FDb.cz - filmová databáze

Filmy podle skutečných události jsou to pravé.
Jinak než plný počet tomuto   filmu dát nemohu. Splnil   přesně to, co jsem od něho   očekávala - rekonstruoval   brutální příběh zvrhlosti   Karly Homolkové a jejího muže   a i když se možná v některých   momentech může jevit, že ona   sama je vlastně obětí, soudný   člověk ji litovat stejně   nebude, i kdyby to celé měla   být jen řeč jejího obhájce.   Ona je bestie a neomlouvá ji   ani fakt, že její manžel měl   sadistické choutky a ji ke   zvrhlostem nutil. Jen skutečná   lidská zrůda totiž může jiné   zrůdě předhodit vlastní sestru   a...ne, to tady nebudu   popisovat, databáze je   přístupná i dětem a jisté věci   sem opravdu nepatří. Také není   divu, že film byl přístupný až   od 18ti let, což je v dnešní   době opravdu výjimka. Film   považuji za kvalitní a dobře   psychologicky propracovaný a   věřte - z mé strany nevyvolává   jediné zrnko soucitu s   vražednicí Karlou. Uznávám, že   je určen spíše silnějším   povahám, protože naturalita   některých scén je skutečně   hodně drsná.

I milovník prvorepublikových filmů jako já...
...nalezne v tomto období   slabá a hodně nevýrazná místa.   Melancholicky nudný film   Bezdětná vůbec nebyl rolí pro   Natašu Gollovou. Naštěstí to   byl jen pokus dat této krásné   temperamentní herečce s velkým   komediálním talentem roli, kde   se buď nemluví vůbec či jen   opravdu málo. Viděla jsem film   asi dvakrát. Není vysloveně   špatný. Vznikl před více než   70ti lety a musím jej tedy po   stránce scénáristické a   technické hodnotit trošku   jinak nežli filmy nové. I tak   ale dávám jen 4 body, ani na   zlatý střed 5 bodů to bohužel   není. Obracím se však na   návštěvníky databáze s dotazem   - dceruku Evy Halerové hraje   Alenka Pospíšilová, která   vytvořila dětskou roli např.   ještě v Tuláku Macounovi a   jako slečna se mihla v Dnes   neordinuji z roku   1947...herectví se pak již   nevěnovala. Malá sladká   dívenka a jedna z našich   prvních dětských hereček   zmizela v zapomnění času. Ví o   ní někdo z vás? Nebo alespoň   nějaký střípek? Předem děkuji   za všechny ohlasy.

Mluvit přímo s B. Augustem? To byla pecka!
Ne, opravdu si nevymýšlím a   svůj trošku vytahovačný   titulek musím uvést na pravou   míru. Jak asi všichni víte,   tento film se točil v roce   1997 v naší republice. Jedním   z míst natáčení byl zámek   Dobříš, kde jsem pracovala.   Pozorný čtenář mých příspěvků   mi jistě brzy odpoví, že   tomuto skvostu z 18. století   dělám až moc reklamu a nejsme   přece na Nově v hlavním   vysílacím čase:-)) Tak fajn, k   věci. Jako pracovnice zámku   jsem při natáčení dělala dozor   a asistovala filmařům v   drobných požadavcích. Hlavně   jsem však musela bdít okem   bdělým nad historickým   mobiliářem. Ale copak byste si   dovolili vynadat za nějaký   malý prohřešek (např. že v   křesle z doby rokoka sedí G.   Rush i mimo vlastní natáčení,   na to jediné se tam sedat   smělo, jinak ne) takovým   úžasným hollywoodským   celebritám, které narozdíl od   jiných rádoby hvězd se chovaly   naprosto přirozeně, mile a bez   jakékoliv arogance. A pan   režisér! To je ztělesnění   profesionality. Žádné natáčení   záběrů "do   zblbnutí", kdy jsou herci   již totální vyplivlí a padají   na ústa...prostě jen dvě   zkoušky a maximálně 3 - 4   ostré. Takže žádné časové   skluzy, zbytečně naplýtvaný   filmový materiál 50ti kopiemi   každého záběru, žádné   přetahované natáčení přes   stanovený plán dne do hluboké   noci. S tím se málokdy   setkáte. U filmařských akcí   jsem se jako zámecký   "přicmrndlík"   ometala mockrát, ale tak   klidné a profesionální   filmování se hned tak   nevidělo. Pan režisér s každým   ze zaměstnanců prohodil pár   zdvořilostních slov, na něž   nebylo třeba žádných výuk   angličtiny a i milý úsměv on   opětoval taktéž úsměvem a   přátelskými gesty. Dnes je to   krásná vzpomínka, naplněná   emocemi a snad se na mě   nebudete moc zlobit, že jsem   se o ni s vámi všemi podělila.   Bídníky jsem si v kině   nenechala ujít a považuji je   za velmi dobré, i když o něco   výše je pro mne tím skutečným   Jeanem Valjeanem Lino Ventura   (Gabinovi zastánci, odpusťte   mi, ale je to vážně tak).   Kdysi ve slovenském znění   uvedený 4 dílný seriál byl   přece jen více sugestivnější.   I tak ale 8 bodíků je za tuto   verzi mého oblíbeného díla od   V. Huga krásné hodnocení za   velmi slušný průměr.

