Pravidla lži

Kdyby to mělo alespoň   normální délku, ale toto,   to se fakt nedalo. No, ale   musel jsem, a tak jsem se u   toho trápil až do konce.   Dialogy v komunitě byla tak   na spaní, nebo přes hubu, a   to je vlastně celý film. I   když se tam autoři snažili   vpašovat jakýs takýs děj   se střelbou na Romana, bylo   toho uboze málo. Co dál   napsat k filmu, který mne   vůbec neoslovil? Nic. A také   tak hodnotím. Nic.

Divný pocit zůstává a já   nevím, jestli ho připsat   nevěrohodnosti Mr. Švehlíka   ve srovnání s věrohodností   terapeutů, divnému závěru   nezávěru nebo něčemu   jinému. Škoda, protože   potenciál téma nabízel   více než solidní a   našlápnuto k jeho naplnění   také bylo.

film o byvalych fetakoch a   inych stratenych existenciach,   snazia sa dostat zo zavislosti   a k tomu este riesia rozne   konflikty medzi sebou typu   spat spolu ci nespat atp.   :)

/7.6.12/

Robert Sedláček si myslím   točí trochu pro sebe a   snaží se netočit jen   podbízivá a stále podobná   témata.Pravidla mě chytla   víc aš na podruhé a musím   říct,že je to zajímavý a   dobře zahraný film.

chvilkami šel děj mimo mě
Přiznám se, že ke   shlédnutí tohoto snímku mě   asi největší měrou   přitáhly jména   představitelů hlavních   postav. Většina z nich   patří jednoznačně k mým   oblíbeným hercům, proto   obsazení hodnotím jako   skvělé. Přiznat musím i   to, že mě nikdo z nich   svými hereckými výkony   nezklamal – spíš naopak.   Jak jsem napsal v titulku,   kolem mě šel děj a podstata   filmu. Když se s podobnými   lidmi setkáme v reálném   životě ve svém okolí,   málokdy k nim cítíme   lítost. Asi by to tak být   nemělo, ale je to prostě   fakt. U většiny lidí   převažují spíš negativní   reakce. Když totiž kdokoliv   spáchá drobný přestupek a   mnohdy i neúmyslný, je za   něj potrestán a je mu   zdůrazněno, že si za to   může sám. A tady jsem   cítil, že mě režisér   Sedláček jakoby tlačí do   pózy, kdy mi mají být   jednotlivé postavy   sympatické. Potlačuje   skutečnost, že se jedná o   lidi, kteří způsobovali   jiným jen trápení, bolest a   smutek, a to v tom lepším   případě. Jsou to vlastně   egoisté, kteří pro   zajištění svých   blažených pocitů   nerespektují a boří   jakékoliv meze   „normální“ lidské   společnosti. To je tedy   důvod, proč jsem se s   filmem, který byl jinak   solidně natočený a skvěle   zahraný, neztotožnil. Cítil   jsem se v té společnosti   nesvůj, přestože mě od ní   dělila televizní obrazovka.   Nejsem proto ani schopen film   doporučit, nebo ne. Jedná se   ještě pořád o částečně   tabuizované téma a každý   si musí sám vybrat, zda se   jím chce zabývat, nebo je   pro něj „nestravitelné“.   Proto je i mé hodnocení   přesně na polovině   možnosti – za technickou a   hereckou stránku skoro   naplno, za stránku obsahovou   minimum.

Pravidla lži
Zajímavý snímek, ale podle   mého nedotažený do konce.   Filmaři se snaží vybudovat   atmosféru (což se jim   povedlo na jedničku), vcítit   diváky do pocitů pacientů   (opět na výbornou) aby z   toho nakonec nic nebylo. Celou   dobu jsem čekal, kdy se   začne něco dít a nějak se   nám vše začne rozuzlovat,   což se bohužel nestalo a   celá ta práce s vžíváním   byla tedy k ničemu...

Miluju filmy o feťácích,   alkoholicích apod. Tenhle   film se vlastně celej   odehrává v odvykací   komunitě, takže atmosféra   je taková depresivní a   zvláštní - to mám ráda :)   Jinak bych k tomu řekla, že   film je podivnej, ale   zajímavej :D

Psychologická sonda do světa   feťáků a jejich života v   odvykací komunitě.Je jistě   příjemné vidět zase jednou   film,který se nesnaží nás   otrávit rádoby vtipnými   scénami nebo hektolitry krve   ale nutí nás k   přemýšlení.Jen škoda,že   snímek přibližně v   polovině jakoby ztrácí na   razanci a   napínavosti,nehledě na   trochu zvláštní konec.I   přesto se však tvůrcům   podařilo natočit   zajímavý,neúčelový   snímek.

