Některé nespisovné výrazy jsou v textu ponechány záměrně!

FDB: Nejprve ještě k prvnímu filmu Bony a klid. Byl tam někdo, koho jste měl původně vyhlédnutého pro nějakou roli, ale nakonec jste jej musel přeobsadit?
Vít Olmer: Na Bony a klid jsme tehdy dělali rozsáhlé herecké zkoušky, což jsem měl vždycky rád, protože nepatřím mezi režiséry, kteří si už dopředu řeknou: „Jo, tohle bude hrát ten a ten.“ Takže to byl důkladný výběr. A vlastně i Romana Skameneho jsme víceméně obsadili skoro náhodou. A tady ve dvojce kromě Kratochvílové a Prachaře vlastně přišli stejný lidi.

FDB: Byl problém tenkrát dostat film přes cenzuru?
Vít Olmer: Bony a klid se natáčely koncem 80. let. A to už byl bolševik takovej vyměklej, už ti špičkový soudruzi čekali a těšili se, až se to převrátí do toho kapitalismu. A jak víme, tak se jim to taky podařilo, protože tam jsou pořád. A tehdy už nebyli tak přísní a už nám to schválili. Ačkoliv nějaké problémy tam ještě byly. Ale stala se výborná věc, že ještě předtím, než ten film šel do kin, se ho zmocnili veksláci, někde si ho promítli a stáhli, a pak ho začali za pětikilo prodávat, takže na tom nehorázně zbohatli. A potom, když byla projekce pro cenzory, kde byl někdo z ÚV KSČ, generální ředitel Barrandova a jiní, tak tam byly takové tendence, jakože „tohle přece nemůžeme pustit“. Ale pak tam jeden osvícený soudruh vstal a řekl: „To bysme byli za blbce, protože už to viděla půlka národa.“ Takže to nás zachránilo.

FDB: A pamatujete si, jaká byla návštěvnost pak v kinech?
Vít Olmer: Návštěvnost na Bony a klid byla obrovská. To už se nebude nikdy opakovat. Ne vzhledem ke kvalitám filmů, ale proto, že tehdy prostě lidi chodili masově do kina. Kdežto dneska na nový český film přijde v celé republice třeba jen 858 lidí. Je to smutný, ale je to prostě doba. Lidi se dívají na internet, mají jiné zájmy … Já to chápu.

FDB: Bylo složité tenkrát získat práva na použití hudby od skupiny Frankie Goes to Hollywood?
Vít Olmer: To byla tenkrát docela veselá situace, protože já jsem chtěl, aby tam ta hudba byla. A Radek John taky od začátku myslel na tu písničku „Relax“. A všichni nám říkali: „Vy jste se zbláznili, vždyť to bude stát půl milionu dolarů.“ Ale nakonec jsem nějak ten Filmexport přinutil a oni se na ně obrátili. A snad z nějaké útrpnosti, že si mysleli, že jsme tady nějací chudáci za tou železnou oponou, tak nám to dali zadarmo. Dvacet minut hudby! A ještě to má jednu pointu, a sice že měli přání, aby se jim potom ta kazeta poslala do archivu. No, a film byl už dávno tohový, ale kazeta nikde, a tak se ozval ten jejich agent, kde je ta kazeta. Tak jsem letěl do Filmexportu a říkám: „Proč jste jim to, kurva, neposlali?“ A oni na to: „A kdo by jim to poslal, dyť my neumíme anglicky“. A teď ve dvojce, že tam ta hudba znovu je, to už je věc producentů. Kolik za to zaplatili a jak, to nevím.

FDB: A viděl teda nakonec někdo z té skupiny Bony a klid?
Vít Olmer: Nevim. Oni se taky hned potom rozpadli. Ale vono by je to asi nezajímalo, protože to byl film ryze českej. My když jsme to pak promítli třeba na festivalu v Západním Berlíně, tak to opravdu pochopili jenom emigranti.

FDB: A co někteří skuteční tehdejší veksláci, viděli Bony a klid?
Vít Olmer: My jsme s vekslákama úzce spolupracovali, já mám mezi nima řadu kamarádů. A byli to výborný lidi … Protože oni byli obchodníci, že jo. Tak co? Je to lepší než ti gauneři, co nám dneska tady vládnou a co jsou u moci, že jo. Ačkoliv řada těch veksláků je dneska na vedoucích pozicích. I ministerských. Ale nebudu jmenovat, protože bych se mohl dostat do nepříjemného soudního řízení. Takže my jsme z nich samozřejmě s Radkem Johnem tenkrát tahali rozumy. Ať už šlo o ten slovník nebo nějaké jejich příhody. A voni nám taky půjčovali ty drahý auta. A já jsem potom jednoho z těch šéfíků potkal a ptal jsem se ho, jak se mu film líbil, a on řekl: „Dobrý. Kdyby ne, tak jsme ti zapálili káru.“

FDB: A neobjevili si někteří i přímo ve filmu?
Vít Olmer: No, v tom prvním filmu to byli spíše nastrčení lidi. I na těch ulicích. To byli prostě herci nebo nějací známí. (Ve dvojce byl skutečný osud jistého bývalého veksláka inspirací pro Bínyho práci, kdy nahání lidi do restaurace na Staroměstském náměstí – pozn. aut.)

