Druhá, prostřední část našeho povídání s
První část najdete tady.
Jaromír Nosek: V divadle, když se dělá komedie, tak se říká, že je to vždycky těžší než drama. Vyrábět humor je daleko těžší. A u toho filmovýho hraní je to ještě těžší, protože většinou předtím není čas zkoušet. Ale na druhou stranu, je to jako s kultovníma hláškama – on se do toho nikdo nesměje, ale když se to udělá dobře a potom v kině se tomu lidi zasmějou, tak je to super. Ale pokud chceš hrát každou postavu jinak, tak je to těžký. Ne třeba jako Pierre Richard, který dělá všechno velmi dobře, ale velmi podobně. Takže jestli radši komedie nebo dramata nejde úplně říct. Dělat srandu je fajn, ale ta třeba vyčpí, zatímco důležitý věci jsou důležitý. Oboje je dobrý. Já teď v divadle hraju více komedií. A už si říkám, že by to zase chtělo něco závažnýho. Loni jsem zase hrál víc závažnejch věcí a říkal jsem si, že vlastně není žádná sranda. A z toho divadla jsem chodil úplně vysátej.
FDb: Jak bys popsal postavu, kterou hraješ v Románu pro ženy?
Jaromír Nosek: Blbec. Ale hodnej blbec. Nebo, dá se to říct i hezky – profík na telefony. Je to takovej týpek, kterej si všechno naplánoval a vlastně to funguje a je to fajnový, ale při tom plánování mu vlastně uteče, že ta holka mu zahejbá s jiným.
FDb: Ještě k Filipu Renčovi. Gratulovals mu k medaili za zásluhy?
Jaromír Nosek: Tohle nechápu. Jako medaile za zásluhy … Já mám toho Filipa rád, ale medaile za zásluhy … Ne, že bych mu ji nepřál, ale podle mě byla spousta dalších lidí, který by si ji zasloužili. A pak vlastně na to navazuje, že se dalo na tu Lídu Baarovou strašně těch peněz (ze Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie – pozn. aut.) a najednou na nikoho jinýho moc nezbylo. Tak zase: Když to řeknu bez předsudků, tak vim, že tu Lídu Baarovou chtěl dělat už po těch Rebelech. A tak mu přeju, že se ta realizace konečně podařila. Nevím, jak to posoudit, ale myslim si, že jak ten Sedláček, tak ten Filip, že … třeba by bylo hezký gesto říct: „Dejte mi míň.“ Protože tímhle vypadáš divně pro ostatní filmaře, kteří tě neznaj, protože na ně nezbylo. A pak je tam ta kauza točení videí pro nějaký politický strany. A jestli to s tím má něco společnýho nebo nemá, do toho nikdo neuvidíme, ale hrozně se to nabízí. A to je blbý. Jinak já s tím problém nemám, ale nevíme, jak to je a vypadá to divně.
FDb: Ještě před Románem pro ženy sis zahrál ve filmu Post Coitum. Co pro tebe bylo rozhodující, žes přijal nabídku zahrát si v tomhle experimentu?
Jaromír Nosek: Rozhodující bylo – a pamatuju si to, jako by to bylo dneska – že sedím v Divadle Husa na provázku, držím v ruce tenhle scénář, koukám na Marka Daniela a on říká: „Hele ty máš v ruce tenhle blábol. V tom snad hrát nebudeš, ne?“ A já řikám: „Asi právě jo.“ Protože správným zahráním charakterů těch postav se může z daný situace stát něco daleko hodnotnějšího. Protože ať už jde o herectví na divadle nebo ve filmu, tak jsou věci, který jsou napsaný, jsou věci mezi řádky a jsou věci jako průběžné jednání, charakter té postavy, jak ty věty říkáš … A furt máš tu víru v to, že to jde udělat a že se to dá dobře natočit, dobře nasnímat, dobře prostříhat. V tomhle případě se to, zdá se mi, úplně nepovedlo. Marek měl pravdu. (úsměv)
Ale v rámci práce si myslím, že jsme dělali, co jsme mohli. To, co jsme měli odehrát, jsme se snažili odehrát co nejlíp. Samozřejmě tam šlo taky o to, že supervizor měl být Juraj Jakubisko, kterej se nakonec stal režisérem, což byla asi největší hloupost toho celýho projektu. Původně to měl dělat Marcel Bystroň … Už přesně nevím, proč to nakonec asi po čtrnácti dnech začal dělat Juraj Jakubisko, ale jemu to je prostě neblízký téma. On je zvykly mít traba roční přípravu … Nejsou tam konáre, koně a kvetinky. A není tam „história“. Takže je to takovej kočkopes, kde mezi sebou hodně lidi spěj, ale když třeba Franco Nero říká: „Byl tam Lennon, Olympic a já,“ tak to se ti chce prostě opravdu smát z jiných důvodů … nevím. Bylo to takový mimo.