Nemám rád filmy o   feťácích, alkoholicích a   kriminálnících, protože se   obvykle nemohu ztotožnit se   žádnou z postav (oni by   řekli, že se to může stát   každému, ale věřte, že   nemůže); přínosem pro   tento film však byli   psychologové, k nimž má   běžný člověk opravdu   blíže.
Celý   příběh je napínavý a   zajímavý, velmi mě však   zklamal závěr, kdy se z   (literárně vzato) silně   subjektivní er formy   přenášíme do absolutní   objektivity a všechny postavy   se zmiňují jako zcela   rovnoprávné. Toje ale v   rozporu s předchozím   příběhem! Celou dobu je   nejvyšší hlavní postavou   na začátku nově   přicházející Roman, s   nímž celou komunitu   poznáváme; spolu s ním se   dostáváme i do hlavního   příběhu, ve kterém je   také hlavní postavou - to,   co ví se dovídáme skoro   okamžitě a o ostatních   nevíme nic víc než on,   jediná další centrace je na   již zmíněné psychology a   to ještě s minimálním   vztahem k ústřednímu   příběhu - zkrátka   přísná subjektivita.   Přesto vše se na konci   konstatuje, že Roman zmizel a   nic se o něm neví, čímž   jeho příběh zůstal   otevřený; uzavřeli jsme   tedy subpříběh, ale hlavní   dějová linie zůstala   naprosto otevřena. Jako by   autoři chystali velmi rychle   pokračování - my však   víme, že se jednalo o pokus   o jakousi   ,,uměleckost".
Natočený je film   určitě skvěle, opět   ukazuje Jiřího Langmajera,   který je nesporně jedním z   nejlepších českých herců   současnosti...

Tak si říkám, že když už   tvůrce „odstartoval“ tu   kriminální rovinu, mohl ji   alespoň udělat pořádně.   Na druhou stranu není tato   rovina ve výsledku až tak   důležitá a svůj úkol   vlastně splnila více než   dobře: jenom podtrhla fakt,   že pravda a lež jsou   zatraceně relativní pojmy.   Jako celek působí Pravidla   lži trošku roztříštěně,   ale to je z mé strany asi tak   vše negativní. Velmi   oceňuji, že již samotné   chování a vystupování   členů komunity nám mnoho   napoví a z jejich samotných   životních zkušeností nám   postačují pouze útržky   typu: „Dvakrát skoro   zemřel.“ Jasně,   osvětlování minulostí   všech postav mohlo zabrat   dobrou hodinu, ale k čemu to?   Všichni jsou stejně   zvědaví jenom na záhadného   Langoše, a tomu je   naštěstí věnováno   (zejména ke konci) dost   místa. Hutná atmosféra   nepoleví ani na okamžik,   film přináší jednoznačnou   výpověď a jednotlivé   střípky vyprávění jsou   ohromně působivé zejména   díky výborné hudbě,   kameře a obecně velmi   slušným hereckým výkonům   v čele s Langošem (nejvíc   mne dostalo loučení s   členkou a téměř všechny   skupinové terapie, jejichž   působivost je ohromná, což   jsem vskutku nečekal). Na   české filmové scéně velmi   osvěžující kousek.

Pravda je to čemu věříš
Ano opravdu se nejedná o   velkolepý počin o kterém se   popisují strany a je stále o   čem psát, ale to v tuto   chvíli vůbec nevadí. Ten   film mě prostě dostal a v   kině jsem seděl jako   přibitý. Možná je to tím,   že tolik fandím českému   filmu, možná je to tou   zvláštní atmosférou a   hlavně odvážným tématem,   které se ne každému líbí   a to je mi sympatické. Tento   film se vám nevnucuje,   zkrátka se nabízí takový   jaký je a jestli ve vás   něco nechá nebo se prostě   jenom "pobavíte" je   čistě na vás. Jak říká   Mr. Langmajer ( a má pravdu )   - pravda je to čemu věříš   ... nečtěte recenzi a   prostě si to pusťtě doma   až zhasnou a dívejte se na   to v jednom kuse tedy bez   přerušení, potom když tak   něco napište.

Připojuji se k xCindy a taktéž smekám!
Milá xCindy, nemám ve zvyku   se opičit po komentářích   druhých, ale Tvůj názor ze   dne 2. 6. 2007 je tak dobře   napsaný, že bych jen znovu   citovala ta samá slova,   jimiž jsi podstatu filmu,   jeho hlavní hodnotu, herecké   výkony i technické   zpracování vystihla. Výkony   všech herců jsou naprosto   obdivuhodné a Jiří   Langmajer nám neustále   dokazuje, že zahraje   jakoukoliv roli - kladnou,   zápornou, bezstarostnou i   psychologicky velmi   náročnou. Je jedním z   našich nejlepších herců   současnosti a to je dobře. Z   dalších rolí oceňui   zejména výkon Martina   Trnavského v roli   "šéfa"   protidrogové komunity Adama,   který zde dostal   příležitost ukázat svůj   velký herecký talent.

