Oblíbený český herec nám odpověděl na několik otázek.
Jiří Dvořák: Tak to vždycky záleží na počtu stran. Tady to bylo něco kolem čtyř set. A tak matně si vzpomínám, že to bylo nějakých pět šest frekvencí po zhruba čtyřech pěti hodinách. Ve výsledku má ta audiokniha tuším něco kolem třinácti hodin čistého času.
FDb: Kolik takových audioknih už jste celkem namluvil?
Jiří Dvořák: Myslím, že jich bylo sedm nebo osm nebo devět. Nějak tak.
FDb: Než přejdu k filmovým otázkám, zeptám se, v jakých divadelních hrách vás mohou diváci v současné době vidět?
Jiří Dvořák: V současné době Na Vinohradech v Ideálním manželovi, Dvojitém agentovi od Toma Stopparda a Amadeovi. A ve Viole hraju už jedenáctým rokem v Adresátovi neznámým.
FDb: Právě pokřtěná audiokniha vypráví o Karlu IV. Vy jste si ve filmu Jménem krále zahrál jiného slavného českého panovníka, Přemysla Otakara II. …
Jiří Dvořák: (úsměv) To se nedá říct. To byl jen jeden malý výstup na začátku a já jsem řekl asi čtyři věty. Původně to měl být seriál, mělo to hezký scénář, ale pak se to nerealizovalo. Vůbec nevím proč. Ale určitě nemůžu říct, jak jsem hrál Přemysla Otakara II., když jsem řekl jenom čtyři věty.
FDb: Zajímáte se o historii?
Jiří Dvořák: Tak asi jako každý. Jako kluk jsem hodně četl romány a knížky z druhé světové války. To jsme měli s tatínkem takový koníček. A pak jsem četl tu Přemyslovskou epopej od pana Vondrušky. A to bylo úžasné, to mě nadchlo. Ale jinak že bych nějak cíleně šel po historickém románu, tak to moc ne.
FDb: Taková hypotetická otázka: myslíte si, že hlavy států to ve středověku měly těžší než v současné době?
Jiří Dvořák: Tak tehdy jim do toho nekecal žádný parlament. Takže ony jak rozhodly, tak bylo. A nesly za to odpovědnost, takže je buď ten národ miloval, nebo svrhl, nebo vyhodil z okna, nebo sťal, nebo nevím. Ale svým způsobem to měly jednodušší v rozhodování a svým způsobem to měly těžší, protože i když měly nějaké rádce, tak vždycky ta zodpovědnost padala na jejich hlavu. Asi tak. Taková náhlá úvaha.
FDb: Výborná. S Petrem Nikolaevem jste potom spolupracoval ještě na vynikajícím Příběhu kmotra. Váhal jste, jestli přijmout nabídku zahrát si v tomhle filmu?
Jiří Dvořák: Ne! Vůbec! Navíc záporáci se hrajou dobře a to téma mě bavilo. I když to vlastně zní trochu jako černý humor, že mě to téma bavilo. Vzhledem k tomu, co to bylo za lidi. Neváhal jsem ani vteřinu.
FDb: Bylo pro vás obtížné obhájit, resp. pochopit jednání té vaší postavy?
Jiří Dvořák: Já se nikdy nesnažím někoho za něco obhájit. Já se vždycky snažím najít to základní, co ta figura podle toho scénáře nabízí a nějak to zahrát, aby to bylo uvěřitelné. Já myslím, že tihle lidé ani nezaslouží, aby je někdo obhajoval. Kór když někteří mezi námi dál naprosto beztrestně fungují.
FDb: Takže i vaše postava Josefa Strnada, kterou jste v Příběhu kmotra hrál, má reálný předobraz?
Jiří Dvořák: Samozřejmě. To byl tuším šéf té „BISky“ (Bezpečnostní Informační Služba – pozn. aut.). Ale to byl člověk, který tady prostě takhle normálně fungoval a stal se ředitelem téhle organizace a jako kamarád kryl toho Mrázka, se kterým když to prasklo, tak odtamtud odešel. Nic se mu nestalo a teď je prý v nějaké bezpečnostní agentuře.
FDb: Další film, ze kterého si vás diváci budou určitě pamatovat, je Zemský ráj to napohled. Co vás na tomhle projektu nejvíce zaujalo?
Jiří Dvořák: Ten scénář byl hezký, obsazení bylo výborné a točit s Irenou Pavláskovou byla docela výzva, protože jsem s ní nikdy předtím nic nedělal, takže jsem si řekl, že do toho jdu. Ale obecně vždycky říkám, že je to o kvalitě scénáře a podle toho se rozhodnu, jestli jo nebo ne.
FDb: Miroslav Etzler říkal, že u tohohle projektu se jely třeba tři klapky podle pokynů režisérky a u další nechávala herce třeba více improvizovat. Který z těchto přístupů vám více vyhovuje?
Jiří Dvořák: Tak já nejsem moc improvizátor. Ale třeba vždycky, když točíme s Jirkou Strachem, tak po nějaké klapce vždycky říká: „Kluci, chcete ještě jednu? Tak pro radost.“ A pak sem tam může vzniknout něco, co v tom scénáři není, ale není to pravidlo. Já se spíše držím toho, co je napsáno v tom scénáři, protože fakt nejsem improvizátor.