Nejlepší Jean Valjean všech dob? Lino Ventura.
Obdivovatelé Gabinova herectví   prominou...to byl samozřejmě   také vynikající herec, ale mně   zalezl pod kůži jako uprchlý   galejník Lino Ventura a řekne   - li se Jean Valjean, vybaví   se mi automaticky právě on. V   případě tohoto filmu šlo o 4   dílný projekt z roku 1982 v   režii Joffreye de Peyraca,   tedy pardon, samozřejmě jeho   představitele Roberta   Hosseina. Lino Ventura se   dlouho bránil vzít tuto roli,   tuším, že nebyl příliš   nakloněn kostýmním filmům, ale   Robert Hossein nasadil veškerý   svůj rescatorský šarm a herce   přesvědčil. O pár let později,   konkrétně na podzim roku 1990,   jsem jakožto pubertální 13ti   letá slečna (alespoň jsem se   tak cítila) jaksi omylem a z   nudy koukala na televizi, kde   zrovna začínal 1. díl Bídníků   (Ubožáků). A protože byla   ještě federace, tak v   slovenském znění. Již předem   jsem usoudila, že to bude   velká nuda, ale tak nějak jsem   pořád u té televize seděla. A   dál? Seděla jsem a dívala a   proti své vůli jsem si musela   přiznat, že mě to baví. A tak   jsem se po týdnu dívala na   druhý díl, až jsem proplula   celým seriálem a po jeho   skončení jsem utíkala do   knihovny si půjčit Hugův   román, abych jej s chutí   přečetla a vůbec mi nedělalo   vrásky, že je to nenáviděná   povinná četba. O něco později   jsem pak tento seriál viděla   ještě jednou a pak už bohužel   ne. Je to velice realisticky a   přitom s citem přepsaný příběh   francouzského romantismu a   věřím, že dožít se autor díla   dnešních dnů, s výsledkem by   byl jistě spokojen. Ocenila   bych, kdyby se v televizi tato   verze Bídníků objevila a i   když by to asi hodně lidí   nechtělo přijmout, neboť již   jsme dva samostatné státy, já   bych byla pro všemi deseti,   aby šlo o původní slovenský   dabing. Ten byl naprosto   vynikající. Lino Ventura k nám   promlouval hlasem jednoho z   nejlepších slovenských herců -   Štefana Kvietika. Věřím, že se   tento krásný zážitek snad   zopakuje.

Body za jedinou scénu? Ale ano!
Když jsem na tohle šla do   kina, hořela jsem zvědavostí -   filmové kritiky se předháněly   v superlativech, takže jsem   byla patřičně natěšená.   Komedie? Hm, ale nijak jsem   neměla pocit, že bych   sledovala vtipný film, sice ne   nejhorší, ale do komedie to   mělo dost daleko. A pak přišla   závěrečná scéna. Dva přátelé   si šli vyzvednut urnu s   popelem toho třetího a hned   narazili na problém - neměli   penízky na urnu. A jestli by   se dala půjčit..."Tady   není žádná půjčovna,"   zněla odpověď pracovníka   pohřební služby. Nezbývalo,   než zjistit, kde je sámoška,   aby do piksly od sušenek   "důstojně" uložili   svého kamaráda "v   prášku". Černý humor jak   vyšitý, ba až morbidní, ale   mně cukaly koutky. Když pak   stojí oba přátelé na útesu a   se slovy: "Odevzdáváme tě   oceánu." vysypou popel do   moře, otočí se vítr a jeden z   nich má kamaráda na obličeji.   Nechtějte vědět, jak se po mě   všichni otáčeli, když jsem   celý film seděla jak kakabus a   v závěru filmu u té   "pietní" scény jsem   na celé kino vypustila salvu   smíchu:-) A tak za tu   satisfakci na konec dávám 4   bodíky.

