Nasedám na tramvaj, která mě doveze k holešovické Tipsport Areně, domovskému stánku pražské Sparty. Rozhodně jsem zvědavý, čeho se tam dočkám, protože název Gangster Ka na mě zprvu působil dosti nedůvěryhodným dojmem, ale teď, když jsem si o projektu více zjistil, mi vlastně připadá celkem vtipný. Říkám si také, jestli vše zvládne ukočírovat režisér Jan Pachl, který sice slavil úspěch se seriálem Cirkus Bukowsky (z něhož jsem ovšem neviděl ani vteřinku), ale (kino)film – kór zabývající se takto ošemetným tématem – je přeci jen hra na jiném hřišti.

Na druhou stranu producent Adam Dvořák u nás patří k těm naprosto nejlepším. I pro něj si cestou musím dopřipravit otázky. Snad bude mít čas na rozhovor, tak jako Hynek Čermák, představitel hlavní role Radima Kraviece, přezdívaného „Káčko“. Zbývají už jenom dvě zastávky, takže to všechno nestihnu, ale snad bude prostor ještě přímo na place. Vidím a cítím, že hodně zrychlujeme. Řidička za to pořádně vzala. Asi hodlá překonat nějaký rekord nebo co. Dokonce i mávnutí na kolegu v protijedoucí tramvaji poněkud odbyla, což u tramvajáků a tramvajaček bývá dosti neobvyklé. Většinou si totiž vzájemné pozdravy poměrně užívají, přestože tak někdy činí možná i třikrát čtyřikrát za minutu. Nevím, jestli byl rekord překonán či nikoliv, ale každopádně jsem rád, že v té rychlosti prudce nezabrzdila.

„Výstaviště Holešovice. Příští zastávka – Nádraží Holešovice,“ hlásí paní. To už mě ale v tomto případě nezajímá, neb dál musím po svých. Naštěstí to není daleko. Stačí jen přejít parkoviště a jsem u Hotelu EXPO. A Hotel EXPO, toť mojí cesty cíl. Jak tak míjím zaparkovaná auta, a že jich tu takhle v pátek ve tři hodiny odpoledne není zrovna málo, koukám na zmíněnou halu a vzpomínám na to, jak jsem se tu před rokem zúčastnil slavnostní premiéry filmu Bony a klid 2, na níž samozřejmě nechyběli režisér Vít Olmer se Simonou Chytrovou, Roman Skamene s manželkou, Jan Antonín Duchoslav, jenž celou akci moderoval, autor hudby Ondřej Soukup, nynější moderátorka televizních PRIMA zpráv Gabriela Kratochvílová, která mi dodnes dluží rozhovor, a také z vězení tehdy čerstvě propuštěný Ivan Jonák, jenž rozdával autogramy. Vybavuju si taky, že tam jedna žena volala policii, ale už si nevybavuju proč.

Nevadí. Kvůli tomu tady teď nejsem. Naproti hotelu si všímám auta s nápisem „Speciální efekty“. V nejatraktivnější scéně, která se má dnes natáčet, má totiž vybouchnout kufřík s falešnými penězi. Přiznávám, že hotel je větší, než vypadal na mapě. Tak doufám, že nebude složité filmaře najít. Není, protože jakmile vejdu dovnitř, stačí se podívat po své pravici, kde se v jakési snídaňové restauraci nacházejí úplně všichni od asistentů/asistentek přes kameramana a režiséra až po zvukaře. Čekám, až Jan Pachl zakřičí „stop“ a proběhnu do zadní části místnosti, kde se usadím u jednoho ze stolů, z batohu vyndám všechno, co je třeba (foťák, diktafon, tužku a poznámky) a jdu blíže centru dění. Všimnu si, že jedna mladá slečna si mě celkem nedůvěřivě prohlíží, jako bych se sem vkradl jenom proto, abych zbaštil všechny dobroty z cateringu.