FDb: Měls možnost mluvit s Frankem Nerem?
Jaromír Nosek: Jo, jo. Tak my jsme se potkávali v těch kanclech. To bylo taky takový pitoreskní, že my jsme dostali scénáře jenom na svoje role. Že dál tě to jako nemusí zajímat, protože by tě to svazovalo. Vlastně šlo vždycky jenom o tu situaci – s Mahulenou Bočanovou, Luckou Vondráčkovou, Sandrou Pogodovou, Evou Elsnerovou. Takže myslim, že se to úplně nepovedlo. Samozřejmě producenti tvrdí, že je to bezvadný a lidi to nepochopili a v Americe to dostalo nějaký ceny. Ale to jsou jenom takový … prostě se to moc nepovedlo.
FDb: Znals tehdy předchozí filmy Franka Nera?
Jaromír Nosek: Jo, to si pamatuju jako malej. Modrookej chlapík, co hrál původního Djanga. Oni na něj v Post Coitu podle mě i hodně sázeli a řikali si, že to bude mazec. A von to teda mazec byl, ale trochu jinýho kalibru.
FDb: Hrál jsi taky ve filmu Veni, Vidi, Vici. Říká se, že záporné postavy se hrajou lépe než ty kladné. Souhlasíš s tím? A proč si myslíš, že to tak je?
Jaromír Nosek: Protože většinou tam je co hrát. U těch kladných ve stylu: „Ahoj Moniko, mam tě hrozně rád …“ Dobrý a myslim, že i docela těžký, protože málo lidí dovede upřímně říct něco jako: „Mně je hrozně hezky.“ To normálně neříkáš a skoro nikdo ti to nevěří. Proto ti záporáci se hrajou líp. Ale zase Mirek Táborský, kterej se záporáků nahrál milion, mi radil hrát ho jako milýho a vono z toho to zlý vyleze. Ale v tomhle filmu je to prostě na první dobrou. Nikdo nerozumí tomu, proč je René zlej, proč dělá prasátka golfovou holí. Nikdo nerozumí, jak je možný zlomit golfovou hůl, nikdo nerozumí ničemu. Proto se to nejmenovalo film, ale filmový projekt. A tenkrát, když byla premiéra, tak Radek John říkal: „Dívejte se na to jako na pohádku a bude to dobrý.“ A když si vzpomenu na takovýhle filmový pohádky, který jsou jako ‚real‘, tak jsou to pohádky jako třeba Cindy s Bonnie Bianco, pak to funguje. Ale v momentě, kdy je za prvních devět minut 37 product placementů, tak to prostě nejde. A já vůbec nevím, proč byl ten René na toho Tomsu nasranej. A tam si pamatuju jednu situaci, kdy mi říkal jeden nejmenovaný pán, který se o to staral: „Míro, těš se. Zítra, až se bude točit ten golfový zápas, tak tam bude dvacet roztleskávaček.“ A já mu říkám, že u golfu roztleskávačky jaksi moc nejsou. A odpověď byla: „Jó? Tak točíme dokument nebo líbivej biják?“
FDb: Takže tě golf ani nechytnul?
Jaromír Nosek: Naopak, mě právě golf baví. Občas si do toho i pinknu, takže to bylo v něčem přínosný. Já jsem z těch Semil, kde je golfové hřiště, a mám spoustu kámošů golfistů. A spousta z nich ten film viděla, a pak říkali jenom: „Míro, ty vole, ty vole …“ A to za nás ještě fůru věcí hráli profíci, takže jsem od nich i ledacos odkoukal. Ale jo, byly tam dobrý věci. Byla tam třeba dobrá kamera, ale jinak to byla prapodivná změť situací a pohádek.
FDb: Jinej sport neděláš?
Jaromír Nosek: Deset roků jsem dělal judo a už asi pět nebo šest let se pokouším surfovat, ale to bys tam musel bejt půl roku a ne měsíc.
FDb: Hrál jsi i v zatím ještě pořád nejdražším českém filmu všech dob. Zaúkoloval tě Juraj Jakubisko nějak v rámci příprav na Bathory?