Realisticky drsné ale pravdivé...
...tento film hodnotím velmi   pozitivně. Je podle skutečného   příběhu švýcarské podnikatelky   Corinne Hofmannové. Stane se,   že film se míjí s knihou o   velký kus, ale v tomto případě   klobouk dolů - kromě některých   úprav nezbytných pro přenesení   na plátno (zestručnění děje v   některých pasážích) je hlavní   podstata příběhu zachována,   není přidán žádný smyšlený   happyend či jiný pokus o   "dojákové" uvedení   do kina. Autorka a de facto i   hlavní hrdinka příběhu se   natáčení zúčastnila. Probíhalo   opravdu v Keni, v místech, kde   prožila své osudy. Filmová   vesnice Masajů vznikla jen   nedaleko od té skutečné.   Někteří diskutující se diví   hrdinčině naivitě...ano, je s   podivem, že žena z   civilizovaného světa uvyklá   modernímu způsobu života   neváhala jít do míst, kde není   vůbec nic...přesto životu v   chýších bez elektřiny a   tekoucí vody relativně snadno   přivykla, bohužel mentalita   masajského kmene už je něco,   co se akceptuje velmi těžko -   viz zmiňovaná obřízka. Carole   (Corinne) možná věděla o   těchto praktikách již ze   školního zeměpisu, ale   uvědomme si, že byla zaslepená   láskou ke svému Masaji a   viděla soužití růžovými   brýlemi, jakékoliv varování   před odlišnou mentalitou a   naprosto rozdílnými kulturami   by stejně nechtěla slyšet.   Musela si projít peklem, aby   si uvědomila, že ani velká   láska v takovém příapdě   nestačí na klidný rodinný   život, jaký si vysnila. Utíká   tedy zpět do své vlasti...Film   jsem viděla již nesčetněkrát a   mohu ho vidět stále znovu a   znovu, je to film, ale má   mnoho dokumentárních prvků a   jeho emotivnost, že je kopií   skutečné události, to vše   ještě umocňuje, stupnice   deseti bodů je zde málo, ráda   bych dala ještě alespoň   třikrát tolik!

Čapkova nesmrtelná klasika...
...aneb vysoce hodnotné   filmové dílo natočené podle   stejnojmenné divadelní hry,   které upozorňuje na   rozpínavost a nebezpečí   rozpínajícího se nacismu v   jinotaji nemoci. Hugo Haas   jako dr. Galén ve své životní   roli je naprosto jedinečný.   Jde o roli tyově naprosto   odlišnou od jednodušších   komediálních záležitostí   Velbloud uchem jehly či Život   je pes. V roli dcery maršála   se objevuje Karla Oličová,   téměř zapomenutá herečka, o   níž se dlouho uvádělo, že   zemřela v 25ti letech v roce   1940...zemřela však v 60ti v   roce 1975, ale z důvodu vleklé   nemoci se musela stáhnout z   uměleckého života. Bílá nemoc   je tudíž jedna ze vzácných   hereckých připomínek její   krásné tváře a na svou dobu   velmi moderního hereckého   projevu.

Na 60. léta skutečný skvost.
Kinematografie let šedesátých   je období, které mi přijde   velice slabé a s takřka   mravenčí prací hledám nějaký   film, jemuž bych mohla dát   minimálně 5 bodů. U Bílé paní   mohu za lehce nadprůměrný   humor a odlehčený příběh dát i   o bodík navíc. Filmy 60. let   jsou doslova buď přecpané   politikou nebo jsou to rádoby   melodramata....často chybí ona   pověstná jiskra, která diváka   k filmu připoutá. Ve srovnání   s trapnostmi ve stylu   Homolkových či Svatby jako   řemen je alepoň tohle   opravdová komedie s šarmantní   Irenou Kačírkovou v hlavní   roli. Byla jednou z našich   nejkrásnějších hereček a tento   film je krom dobré zábavy i   vzácnou ukázkou jejího   oduševnělého hereckého   projevu, který uťal předčasný   odchod z tohoto světa...