Záhy se naštěstí podařilo všechno vyřešit, takže mám volnější pole působnosti. Koukám, že venku jsou palmy a v ten moment mi docvakne, že jsem vlastně na zaparkovaných Land Roverech před hotelem viděl naklapnuté cizí „espézetky“. Jasně – Hotel EXPO se nyní nenachází v Praze, ale patrně kdesi v Jihoafrické republice. Mimochodem i tam se Gangster Ka natáčel, stejně jako na Kanárských ostrovech, ale tam mě – bohužel – nikdo nepozval. V poklidu teď sleduju scénu, ve které Brian Caspe mírně vypráví rozhněvanému kolegovi jeden vcelku profláklý, ale přesto pořád legrační vtípek. Všechno se pochopitelně opakuje několikrát. I proto, že herecká akce musí být pokryta z více úhlů. Během ní mě napadají další otázky, takže si je rychle poznamenávám. Mezitím se mění kulisy a přechází se k další scéně. To už je na place i producent Adam Dvořák, jenž cosi konzultuje s Janem Pachlem. Čekám tedy, až bude po konzultaci, abych mohl požádat o rozhovor.

Než k tomu dojde, může se dál natáčet. Poprvé se při mé učasti (natáčelo se zhruba od sedmi ráno) objevuje představitel titulního gangstera Hynek Čermák. A že je to opravdu stylový nástup – sluneční brýle, bílá košile, pohodlné kalhoty. Kráčí, jako by mu to patřilo. Přiznávám, že tenhle okamžik na mě udělal hluboký dojem, čímž zároveň rozmetal veškeré pochybnosti. A když se znovu zaposlouchám do dialogu (v angličtině), vypadá to, že nejen herecké výkony, ale i scénář by mohl být velice kvalitní. Však na něm také spolupracoval Jaroslav Kmenta, mimo jiné autor knihy Kmotr Mrázek, podle které vznikl vynikající Příběh kmotra.

Přímo před mými zraky už leží na stole zmíněný kufřík, ve kterém je pod částkou 500 000 eur ukryta bomba. Na její výbuch však třeba počkat si bude, neboť podle natáčecího plánu přijde na pořad dne až v samotném závěru. Nyní tedy vyzpovídám Adama Dvořáka a následně se všichni přesuneme ven, kde se bude natáčet, kterak Káčko se svými kumpány přijíždí právě na místo předání kufříku. I takto v podstatě malicherná scéna se sjíždí několikrát a herci z toho nejsou přímo nadšení, jelikož se výrazně ochladilo. Raději tedy zůstávám uvnitř a kontroluju telefon, na který mi přišla SMS zpráva od zástupkyně distributora. Jakmile zvednu hlavu, vidím před sebou producenta, jenž mi představuje Romana Kašparovského, se kterým jsem se setkal minulý rok při premiéře jeho Všiváků. Na dvojfilmu Gangster Ka se podílí „pouze“ producentsky.

Pomalu se začíná stmívat, a tak si říkám, jak si asi tvůrci poradí s  předsnímací jednotou, když předtím bylo světlo a teď v následující scéně je docela jiné. Zaregistrují to? Stejně jako fakt, že v okolí hotelu nachází se opadané stromy, které, troufám si tvrdit, v jižní Africe nemají? K těmto úvahám mě přiměla situace, jež se odehrála právě před malou chvíli. Na venkovní terase spatřuju stůl, kolem něj židle a na něm lahev s alkoholem. A samozřejmě také herce, za nimiž se nachází prosklená stěna, skrze níž je vidět do oné snídaňové restaurace. Asi netřeba zdůrazňovat, že vzhledem k tomuto provedení se od ní všechno odráží. Jenže mi to jaksi nedošlo. Čili kameraman bude muset se svou ARRI ALEXOU (to není jméno přítelkyně, ale typ kamery) na rameni skutečně obratně manipulovat, což určitě není nic jednoduchého, když mu při vztávání musí pomáhat asistent, jelikož tento přístroj je očividně těžký (jako kráva).

