovali pomoc, tak samozřejmě pomůžete.

FDb: Po Jiřím Dvořákovi, Simoně Stašové a Filipovi Renčovi jste čtvrtej člověk, se kterým dělám rozhovor, kdo se nějak podílel na vzniku filmu Lída Baarová. Takže se zeptám i vás: Jakej je váš názor na tuhle herečku?
Daniel Landa: Já jsem tady pomohl jako producent. Jinak chodím na jiný filmy.

FDb: Za dva roky vám bude padesát. Chvilku to vypadalo, že se do těch svejch padesátin budete podepisovat, vzhledem k tomu, kolik tady dneska bylo lidí. Máte ňáký předsevzetí, co byste do tý doby chtěl ještě stihnout?
Daniel Landa: Ne. Jedeme podle nějakýho plánu a vlastně nemám nic, co potřebuju stihnout do padesátin. Prostě si jedeme to svoje.

FDb: Ve svým slavným proslovu na Českém Slavíkovi jste si postěžoval, že děláte hudbu pro to, abyste jí něco změnil, ale nic se nezměnilo. Řekl byste, že se něco změnilo od té doby? Teda kromě toho, že jste zase přivezl takříkajíc „čerstvý žrádlo pro kritiku“, protože, jak jste sám zmínil, možná většina lidí ten projekt Žito 44 asi úplně nepochopila …
Daniel Landa: Rozhodně se změnilo mnohý pro mě. Celej projekt Žito byla výborná zkušenost. Lidsky i umělecky mě to posunulo dál. Pro mě to bylo fantastický období, který ještě pořád trvá, protože teď budeme sklízet. My jsme vytvořili příběh … Čtyři roky se odžil nějakej příběh, kterej se nám teď jednak hodí pro mentálně-motivační semináře, který od příštího roku začneme dělat. To je taková hlavní linie, který se chci věnovat. A samozřejmě ten příběh je dobrej i pro umělecký ztvárnění, protože to skončí v Afghánistánu. Takže teď bychom z toho rádi chvíli těžili.

FDb: Říkáte: my jsme netušili, my jsme vytvořili, my budeme sklízet … Koho konkrétně myslíte tím ‚my‘?
Daniel Landa: Já a svůj tým. Mám rozsáhlej tým, protože většinou, když něco dělám, tak to je rovnou ‚my‘, protože i když člověk závodí, když se potápí se žralokama, když se připravuje na zápas v thajským boxu, tak je to ‚my‘. To je ohromná parta, kdy jeden zajišťuje tohle a druhej tohle. Ten umělec, ten Žito, to je jenom třešnička na dortu a ‚my‘ je celej ten dort.

FDb: Není pochyb, že jste pro spoustu lidí vzorem. Měl jste nebo ještě máte vy sám nějaké vzory?
Daniel Landa: Mám spoustu vzorů, ale nikdo mě nenapadá jmenovitě.

FDb: Tacho je zatím vaším posledním filmovým projektem. Plánujete nějaký další?
Daniel Landa: Tak ty obecně umělecký projekty určitě příjdou, protože Žito je velkej čtyřletej příběh a my chceme, aby se to všechno objevilo ve filmu na motivy toho příběhu. Proto jsme to žili, abychom to pak mohli ztvárňovat a těžit z toho.

FOTO: neoluxor.cz, fdb.cz