Drsné, autentické, mrazivé...ale výborné!
Před hodnocením tohoto filmu   jsem si přečetla předchozí   komentáře. Velmi ráda se   připojuji k těm, kteří tento   film vnímají naprosto stejnýma   očima jako já. Padlo tady   někde slovo doják...tak s tím   by se mohl autor příspěvku   ohánět někde ještě u Titanicu,   protože ten sice je natočen na   motivy skutečné události, ale   co si budeme nalhávat, skoro   půlka filmu nemá s katastrofou   skoro nic společného. Zde však   téměř od první minuty, snad   opravdu kormě scény loučení na   nádraží, sedíte jako přikovaní   a jste naprosto konsternování   tvrdostí a nelidskými   podmínkami nejprve cesty na   Sibiř v naprosto vymrzlém   vlaku. To ještě netušíte, že   jde o možná   "jemnější" část   filmu, neboť to nejstrašnější   má teprve přijít...Co k tomu   říct. Jen tak mě něco   nedostane. U laciných hororů   se nudím, bojím se jen   sporadicky, ale pocity při   sledování tohoto filmu....ne,   to prostě nejde popsat.   Sedíte, téměř zatažený dech,   hrozíte se dalších minut, co   ještě strašného nejen hlavního   hrdinu, ale i další spoluvězně   čeká. Říct, že jde o nelidské   zacházení s nebohými vězni,   mučení, týrání, zabíjení...ne,   i slovo nelidský je slabota   oproti tomu, co zde je sice   "jen" film, ale   natočený se syrovou realitou   podle skutečných výpovědí   těch, co tyto hrůzy přežili.   Cesta z pekla je peklem   dalším, je to boj o přežití a   také naprostá vyčerpanost a   snaha o to, zachovat si zdravý   rozum, nevzdat svůj cíl a   vrátit se domů...Po tom všem   vám ani nedojde, že závěr je   možná poněkud sentimentální,   ale vzhledem k faktu, že to je   (jak už jeden z kolegů tady   správně řekl) kromě té první   scény asi jediné, co může   někomu připomínat červenou   knihovnu, rozhodně to není   důvod udělovat nižší   hodnocení. Naopak, tomuto   filmu bych dala klidně i 100   bodů, zasloužil by si je víc   než dost!

Výborný válečný film...
...který realisticky a téměř   dokumentaristicky přibližuje   divákovi jeden z klíčových   momentů druhé světové války,   válečné scény jsou natočeny   precizně a vedle Mostu u   Remagenu další výborný film o   tomto období.

Dívám se kvůli Nataše Gollové:-)
Upřímně musím říct, že tento   film tak přetéká naivitou, že   je to i na slaďáčky své doby   příliš. Tohle vše ale divák   rychle filmu odpustí ve   chvíli, kdy Nataša Gollová v   roli Žofky spustí svou   "vyřídilku" a hned   je nám příjemnější koukat na   jinak zcela banální příběh   dívenky, která se toužila stát   filmovou hvězdou, ale   rozčarování přišlo víc než   záhy. Vím, že dlouho jsem zde   nemohla najít mladičkou   Antonii Hegerlíkovou v její   první filmové roli, pronese   zde pouze jednu větičku.

Parádní parodie:-))
Tento film vnímám jako   vyslovený relax! Ano, je to   parodie, moc se u ní nemusí   přemýšlet, ale jsou tu scénky   a hlášky, které pobaví a jako   vyčištění hlavy po práci a   starostech - naprostý doping   dobré nálady. Družina R. Hooda   jsou černí rappeři v kamaších   (odtud také originál název),   co nemají chybu, Mariana s   pásem cudnosti, co hledá klíč?   Bomba! Dvůr šerifa z   Nottinghamu, co si uprostřed   souboje musí přečíst scénář?   Taky super. A což teprve   lupiči převlečení za ženy, kdy   jeden říká druhému:   "Srovnej si kozy, máš je   jak od Piccasa!":-))   Prostě parodie od začátku až   do konce a narozdíl od jiných   filmů, které se jako parodie   tváří, ale absolutně nudí,   tady se člověk aspoň od srdce   zasměje.