No, takže si tam takhle stojím kliďánko sám, stranou od ostatních, a říkám si, proč si taky nestoupnou na tohle stylové místečko, odkud se dá všechno krásně natočit a nafotit, aniž by vám kdokoliv lezl před objektiv toho či toho aparátu. Sleduju ještě Hynka Čermáka, kterak různě pochoduje po place a opakuje si svůj text. Na pokyn asistenta režie, který vypadá, že má úplně všecičko pod palcem, si jde jakožto „Káčko“ stoupnout na své místo. Chystám se tedy spustit kameru, když v tom se ke mně otočí a říká: „Ste tam ve vodraze.“ OK, pakuju se tedy do nedaleko stojícího shluku lidí. Škoda, chyběl jen malinkatý kousek a mohl jsem si zahrát ve filmu s Hynkem Čermákem. A to by se jistě cenilo. Alespoň teda doufám, že mi poskytne slíbený rozhovor. Predrag Bjelac poskytl, přičemž vyprávěl tak soustředěně, že v podstatě dobré dvě minuty ignoroval výzvy ke zkoušce dané scény, ve které bude mimochodem zase ke slyšení vtipný, byť zároveň mírně klišoidní monolog.

Teď tedy přichází na řadu zlatý hřeb večera. Opravdu večera, neboť minulo čtvrt na devět. Bude se bouchat. Nikoliv šampaňské – to snad až příští týden, kdy by mělo být kompletně dotočeno – ale připravené bombu suplující „vychytávky“. Několik členů štábu má před touto scénou veliký respekt, takže raději mizí co nejdál, ne-li ještě dál. Obávají se asi, že to pyrotechnici neodhadli a že ona cool prosklená stěna už po explozi prosklenou nebude. No, v takovém případě by to nejvíce odnesl Hynek Čermák, stojící nejblíže. Majitelé hotelu ovšem po tomto výbuchu zuřit nebudou. Mnozí, tedy ti, co zůstali (včetně některých zaměstnanců hotelu), evidentně čekali větší pecku. Sám jsem docela zvědavý, jakých změn tento moment dozná v postprodukci. Vše ještě hodlám zkontrolovat na vlastní kameře, resp. kamerce (ale i na ni se dají natáčet filmy), jenže to jsem neměl dělat, protože představitel hlavního (anti)hrdiny z podsvětí zatím zmizel rychleji, než by kdokoliv stačil říct ‚borůvkovej koláč‘.

Musím jej vypátrat! Ale ať hledám, jak hledám, nikde v nejbližším okolí se nenachází. Ani na místě, kde si přibližně před nějakými dvěma hodinami dával šlofíčka. Kdo jiný by mi v této situaci mohl pomoci než … ne, nerozhlížím se po žádném z komiksových superhrdinů, nýbrž po asistentu režie, protože nemyslí – on ví. Ví, jaká scéna se má kdy natáčet. Ví, že když řekne ‚ticho‘, tak všichni budou ticho. A jistě ví, kde je představitel titulní postavy. „Ten už se asi převlíká v basecampu,“ říká a dodává, kudy se tam dostanu. Řídím se tedy jeho radami a dobře činím, protože za méně než půl minuty jsem na místě. Před možností udělat rozhovor bude ale zapotřebí překonat obrannou hráz v podobě člena štábu se vzhledem bodyguarda, jenž si před přívěsem vychutnává svoji cigaretu. Ochotně mi říká, jak se věci mají. Jinými slovy, že Hynek Čermák bude asi pospíchat pryč. Právě jej vidíme vycházet, a tak dostávám svolení k oslovení.

Během těch svých cca dvaceti kroků si říkám, že se tentokrát nesmím nechat odbýt tak snadno, jako tomu bylo v případě mého (ne)rozhovoru s Leilou Hatami. I když pravda, tehdy to byla naprosto jiná situace. Český herec je však o poznání vstřícnější, než iránská herečka, až mě (s trochou nadsázky) trochu mrzí, že jsem si rozhovor nemusel vybojovat. Otázky a odpovědi jsou vyřízeny za nějaké čtyři minuty, takže pěkně poděkuju, protože jsem slušně vychovaný chlapec, a vydávám se tam, odkud jsem přišel. Tedy na tramvajovou zastávku, kam zrovna přijíždí ta moje. V tomto případě ovšem souprava. Jen doufám, že tenhle řidič nepojede rychle a zběsile, protože od toho jsou tady přece jiní. No, Gangster Ka vypadá hodně solidně, takže pevně věřím, že 10. 9. (první část) a 26. 11. (druhá část) se bude v kině na co dívat.