FDb: Pohádkář přináší vaši první spolupráci s Vladimírem Michálkem. Překvapila vás v něčem? Pracuje třeba jinak, než někteří jiní režiséři, se kterými jste už pracovala?
Aňa Geislerová: Určitě pracuje jinak. A byla jsem překvapená, protože on působí tak jako snově a étericky, někdy až jako odtrženě od reality, ale v té práci to bylo naopak. Byl naprosto skvěle připravený. Věděl přesně, co od nás nechce a co od nás chce. Na tom place jsme opravdu nikdy nebyli déle, než bylo potřeba a nikdy jsme v ničem netápali. To bylo úžasné.

FDb: Ve filmu hraje taky jinak především modelka Eva Herzigová, ale vy s ní nemáte žádné společné scény. Nemrzelo vás to trochu? 
Aňa Geislerová: Tak mrzelo mě to. Já jsem takový její obdivovatel. Vždycky mi přišla nádherná a krásná. A když jsem ji poznala, ne tady na natáčení, ale už předtím, tak se ukázalo, že je ke všemu ještě okouzlující a milá. Ale na druhou stranu si musíme říct, že stát vedle takhle krásné ženy opravdu není jednoduché. To si člověk, myslím teda v dobrém, říká, že to nemůže vydržet. Takže ano, mrzelo mě to, ale třeba se jí to herectví zalíbí a ještě si spolu zahrajeme.

FDb: Jak to vůbec přesně bylo s vaší modelingovou kariérou?
Aňa Geislerová: To bylo úplně bezvýznamné (smích). To je jako když vám někdo něco nabídne a vy to můžete zkusit, ale zároveň od toho vůbec nic nečekáte. Ale je pravda, že díky tomu jsem se tenkrát v Paříži právě s Evou setkala na nějaké večeři, když jsme tam jeli s mojí ségrou a s mámou. To mi bylo asi patnáct a Evě asi dvacet, přičemž už byla hvězda. Ale je to opravdu bezvýznamné. Bylo to svým způsobem zajímavé, být v šestnácti sama s klíčema od bytu v Miláně a setkávat se s těmi lidmi od módy. To byl takový extrémní dospívající zážitek.

FDb: V zahraničí jste se ale zkoušela prosadit už jako herečka ... 
Aňa Geislerová: No jistě. Vlastně jsem měla i takové období, kdy jsem dost točila venku. Točila jsem v Londýně, byť se studenty. V Amsterdamu jsem točila takové koprodukční filmy. V Německu jsem natočila nějaké filmy, v Polsku taky. Vlastně v té mojí kariéře je spousta takových zahraničních projektů, ale nikdy jsem fakt nesbalila kufry, že to prostě pojedu někam zkoušet. O tom Londýně bych řekla, že tam jsem měla opravdu nejvíce nakročeno, ale pak nějak přišly ty děti, a pak už jsem se na to vybodla. Ještě jsem si teda potom udělala jedno kolečko po těch castingových agenturách v Londýně, ale úplně to nechávám osudu. Nevím, tohle je otázka nějaké náhody a štěstí. A myslím si, že se to prostě nedá vydupat. Člověk si to může strašně přát, ale opravdu je to o tom, že se setkáte s režisérem nebo producentem, který má zrovna projekt pro vás. Myslím, že v tomhle případě se tomu prostě nedá jít herecky naproti.

FDb: Ale třeba Andrea Sedláčková se ve Francii stejně prosadila, dokonce jako střihačka. A Karel Roden taky hodně natáčel venku ...
Aňa Geislerová: Ano, ale Karel tam odešel žít a opravdu tam byl. A to já jsem vlastně nikdy neudělala. Takhle, kdyby tomu šel člověk opravdu vyloženě naproti, tak to asi jo. Já když jsem šla v Londýně na svůj první casting, tak jsem odcházela se scénářem na hlavní roli a jela jsem na kamerové zkoušky někam do Budapešti. Takže jsem si říkala: „No, tak to bylo snadný.“ Ale pak jsem se na to prostě vybodla. Řekla jsem si, že tam ten čas prostě nebudu trávit. Asi už v tom mám i nějaký alibismus, že říkám, že se mi prostě nechtělo.

FDb: Zpátky k Pohádkáři. Nelákala by vás třeba v něčem více role Karly, kterou hrála Eva Herzigová?
Aňa Geislerová: V tomhle případě ani ne. Mě se stašně líbí ta postava té Dany, protože je vlastně v takové nevděčné životní pozici. A hezky se to hraje, když je vlastně zároveň bezmocná a zároveň silná. Vůči tomu faktu, že miluje kreténa. Tam je tolik témat, se kterými člověk může pracovat … A myslím si, že takhle je to správně. Mě tohle prostě baví. Bavilo mě hrát Danu. Ale musím říct, že takhle jsem o tom ani nepřemýšlela. Zato přiznávám, že třeba v Občanském průkazu mi bylo líto, že hraju maminku a ne paní učitelku Pivoňkovou (smích). Tam mi to přišlo, že je taková dobrá, pozitivní, že je to takový dobrý příklad pro děti. Ale v tomhle případě jsem se nad tím ani nezamýšlela.

FDb: Takže pro vás bylo jednoduché pochopit v Pohádkáři Danino jednání?
Aňa Geislerová: Jo, jo. Úplně. Protože lidi, a ženy obzvlášť, mají prostě takové sklony k tomu, že prostě změní ty děje, ty chlapy a ty životy. A mnohdy se uspokojí nějakou iluzí. To bylo zajímavé.