Zajímavý snímek, který   těží z nepříliš   známého prostředí   terapeutické komunity pro   drogově závislé a   především se zde objevují   „neobehrané“ tváře,   což je po řadě filmů, v   nichž hrají pořád ti   samí, celkem úleva.   Příběh, který se slibně   rozvíjí má bohužel docela   nevýrazný a banální konec.   Možná jsem zmlsaná, ale   čekala bych něco   překvapivého, co diváka   probudí, ale nic takového se   nestane. I když tvůrci   patrně spolupracovali při   přípravě natáčení s   profesionály, kteří v   oblasti léčby závislostí   pracují, moc se jim to   nepodařilo. Jedna z postav   zaměňuje obecně   prospěšné a veřejně   prospěšné práce (to   vážně není totéž) a   zejména Issová v roli   terapeutky působí dost   neprofesionálně.

Vzhledem k tomu,že tento   snímek pochází z tuzemské   produkce by se dal označit za   docela zdařilý.Je znát,že   autor je původem   dokumentarista,takže hlavním   plusem Pravidel lži je   autentičnost popisu života   ve protidrogové komunitě a   věrohodná atmosféra, ze   které jde mráz po   zádech.Flashbacky do paměti   členů komunity jsou celkem   působivé, i když kritik by   tento efekt mohl označit za   lehce laciný.Líbí se mi   obsazení méně známých   herců. Co bych tomuto filmy   vyčetla,je trochu   nevyrovnaný scénař a   křečovité finále.

Film, který popisuje život v   sektě na odvikání z drog.   Všechno bylo v pohodě, než   si Milan nesedl s nově   příchozím a nezjistilo se,   že měli oba rádi stejnou   ženu, která přišla díky   drogám o život. jdou si po   krku. navíc se do sekty   dostávají drogy a to tam   udělá pěkný zmatek!

Ten film je takový   zvláštní... na jednu stranu   dobře popsaná autenticita a   tajuplná atmosféra   protidrogové terapeutické   skupiny kdesi na Šumavě, na   straně druhé jakýsi   nedotažený kriminální   příběh. V každém   případě se ale Robertu   Sedláčkovi podařilo   natočit zajímavý film, ve   kterém postupně odhaluje   jednotlivé charaktery a osudy   hlavních postav takovým   způsobem, že někdy až   mrazí. Tohle se mu povedlo i   díky hereckému obsazení,   které zvolil, kdy každá   postava seděla svému   představiteli jako ulitá.

Na české poměry zajímavý   a originální film s dobrou   hudbou, povedenou atmosférou   a výbornými herci. Bohužel   však má film poměrně malou   gradaci, chybí mu větší   napětí a nějaké ty   zajímavé zvraty. Ale na   jedno podívání to stačí.

Na tenhle film bych asi   podruhé do kina nešel. Ale   ne proto, že by mě nezaujal.   Rozhodně zaujal. Ale   považuji se za průměrného   konzumenta filmů, který   čeká spíše oddech. A tohle   oddechové příliš nebylo.   Ale dobré určitě. Zaujmou   výkony málo známých   herců, překvapí nečekaný   Jiří Langmajer. Českého   lva za scénář si to   rozhodně zasloužilo.

Neřekl bych, že snímek je   až tolik hlubokomyslný, jak   se domnívají někteří   zdejší uživatelé. Avšak   rozhodně vybočuje ze   současné české produkce.   Film není za každou cenu   líbivě podbízivý. Zabývá   se poměrně nonkonformním   tématem. Usiluje o   promyšlenou stylovou koncepci   (upoutá např. důsledná   práce s detaily na ploše   celého filmu). A od začátku   do konce pracuje různými   prostředky na budování   napětí. To není málo!!!!   Už jen snaha o řádnou   psychologizaci postav s jistou   dávkou nedořečeného a tedy   i prostorem pro zapojení   mysli diváka, je velmi   vítána. Jde o vykročení   správným směrem.

Zamyšlení nad sebou samým,   ukazuje tento snímek tak   důvěryhodně, že musíte   zhodnotit i své myšlenky a   říct si , že do takových   to situací, by se člověk   nerad dostal. Je až k   neuvěření , že přijít o   všechno, nemít nic, jen   jíst a přežít, je náplní   celého dne, je   hrůzostrašné. Zvykli jsme   si na přepich a když   člověk spadne až na samé   dno, je to ta největší   rána života. Těžko se pak   vrací zpět.

Smekám.
Smekám. Smekám před všemi   herci, že dokázali zahrát   to, co vypadalo tak   věrohodně, jako jejich   vlastní život. Smekám před   panem režisérem a jeho   týmem, že do toho šli.   Smékam před skvělou hudbou   doprovázející film,   střihem, kamerou ad. Film mě   naprosto uchvátil a je   škoda, že kiny prošel   téměř bez povšimnutí. Na   DVD jsem čekala tak dlouho,   ale čekání stálo za to! Je   to také jeden z mála filmů   na který se ráda podívám   znovu, protože určitě   objevím něco, co mi uniklo.