"Bohoušek spapal i tu kůžičku...":-))
Další z řady klasické   televizní zábavy, kdy nemusí   se inscenace hemžit mnoha   herci, ale stačí jich několik   velmi dobrý, k tomu kvalitní a   vtipný scénář a na světě je   zábava, která po 40ti letech   se neokouká. Co zní lépe?   Alois Randa nebo Randa Alois?   Pan Randa má raději to druhé,   protože to "...dává   vedlejší smysl, Miluško."   Miluška ovšem nadšení domácího   pána z horské chaty vůbec   nesdílí, už vůbec ne jeho   náklonnost k bernardýnu   Bohoušovi, který   "...výhradně fandí   fotbalovému klubu Glasgow,   neboť jeho matka pocházela ze   Skotska." Občas nejde   Miluška pro ošklivé slovo na   bernardýnovu adresu daleko:   "...dobytek? Dokonce   Bohouš! Tak to je konec."   Ale že Bohoušek zklame i v   papacím závodě, když odmítne   zdlábnout voňavý chlebíček, s   tím pan Randa rozhodně   nepočítá. Poučení z toho   plyne, že mít hlad jak   bernardýn ještě neznamená, že   je dobré se sázet:-) Ale dobré   rozhodně je dát si u téhle   parádní komedie někdy repete.

Jenom potvrzuji...
...nechci se opičit, ale   opravdu první díl   "Bohů" není zrovna   nic moc. Možná kdyby scény   byly vyváženější, tak snad by   to nebyla taková nuda, ale   úvod je hrozně zdlouhavý,   láhev od Coca - Coly v buši,   no dobrý, určitě vzbudí povyk,   ale ono se přes půl hodiny ze   začátku nic neděje a je to moc   zdlouhavé, když pak přibydou   další postavy, je to najednou   moc rychlý pokus o rádoby   vtipné scénky, takže se sice   semtam zasmějeme, ale v   globálu je to fakt jen průměr.

Lepší humor a vtipnější scénky než v jedničce...
...to každopádně. Tvůrci   "Bohů" od prvního   dílu pochopili, že dobré   humorné scénky jsou sice fajn,   ale musí být vyvážené po celý   děj filmu a také vlastní   příběh by měl být trošku více   "dějový". V tomto   filmu se mi velmi líbí ona   "příšera", která se   zakusuje do bot. Má chuť   člověku chramstnout do boty,   ale i ona se musí jednou nutně   unavit, když už onen člověk   jde moc dlouho a nakonec musí   on sám "příšerku"   nést, aby vůbec vydržela.   Takže z pronásledovatele se   stane nakonec pasažér jeho   oběti. A takových scének je tu   více. Například mladá dáma v   buši se "pana   Černocha" (jak sama říká)   ptá: "Čekáme na   autobus?" Její slova   uprostřed džungle znějí více   než komicky:-)) Tohle je   nejlepší ze série příhod   milého Afričana, který (ač   neprofesionál) dokázal velmi   pěkně hrát, ale bohužel již   odešel navždy...

Kvalitní psychologicko - kriminální dílo!
Příběh podle skutečné události   natočený s velkou autenticitou   a strhujícími hereckými výkony   těch, kteří představují   brutální vrahy, co víc ještě   dodat? Podmanivá hudba, dobře   snímaná kamera, dokonce mi zde   jako v jediném filmu nevadí   ani takový propad českého   herectví, jako je Bolek   Polívka. Jeho role je zde   spíše okrajová, kdy   představuje otce korunní   svědkyně a své skutečné dcery   Anny. Ta narozdíl od svého   otce, prokazuje poměrně   všestranné polohy svého   herectví a zde velmi zaujme,   byť se jedná o roli negativní.   Klobouk dolů před Honzou   Potměšilem, jehož ani těžký   úraz nesrazil před   pokračováním v herecké kariéře   a ve své roli vyšetřovatele je   naprosto skvělý! Shlédnutí   filmu nutí k zamyšlení, byť   příběh Ludmily Cervanové,   skutečné oběti, je hodně   známý, autenticita tohoto   filmu hodně zapůsobí na   psychiku každého z nás.