FDb: Máte nějaký z filmů, ve který jste hrála, nejradši?
Aňa Geislerová: To nevím. Musím říct, že teď se ráda dívám na ty staré filmy, třeba dvacet let staré, protože od těch už mám úplný odstup. Ale nedávno jsem třeba viděla film Návrat idiota. A ten mám teda opravdu moc ráda, protože si o něm myslím, že je to celkově výjimečný film. A tím, že už mám takový ten herecký odstup, kdy už si neříkám, co jsem mohla udělat jinak, tak prostě tenhle film mám opravdu strašně ráda a myslím si, že je to jeden z vůbec nejlepších českých filmů. Ale řekla jsem to možná i proto, že jsem ho nedávno viděla v televizi a nepřepnula jsem to na jiný program. Je to hezký.

FDb: Je nějaká role, kterou jste ještě nehrála a ráda byste si ji zahrála?
Aňa Geislerová: No jasně! To je ta krása, že se člověk může neustále přehrávat do těch rolí maminek, a pak babiček a tetiček a čarodějnic a tak dále (úsměv). Jak vlastně přichází to období, kdy se člověk tak jako posunuje. A hrozně ráda bych zažila třeba něco podobného, jako to, co jsme teď natočili pro HBO (seriál Až po uši – pozn. aut.), což je vlastně taková odlehčená, komediální rovina. Takže zkoumat tyhle žánry, jako třeba pohádky, by mě hrozně bavilo. Takže bych si trochu chtěla odpočinout od těch sociálních dramat. Ale zase ne vyloženě nutně nebo nějak nadlouho. Zkrátka teď se mi hrozně líbí takové ty filmy-iluze. Třeba když člověk vidí filmy jako Velká nádhera nebo Následky lásky, tak prostě vidí, jak jsou stylizované, krásné a přitom ve vás vyvolávají ryzí emoce. Tím, že nedělám divadlo, tak by mě bavil tenhle typ filmů, kdy si fakt hrajete, kdy vytváříte iluze a nemusíte se moc dotýkat životních reálií.

FDb: Možná vám to příjde úsměvné, ale myslím, že by to nemuselo být ani u nás nereálné. Co takhle zahrát si nějakou akční hrdinku, to by vás nelákalo?
Aňa Geislerová: (nadšeně) Jejda, to jo, na to jdete hezky. To bych taky chtěla, to je pravda. A v tomhle jsem se vlastně trochu realizovala, když jsme dělali v televizi tu minisérii Ďáblova lest a Ztracená brána. Tam jsme fakt lítali s těma pistolema a v kanálech. Jo, to mě strašně baví. Nebo detektivní žánr. Něco jako True Detective. To by mě tak strašně bavilo! Přesně, takové jiné žánry.

FDb: Dá se říct, jestli je něco, co vás na herectví baví úplně nejvíc?
Aňa Geislerová: Jedna homeopatka, od které jsem kdysi chtěla takový určitý druh pomoci, mi řekla, že jí jeden guru říkal, že lidé, kteří dělají umění, mají v sobě určitý díl temnoty nebo nějakého napětí, které potřebují kompenzovat a kompenzují to právě tím, že tvoří, hrají, zpívají. A to vlastně přesně odpovídá té mojí teorii. Že herci prostě asi opravdu mají nějaký druh napětí nebo energií, které nemají jiní lidé. Že prostě v sobě mají nějaký přebytek něčeho nebo možná nedostatek. Je to sice něco, co je trochu špatné, ale zase pro ty umělce nezbytné. Tahle teorie se mi zkrátka hodně líbila.

FDb: Čistě teoreticky, kdybyste si mohla vybrat úplně kohokoliv z českých i zahraničních herců a hereček, je někdo, s kým byste si ráda zahrála?
Aňa Geislerová: Tak musím říct, že stejně jako polovinu celého světa, i mě fascinuje kariéra Matthewa McConaugheyho. Pro mě to byl naprosto nesnesitelný, nesympatický, narcistní herec, který mě totálně iritoval. A prošel takovou neuvěřitelnou proměnou, hereckou a asi i lidskou, že prostě tohle vůbec nechápu. Ty typy těch filmů, co točil předtím a co točí teď! A co z něj vyřazuje, jak hraje … To mě prostě fascinuje. Takže s ním bych opravdu neváhala. A z českých herců … těch je spousta. Vždycky to říkám, že stejně jako jsem dlouho chtěla točit s Jirkou Macháčkem něco serióznějšího, tak mám pocit, že bychom zvládli něco ještě serióznějšího. A s Táňou Vilhelmovou jsem dlouho netočila. Vždycky jsem taky chtěla točit s Ivanou Chýlkovou. S Jirkou Mádlem bych určitě točila, nejlíp až bude zase něco režírovat. Tady je určitě spouta zajímavých lidí.

FDb: A máte nějaký nejoblíbenější film?
Aňa Geislerová: Tak teď musím říct, že jsem viděla tu Velkou nádheru a že se mi to strašně líbilo! A vůbec filmy Paola Sorrentina. Dlouho mi nějak unikaly a teď jsem je viděla a moc se mi líbily. Tady to musí být mám další v pořadí. Mě teda navíc fascinuje ten jeho herec Toni Servillo. To je génius!

FDb: Tradiční otázka na závěr, kdy vás budeme moct vidět v dalším filmu?
Aňa Geislerová: To, abych řekla pravdu, nevím. Protože teď jsem si udělala takovou pauzu. Točím s Markem Najbrtem seriál České televize Já, Mattoni. Je to třináctidílný seriál, což je asi takový můj strop. To je krásná, romantická dobovka. Jinak mám jenom takovou představu. Mám sice nějaké scénáře, ale ty čekají na různé granty. 


FOTO: Falcon