FDb.cz - filmová databáze

Pro mě jeden z nejlepších   Belmondových filmů, ovšem   nikoli s nejlepším Belmondem.   Tady to stojí hlavně na silném   příběhu a nádherné kameře   (zvláště v honičce náklaďáků).   Belmonda herecky převyšuje   Lino Ventura, solidní postavu   odehrál i sarkastický Bernard   Blier, zatímco Andréa Parisy   je krásná, ovšem nudná. To   všechno korunováno nádherným   závěrem, nad kterým jsem se   ještě dlouho usmíval.

Myslím, že když je k dispozici   starší solidní předloha,   fotogenické exteriéry,   zajímaví herci a spousta   peněz, tak není problém   natočit dobrej western. Tenhle   žánr už nevyhledávám tolik   jako když jsem byl piškot, ani   už z toho nejsem tak   odvařenej, ale mě se Vlak do   Yumy líbil moc.

Zaujalo mě, nakolik silnou   dějovou linkou se může stát   vykosťování kuřat na svatbu.   Ale jinak nic moc, čekal jsem   víc. Tyhle příběhy z   depresívního amerického   venkova, co zavánějí   nezávislou filmařinou, mě moc   neberou.

Tak z téhle televizní věci je   nejlepší hudba Petra Hapky,   která v různých podobách   nabízí instrumentální verzi   písně Hany Hegerové Já ráda   vzpomínám. Jinak dějově dost   průměrná a ateliérově levná   záležitost. Nutno ovšem dodat,   že do čtyř rolí byli obsazeni   herci, na které nikdy není   nuda se podívat.

"Moment... Adam je   váš?"
"Syn...   a Eva je vaše?"
"Dcera."
"Takže vy jste   její..?"
"Matka!"
"No to je   báječné!"

Vskutku třeskutá legrace.

Ale tak... něco dobrého by se   tu možná našlo. Mladou Emílii   Vašáryovou nevidíme zas tak   často, takže aspoň z tohoto   důvodu. Pak jsem se ale začal   soustředit na to, jestli jsou   čeští herci dabovaní nebo ne a   trochu mi začal unikat příběh.   Můj problém, že.

Neurazí, neuškodí. Z hlediska   historie československého   filmu zajímavost v podobě   jediné hlavní role Trudy   Grosslichtové. Za sebe ovšem   dodávám, že trochu tápu, v čem   spočívala její sláva. Ostatně,   díky válce se jí nakonec   nepodařilo prorazit mezi   největší hvězdy. Víc mě tu   bavil Pištěk se Šlemrovou, i   když ti hráli natolik zavedené   role, že pro ně to musela být   skoro nuda.

Příjemná kostýmní podívaná,   nic víc. Pro neznalce zajímavý   romantický příběh s   historickými kulisami v   pozadí. Pro znalce fabulace,   která se skutečnými   historickými událostmi nemá   moc společného (hraběnka de la   Motte zde jako málem světice,   královna Marie Antoinetta jako   lehkomyslná zákeřná potvora).   Takže, když už fabulace,   očekával bych méně romantiky   (které je ve filmech všude   dost) a více dramatična (které   se z příběhu dalo vytěžit, zde   to ovšem neproběhlo).

Na můj vkus se tam moc   střílelo. I známé herecké   tváře mi splývaly díky   navlečení do vojenských   stejnokrojů. Navíc, herci ani   nemohli prokázat, že jsou   dobří, protože kromě střelby   jenom deklamovali nesmyslné   dialogy. Jediné, co mě   zaujalo, že Daně Medřické to   sluší i jako diverzantce:-)   Každopádně mám jistotu, že   tenhle film už nepotřebuju   vidět podruhý.

Je to trochu zastaralé, hodně   americké se všemi obligátními   atributy doby (černoška v roli   služky). Dvě nominace na   Oscara vypadají sice dobře v   upoutávkách, ale aspoň pro mě   to neznamenalo záruku kvality.   Ale když člověk dopoledne nemá   do čeho píchnout, na mladou   Katharine Hepburn se vždycky   rád podívá:-)

"Dvojka" s Andělem   je rozhodně lepší než   jednička. Není tolik zatížená   dobou svého vzniku, navíc má   silnější dějovou linku a   bezmála dokumentární záběry na   zasněžené Tatry jsou kouzelné,   to se musí nechat.

Tak tahle Angelika mě baví   nejvíc. Páč velká politika,   Versailles at. I když,   Versailles byly dokončeny až v   roce 1683, takže tady nám to   historicky opět trochu   pokulhává. Což se týká i   Colberta. Je známo, že umřel   na přepracování, ale tady by   měl být zdatným čtyřicátníkem,   místo toho se tu prezentuje   jako vyschlý stařík   (předválečný milovník   francouzského filmu René   Lefevre). V roli komorníka se   nám tu navíc objevuje Michel   Galabru. A mimochodem, je   zajímavé, že když umře někdo z   blízkého okolí Angeliky, dycky   je to strašný drama, zatímco   když ona se dopustí vraždy, je   to naprosto v pořádku. Tady   mám na mysli scénu, kdy   otrávenejma šatkama umlátí   svou komornou Terezu (opět   mezinárodní krásná hvězda,   tady ovšem jako buclatá holka   s příšerným účesem - Ann   Smyrner). Ovšem Estella Blain   podala krásně děvkoidní   charakter markýzy de   Montespan.