Slušně natočený film, ale....
...žádná převratná záležitost.   Viděla jsem ho dvakrát,   pokaždé jsem ho dokoukala,   svým způsobem mne pokaždé   bavil, ale to je vše.   Postrádám v něm něco víc, sama   nevím, jak to nejlépe   vyjádřit, ale chybí tomu   jakási jiskra, co diváka lapí.   Beatty a Dunawayová se snaží   ve svých rolích známých   gangsterů být přesvědčiví, ale   příliš se jim to nedaří.   Zejména Dunawayové tato role   Bonnie Parkerové podle mého   soudu příliš nesedla, ona není   typ pro podobné role. W.   Beattyho zase nepovažuji za   příliš excelentního herce, i   když uznávám, že do role Clyde   se snažil dát ze sebe maximum.   Rovněž tak různé přestřelky   včetně samotné smrti   gangsterského páru vyznivají   hluše, téměř kýčovitě, bez   výrazného dramatu. Vím, že   tento film je považován za   klasiku, ale já ho do této   kategorie bohužel neřadím.

Dobrá věc, ve své době hodně odvážná!
A tou odvážností nemyslím jen   erotickou scénu Jana Potměšila   a Veroniky Jeníkové, ale spíše   pohled do pražského podsvětí a   úplatnosti policie, resp.   Veřejné bezpečnosti i   socialistického soudu, prostě   věci, které tehdejší režim   nechtěl zprvu vůbec pustit do   éteru, ale režisérovi Olmerovi   se podařilo své dílko uhájit.   A je to jen dobře. Film byl do   18ti let nepřístupný, což bylo   ve své době opravdu zakázané a   o to více lákavé ovoce.   Uchvátil mne od první chvíle,   viděla jsem jej poprvé asi ve   14ti. Nemám výhrad k hudbě, ta   je naprosto skvělá a písničky   přetrvaly svou dobu. Padl zde   správný poznatek - mladší   generace filmu možná nebude   rozumět, je to o něčem, co už   nezažila, ale snad se najde   hodně těch, kteří pamatují a   rozumět budou, stojí to   rozhodně zato!

Částečně zábava, částečně tapné.
U tohoto filmu jsem opravdu   nevěděla, jak ho   ohodnotit...nakonec jsem   zvolila zlatou střední cestu,   né však z důvodu nějakého   alibismu, ale protože asi   nejlépe vystihne můj postoj k   tomuto projektu. Vzato   globálně - je to trapárna a v   podstatě o ničem, vzato   jednotlivé scénky, které spíše   mají "mrbeanovský"   nádech, člověk se docela od   srdce zasměje. A jako takový   relax na vyčištění hlavy bez   jakéhokoliv přemýšlení je to   dobrý, i když uznávám, že na   moc časté sledování tento   filmeček asi opravdu není.   Hlavně od něj nesmíte čekat   zázraky:-))

Připojuji se ke komentářům nejlepší Troškův film!
A tím spolu ještě s trilogií   Slunce, seno také zůstane. Pan   Troška je milý člověk, ale v   posledních letech točí   neskutečné bláboly s příšerným   sychronem a trapnými dialogy,   což u této pohodovky pro   mládež naštěstí neplatí. Srdce   každého diváka si získá   "náslunečnej" Martin   Šotola či roztomile praštěná   Regina Zahradníková. David   Rauch v roli svůdníka Dochleby   je sympaťák. Později působil   jako asistent režie. Toto   dílko je v kategorii filmů pro   mládež nesmrtelné.

Nejlepší role A. Hopkinse.
Naprosto skvělý historický   film o známé vzpouře na lodi   Bounty, kde Anthony Hopkins a   Mel Gibson rozehrávají v   rolích původně přátel, později   protivníků, naprosto herecký   koncert. K tomu podmanivá   magická hudba, krásně snímaná   kamera, nechybí napětí a   dramtické scény. Nemám co   vytknout, tohle je opravdu   perla mezi historickými filmy,   navíc podle skutečné události.   Jen mne velmi mrzela jedna věc   týkající se českého dabingu.   Na počátku 90. let byl film   uveden s vynikajícím dabingem   Václava Postráneckého   (Hopkins) a Pavla Soukupa   (Gibson), při vysílání snad v   roce 2000 mne naprosto   odrovnaly zcela jiné hlasy a   nová nadabovaná verze, jíž   jsem raději ani nedosledovala,   neboť bych si tím zcela   zkazila ten krásný pocit z   celého filmu, jaký ve mne   vyvolalo též původní české   znění.