Jaromír Nosek: Samotný natáčení bylo krásný, sjezdilo se hodně hradů a zámků. Vousy, paruka … dobrý. Ale pro mě bylo nezapomenutelný a krásný, že tam byly dvě Dialogue Couches – Catherine a Nicol. A byla sranda, že jsme byly v kancelářích Jakubisko filmu, a paní že mě naučí, jak říkat tu větu. Ne dramaticky, ale řekne mi, kde dělám chyby. A Catherine řekla: „Tady máš gumovej míček a vždycky, když to říkáš, tak ten míček hoď na zem.“ A já se ptám, jestli je to úplně nutný? A ona říká: „Když jsme dělali Tróju a řekla jsem Bradovi Pittovi, aby házel, tak házel.“ A už jsem házel jako blázen a říkal věty. A ta druhá mi zase říkala, že mám devět chyb ve výslovnosti slova dogs (psi – pozn. aut.). A já si říkám, jak jsem mohl mít devět chyb ve slově, který má čtyři písmena? Pak se mě ptala, co poslouchám za kapely a když jsem vyslovil, že Faith No More, tak vůbec nevěděla, co říkám. Ale to my máme ještě z toho socialismu, že se vlastně stydíme vyslovovat tu angličtinu. A pak s Nicol bylo dobrý, že jsme vylezli ve Vodičkově ulici v Jakubisko filmu na balkon a ona mi říkala, abych křičel tu repliku „Hey, you dirty dogs“ do tý Vodičkovi ulice. A já řikám, že to snad nebude nutný. A ona říká, že Colin Farrell při Alexandru Velikém takhle křičel. A tak jsem hned taky křičel a lidi koukali.
Jinak já jsem se na natáčení Bathory strašně tešil. Dokonce se povedlo, že když se dělala ta zvuková postprodukce v Londýně, tak jsem prošel. Těch mejch asi pětadvacet vět prošlo, ale asi osm se jim přeci jen úplně nelíbilo a našli týpka s úplně stejným hlasem, takže já sám nepoznám, co mluvím já a co on. A Bathory se točila na film, kterej dělal jenom Kodak a Fuji a už se moc nepoužívá. A v tom mam toho Jakubiska rád, že je to taková oldschoolová práce, že film je prostě film. Dneska rozmazáváš pozadí na digitálních věcech, aby to vypadalo jako kinofilm. Což je paradox, ale je to levnější a tak. A on natočil 87 kilometrů filmu. To je možná ještě dýl, než mraky hodin koukání. A tak se stalo, že ten výslednej střih není úplně dobrej. Některým věcem nerozumíš faktograficky, historicky, chronologicky a myslím, že to je tím, že když se ten film točil zhruba dva roky, že ty to všechno víš a po tý době si myslíš, že to vědí všichni, ale on to nikdo jinej neví. A navíc Juraj je velmi vzdělaný pán, takže počítá s nějakou vzdělaností. Hlavně aby to nemělo pětihodinovou stopáž. Takže i fundovaný lidi se v tom ztráceli a lidi, jak měli obrovská očekávání s nominacemi na prestižní ocenění, tak nakonec zbyla jenom krásná kamera a výprava a tyhle věci. Smutný taky je, že mě zapomněli dát do titulků, ale stalo se to jen mně, mikrofonistovi a třetímu osvětlovači (smích). Na DVD prej už jsem.
FDb: Takže v rámci příprav tě Juraj Jakubisko nijak nezaúkoloval?
Jaromír Nosek: Měli jsme tyhle Dialogue Couches, měli jsme ježdění na koních, což bylo taky fantastický, protože ty herecký koně jsou skvělý – na lousknutí prstů si prostě lehnou, nebo když jsou výbuchy a on má jakože zemřít, tak ty máš strach, že je to pro něj hroznej stres a ten „koňák“ ti vysvětlí, že právě tohle mají nejradši. Vlastně koně a krkavci taky rozumějí ve třech řečech pokynům ‚akce‘ a ‚stop‘. Takže to nechci soudit tak, že by Juraj natočil něco blbě, ale myslím, že ten výsledný střih prostě není úplně šikovnej. A pak je tu samozřejmě ta faktografie toho, že přepsal ty dějiny, že prostě ona za nic nemůže.
FDb: Hraběnku Bathory si zahrála Anna Friel. Jak na tebe zapůsobila?
Jaromír Nosek: To je výborná paní. Nejdříve přijela Famke Janssen, která řekla, že svícení zespoda nejde, protože má pytle pod očima a ještě měla nějaký tři další hardcore podmínky, takže zase rychle odjela. Takže to hrála Anna Friel a já vůbec nevěděl, kdo to je. A pak mi produkce říká: Tys neviděl Góóól! 2? A na to, jak byl zrovna tenhle projekt komplikovanej, tak byla velmi pokorná, v pohodě a myslím, že to dělá dobře.
FDb: Co jsem slyšel, tak v Bathory údajně sama chtěla hrozně hrát ...
Jaromír Nosek: Jo, tak asi jo. Ona v tý době navíc měla malý dítě, které tam taky hraje. To byla vtipná příhoda. A myslím, že její očekávání byla obrovská i v tom, že je to hlavní role a že je dramatická. A já vlastně ani nevim, jak se tomu filmu dařilo v cizině. Ta kritika u nás byla dost drsná, ale částečně má pravdu. Není to ale takovej mazec, jako americká Kněžna Libuše.
FDb: V tý jsi snad ale nehrál, ne?
Jaromír Nosek: Ne, ne, ne. V tý jsem nehrál.
Pokračování příště (zítra) …
FOTO: divadlokomedie.eu, ceskatelevize.cz
.jpg)