FDb: S Jirkou Strachem spolupracujete hodně. Pracuje podle vás jinak než ostatní režiséři?
Jiří Dvořák: Co to je ostatní režiséři?
FDb: Tak řekněme konkrétně když to srovnáte s Petrem Nikolaevem?
Jiří Dvořák: Každý režisér má svůj rukopis, svůj druh komunikace s hercem, se štábem a tak dále. Já to nechci nějak srovnávat. I proto, že s tím Jirkou jsem toho natočil podstatně víc, než s Petrem Nikolaevem, takže jsem spíše zvyklejší na ten Jirkův styl. Ale to neznamená, že Petr je špatně! Jenom, že u Jirky jsem takzvaně „víc doma“. To je celý.
FDb: Vy jste i dabingový herec. Je nějaký zahraniční herec, který se vám dabuje nejlíp?
Jiří Dvořák: Tak já mám teď oblíbeného toho Daniela Craiga. Ten je dobrý. Navíc je to i divadelní herec, což o něm asi málokdo ví. Ať už to byl Laurence Olivier, Anthony Hopkins, i ten Daniel Craig nebo Kevin Spacey … to jsou všechno výborní divadelní herci a myslím si, že na tom filmu je to prostě poznat. Takže Craiga dabuju rád.
FDb: V kinech teď běží Lída Baarová, kde máte menší roli. Může být i takováto menší role zajímavou hereckou zkušeností?
Jiří Dvořák: Ono se říká, že není malých rolí, takže každá role je nějaká zkušenost. Někdy nese nějakou informativní věc, někdy pocitovou … takže tak.
FDb: Dodnes je to vlastně poměrně kontroverzní téma. Jaký je váš názor na herečku Lídu Baarovou?
Jiří Dvořák: Nikdy nemůžete soudit, když jste v té době nežil. A kdo to dělá, tak je blázen. Protože my když jsme dělali Operaci Silver A, tak tam byl příběh ženy, která aby zachránila svého manžela, tak se vyspala s gestapákem. A on ji potom odsoudil. A celý národ ji odsoudil. A byla za to perzekvována v podstatě až do konce života. Nemůžete prostě porovnat dnešní myšlení a tehdejší myšlení a jednoznačně definovat vinu a trest. Takže já si vůbec netroufám to nějakým způsobem hodnotit. Víte co, láska je sviňa a Lída Baarová sama říkala, že se zamilovala DO LÁSKY TOHO GOEBBELSE. On ji tak miloval, že ona se zamilovala DO TÉ JEHO LÁSKY. To se stává a děje se to i kolem nás. Ale kdo to posoudí? Kdo to rozhodne? Samozřejmě z nějakého morálního úhlu pohledu … jsou to jenom lidi. Co s tím? Netroufl bych si to nějak hodnotit.
FDb: Vy jste se objevil i v několika televizních seriálech. Práce na kterém vás nejvíce bavila?
Jiří Dvořák: Ty seriály jsou taková specifická disciplína. Já jsem vždycky věděl, proč do toho seriálu jdu a několik jsem jich i odmítnul. Úskalí těch seriálů je v tom, že oni vám dají přečíst první dva tři díly, kde to vypadá velmi slibně. A když do toho naskočíte a podepíšete smlouvu, tak se to najednou vyvine někam úplně jinam a začne se to rozmělňovat do nějakých témat, která ani témata nejsou a už s tím nic neuděláte, protože máte podepsanou tu smlouvu a myslel jste, že to půjde jinam. A tady potom dochází ke sporu herec-autoři, herec-režisér … a už je to na houby. Do každého seriálu, ve kterém jsem kdy hrál, jsem šel s nějakou vizí a radostně. Některé se splnily více, některé méně.
FDb: V současné době natáčíte s Jirkou Strachem pokračování pohádky Anděl páně. Můžete nastínit něco k příběhu?
Jiří Dvořák: Je to o tom, že ti dva … jak to říct slušně … kamarádi, se nahoře v nebi perou o jablko poznání. A perou se tak, že jim spadne dolů na zem. A zjistí to Pánbůh a řekne: „Než kohout třikrát zakokrhá, tak mi ho přinesete zpátky.“ A pošle je dolů na zem. Jenže je 5. prosince a všude chodí andělé a čerti, takže nikomu nepřijde divné, že tam je čert s andělem. Takže tenhle základní nápad od Marka Epsteina, který psal scénář, je strašně hezký. A pak se tam samozřejmě ještě rozvíjí nějaký jiný pozemský příběh, ale tenhle základní nápad je úžasný.
FDb: Vedle Anděla páně 2 vás budeme moci vidět v jakém dalším filmu?
Jiří Dvořák: Tak já jsem shodou okolností dodělal ještě jednu pohádku. Jmenuje se Strašidla a měla docela pěkný scénář. Teď to stříhají a dodělávají a premiéru bude mít v srpnu. A menší roli mám taky ve filmu Pohádky pro Emu. A dál se uvidí.
.jpg)