Roztomile lechtivé:-)
Příjemný film, který - jak už   tady je správně poznamenáno -   před třiceti lety byl ověnčen   hvězdičkami nepřístupnosti,   aby nedošlo ke kažení morálky   mládeže. Dnes by byl sotva   nevhodný do 12ti a možná ani   to ne. Každopádně je to takové   sice nenáročné dílko, ale   velmi milé svou naivní   erotikou a náročnou hlavní   hrdinkou s jejím: "Chtěla   bych to ještě, ještě,   ještě..." No, to přece   musí vyčerpat každého, ne?   Film je dokladem toho, že   lehká a komicky působící   erotika má daleko větší kouzlo   než scény na hranici   pornografie v některých   současných projektech, kde   převažuje vulgárnost. Hlavní   roli dabovala tuším Jarmila   Švehlová (nejsem si zcela   jista), ale dabing byl velmi   dobrý.

Knižní předloha je nepochybně lepší...
...román Jana Vrby považuji za   vynikající, jeho filmový   přepis se příliš nepovedl. Je   ale třeba přihlédnout k době   vzniku filmu a také k faktu,   že se jedná v literární podobě   o dosti rozvleklé dílo, jehož   "filmová zhuštěnost"   bohužel místy postrádá   navazující nitku mezi   jednotlivými záběry. Rozhodně   to není špatný film, je lehce   nadprůměrný, s dobrými   hereckými výkony, dunivě   znějící dramatickou hudbou,   ale přece jen bych pro lepší   pochopení doporučila nejdříve   si přečíst knižní předlohu.

Místy nezáživné.
Nápad natočit životopisný film   o velmi významné osobnosti,   jakou bezesporu byla pěvkyně   Ema Destinnová - to oceňuji,   ale výsledná forma se moc   nepovedla. Film má poněkud   zdlouhavý průběh, místy   opravdu nudný, namísto pouze   řešení soukromých vztahů by   bylo dobré, kdyby film i více   vypovídal o činnosti této   velké umělkyně. Oceňuji ale   perfektní připravenost paní   Turzonovové, která se učila   pěvecké árie, i když operní   party byly samozřejmě   dabované, přesto klobouk dolů   před ní, neboť texty operních   skladeb musela ovládat, aby   operní zpěv mohl být   "nadabován". Toto   skutečně oceňuji, ale v   globálu vidím film jako   slabší.

Slabota, postrádá šmrnc a vtip prvního dílu.
Zatímco u prvního dílu Můj   brácha má príma bráchu se   dodnes upřímně bavím snahou   "malého" a aktivního   brášky Martina, který   "žehlí" vztah svého   bráchy Honzy a jeho půvabné   lásky Zuzanky, zde už jde jen   o nepovedenou napodobeninu.   Humor a originalita z prvního   dílu, je zde napodobována   dialogy, které vyznívají   křečovitě. Např. ve scéně, kdy   paní Pavelková cvičí a přijde   její "spolutchán"   pan Vrána a do toho zákonný   manžel pan Pavelka, který se   domnívá, že jde o situaci in   flagranti...dále nevrátivší se   Zuzana ze srazu spolužáků a   žárlící Honza...jenže, ono to   není opravdu nic nového a   nepůsobí to ani zábavně. Snad   jedině scéna, kdy už   "dospělý" Martin si   jde koupit s velkými rozpaky   jistý druh drogistického   zboží, je tak trošku   úsměvná:-)) Není to tak   nejhorší, ale oproti jedničce   fakt víc než slabota.

Nedokoukala jsem to...
...a chtělo se mi zvracet snad   ještě víc než u prvního dílu.   Co to proboha je za   nesnesitelně stupidní   záležitosti? Jedna   třicetiletá, naprosto tupá   pipka, stále dokola drží diety   a přemýšlí nad tím, jakého   chlapa dostat do postele. Ani   filmy pro pubertální mládež na   úrovni Prciček, Holek a Kluků,   co to taky chtějí apod.,   nejsou tak neskutečně   stupidní. U nich se alespoň   nějaká ta stupidita a naivita   předpokládá vzhledem k cílové   skupině diváků, ale u Bridget   Jones si říká:   "Proč?" Z tohoto   pokračování jsem viděla cca 30   - 35 minut, domnívala jsem se,   že třeba narozdíl od stejně   trapné jedničky zde bude něco,   čím bych "problémy"   té blonďaté slípky vzala na   milost. Bohužel. Tyto dva   filmy považuji sama u sebe pro   shlédnutí jen za trest.