FDB: Zmínil jste Radka Johna, se kterým jste psal scénář k jedničce. Nezkoušel jste ho přemluvit k nějaké formě spolupráce i tentokrát? Přeci jen ve dvojce jsou témata, ke kterým si myslím, že by měl co říct …
Vít Olmer: (úsměv) Samozřejmě, že jsem Radka přemlouval, aby do toho šel, protože z té politiky má obrovské zkušenosti. Ale on už je tou politikou tak pohlcený, že nechtěl. On prostě když se někdo dá do politiky, tak se, jak asi víte, složitě vrací ke svým původním profesím. Je to škoda, protože ten materiál, který on má, musí být fantastický! Ale nejde jen o Bony a klid, já jsem mu říkal: „Tak pojď udělat něco dalšího.“ Ale zatím se mi nepodařilo ho zlomit. A dneska vlastně není ten film pro autory ani tak zajímavý, protože nemáte jistotu, že se bude dělat. Protože dneska je všechno o penězích, protože stát to nepodporuje. A ten fond (Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie – pozn. aut.), ten má pár korun. Soukromý producenti počítají, že na to lidi přijdou a televize … ta je přecpaná autorama, který se tam drásaj vo job. Podle mého názoru kinematografie zvolna skončí. Bude internet, slyšel jsem, že někde ve Zlíně teď mladý pouštěj filmy třeba ve starejch fabrikách. Takže budou tyhle alternativní cesty, což si myslím, že je docela správný. Protože když tady uděláte film za dvacet milionů, tak je to prostě černá díra …

FDB: Nejste první, kdo mi tohle říká …
Vít Olmer: Tak to říkají všichni. A přesto se pořád něco točí. Ale on to dneska není problém. Vezmete kameru za šedesát tisíc a s kamarádama se dohodnete, že uděláte film. Ale ono nějaké to řemeslo by tam přeci jen asi být mělo, že jo. Pak musíte sehnat distributora, a pak do toho kina přijde šest lidí. Každej si to stahuje, ale ty mladý maj dneska úplně jiný starosti. Je to prostě taková doba, no.

FDB: A kdo přišel s tím nápadem natočit pokračování?
Vít Olmer: Já. Ale to už je asi patnáct let. Mezitím se toho chopili různí producenti, přičemž někteří zkrachovali atd. Takže to byla dlouhá cesta, až se toho nakonec chopila firma NOGUP.

FDB: A nepřemýšlel jste o jiném názvu? Přeci jen, klid dnes ještě lidem něco řekne, ale bony …
Vít Olmer: Ono je na začátku takové vysvětlení pro mladší diváky, co to bony byly.

FDB: Ve filmu se objevuje Gabriela Kratochvílová, Česká MISS. Nepřemýšlel jste, že byste obsadil do její role nějakou známější, zkušenější českou herečku?
Vít Olmer: My jsme dělali různé zkoušky, což mě docela překvapilo. Protože, upřímně řečeno, tohle byla věc daná, rozumíte mi. Znova, je prostě taková doba – ti, co mají peníze, rozhodují o všem.

FDB: Jinak počítám, že s tou původní partou to bylo velmi příjemné setkání po tolika letech. Je někdo, koho jste za tu dobu od natáčení prvního dílu vůbec neviděl?
Vít Olmer: Setkání to bylo úžasný. A dojemný, když se po pětadvaceti letech setkáte s přáteli. Bylo to krásný.

FDB: Vy sám jste býval herec. Že jste si v Bony a klid 2 taky nestřihnul nějakou, třeba jen menší roli?
Vít Olmer: Já to nerad dělám. Vím, že někteří režiséři, jako třeba Hitchcock, to dělali. Ale já ne. Možná, kdyby tam opravdu něco takového bylo, ale já se držím spíše zpátky.

FDB: Uvidíme i Bony a klid 3?
Vít Olmer: To nezáleží na mně. Ale nebránil bych se tomu. 

FDB: A nějaký jiný film neplánujete?
Vít Olmer: Jo, tak projekty jsou, ale nechci o tom mluvit. Zatím nejde o nic konkrétního, co by se třeba pozítří mělo začít natáčet. Ale to bychom se zase dostali k těm pánům s těma měšcema …

FOTO: Tomáš Kordík