Plagiát víc než zřejmý....
...až uvedení tohoto filmu v   televizi mi připomnělo jeho   existenci. Kdysi dávno jsem   jej měla půjčený z   videopůjčovny. Sama nevím, jak   jej mám hodnotit. On to není   de facto vyloženě špatný film,   špionážní tématika a osud   skutečné sesterské lodi   legendárního Titanicu, jsou   věci vycházející ze skutečných   událostí. Že bylo třeba   doplnit děj o smyšlený příběh,   ano, to chápu, ale ten   kýčovitý závěr, který jakoby z   oka vypadl Cameronově   Titanicu, ten jsem   nerozdýchala:-) Osobně   nesnáším dojemné ubečené   lovestory jako propojovačku   filmů, v nichž převažuje   faktografie. Uznávám, že pro   mnohé diváky je nějaká   ubečenůstka hlavním tahounem,   zatímco fakta je moc   nezajímají. O. K. - v pořádku,   ale vyvořit takřka doslova   stejný milostný příběh na   Britanicu a totálně ho   zkopírovat z Titanicu, to už   je docela silný kafe...Tvůrcům   filmu zřejmě došla fantazie,   snaha o originalitu si udělala   procházku kamsi do neznáma,   ale rozhodně se nepohybovala v   blízkosti scénáristů. Tak co s   tím? Ten film není špatný, byť   je o "obšlehnutina",   Cameronův Titanic mám i přes   jeho kýčovitost ráda hodně,   dám tedy body v průměrné   hladině. Ublížit tím filmu   snad nijak výrazně nemohu, ale   současně ho taky nechci ani   nadhodnocovat. Nadprůměrný   opravdu není.

Přiklonila bych se ke komentáři lynn...
...Broučci jsou sice klasika a   nic proti nim v globálu nemám,   ale...jak už správně napsala   lynn - je v nich cosi   nedětského, není to taková ta   typická pohádka, na kterou by   se dítě těšilo a bezstarostně   si ji vychutnalo. Knihu jsem   byla schopná přečíst až někdy   v jedenácti letech. Broučkové   žijící a chovající se jako   lidé jsou podle mě záležitostí   spíše pro starší děti, pro ty   nejmenší tam toho moc nevidím,   je to příliš vážné,   složité...Jedná se samozřejmě   o karafiátovskou klasiku, ale   z těch našich animovaných   projektů není nad veselého a   jemného Krtečka:-)

Na divadle je to lepší.
Brouka v hlavě jsem viděla jak   televizní podobě, tak na   divadle. Samozřejmě divadelní   hra na prknech, které   znamenají svět, má přece jen   lepší kouzlo nežli v podobě   televizní inscenace. Ale ten   rozdíl není nikterak veliký.   Navíc jsem viděla napřed   inscenaci a líbila se mi,   později jsem viděla hru v   divadle a nakonec opět tv   inscenaci. Ale - opakovaný   vtip už není dobrým vtipem a   při dalším shlédnutí mi již   nepřipadla komedie tak vtipná   a svěží jako poprvé. Není tedy   záležitostí na opakovaná   podívání. Přesto dávám 7 bodů,   protože napoprvé se mi moc   líbila.

Není až tak daleko od pravdy:-))
Při sledování tohoto filmu se   bavíme a je to docela i   povedená komedie, i když zas   až natolik výjimečná taky ne.   Kažopádně figurky z   "Buranova", zde   zobrazené, které nabydou   najedou luxus, jsou odrazem   spousty človíčků, s nimiž se   sektáváme v běžném životě. A   věřte, že buran není jenom   ten, co vyrostl na používání   suchého WC a najednou je tu   automatické splachování...ale   buranem je každý, kdo se neumí   chovat a ani neví, že   odpovědět na pozdav je přece   povinnost. Nebo se bez   dovolení na návštěvě rozvaluje   po bytě hostitele a diktuje si   požadavky, jak nějakej   paňáca:-)) Ano, buranů chodí   kolem nás víc než dost a daly   by se o nich natočit stovky   filmů. A tahle ztřeštěná   komedie je tak trošku výsměch   každému, kdo je buranem   nikoliv bez majetku, ale právě   té druhé skupinky, kde   nemajetnost je absencí   slušného vychování a   respektování základních   společenských pravidel.