Angeliku miluju. Jako film.   Ale protože už jsem velkej,   tak s nadhledem přecházím   postoj svých přátel, kteří jí   říkají "ta kurva   Mersijérová". Angelika mě   kdysi naučila poznávat   historii a historie by mě dnes   měla správně nutit nahlížet na   Angeliku kriticky, což se   ovšem neděje. Ačkoliv většinou   sepsuju kdejakej historickej   blábol, Angelika se na vrcholu   mých top filmovýách zážitků   ani nezachvěje. Nepřestává mě   fascinovat, jak úžasně   nesourodej hereckej ansámbl se   podařilo Bernardovi Borderie   angažovat. Jedni jsou významní   divadelní herci, co se filmu   spíš vyhýbali, druzí byli   hvězdičky béčkových žánrů, co   šli naopak z filmu do filmu.   Tu první skupinu zastupují   šarmantní pánové Jacques Toja   (Ludvík XIV.), Claude Giraud   (bratranec Philippe de   Plessis-Belliere) nebo Bernard   Woringer jako zastupující   ženich. Do druhé grupy patří   Giulano Gemma (Nicolas). Sem   spadá i Etchika Choureau,   extrémně krásná ženská, tady   ovšem vedle Michele Mercier v   roli její sestry Hortensie   šedá myška (ten účes!). Na   hranici významných divadelních   herců a hvězd béčkových filmů   balancuje Robert Hossein; tady   je na místě zmínit, že když se   řekne "chodí jako   Peyrac", je jasno a i v   tomto ohledu se Angelika stala   nesmrtelnou. Připočtěmě dobrou   výpravu, i když Borderie točil   v destinacích, kde už pár let   předtím točil Tři mušketýry.   Navíc je známo, že klášter,   kam byla nezdárná Angelika   poslaná na převýchovu, a   Peyracův zámek je jeden a   tentýž barák (L'abbaye de   Fontenay v Burgundsku). Už   tady se nicméně objevují   historické nesrovnalosti a   nelogická jednání hlavních   postav... jenže... Angeliku   miluju (viz výše).

Velmi příjemné překvapení.   Nevšední příběh podpořený   nadmíru zdařilými výkony méně   známých herců, i když Veronika   Jeníková tu působí trochu jako   stará mladá. Zbytečné a laciné   pak bylo angažování Jiřího   Bartošky v roli Jiřího   Bartošky v době jeho   kulminující popularity. K   tomuhle filmu se asi nikdo   nebude vracet víckrát, už   jenom proto, že z něj příliš   vyčuhuje zoufalá šeď   osmdesátých let, která tady   nicméně velmi příhodně dotváří   rámec celého příběhu. A Vítu   Olmerovi tleskám za překvapivě   otevřené komentování hned   několika v té době   tabuizovaných témat (například   lesbická role Jany Švandové).   A ať mi nikdo neříká, že se u   Olmera neučil Jan Svěrák   metaforicky ztvárnit soulož   (zde s pohledem na lustr   osvětlený projíždějícím   vlakem).

Francie 18. století se vším,   co k tomu patří. Bohatí   zvrhlíci, otrhaní chudáci,   intriky, politika, láska bez   sexu, sex bez lásky.   Vybroušené barokní dialogy tak   jak si to představuju.   Nádherný kontrast mezi   opulentními exteriéry paláců a   ušmudlaným venkovem. Philippe   Noiret a Jean Rochefort   výborní se svými sarkastickými   poznámkami. Podle mě ovšem   mírně nevýrazné, přitom všude   zdůrazňované krásky Marina   Vlady a Christine Pascal. V   celkovém hodnocení to ovšem na   mém nadšení nic nemění.

Dle instrukcí jednoho z   předchozích příspěvků se od   teďka můžu považovat za   ignoranta. Protože scéna u   rozvodového soudu mě nedojala.   Pro mě to bylo celé unavený,   únavný a unavující příběh,   který mi nic nedal. Každý   velký herec má svůj poslední   film, málokterému se ale   dostalo takové publicity. V   případě Babího léta je podle   mě medializace nadhodnocená. A   skládat ódy na Vlastimila   Brodského (kterého si jinak   vážím) jenom proto, že to byl   jeho poslední film, se mi zdá   pokrytecké. Stejně tak Český   lev udělený ve stylu   "rychle ho musíme ocenit,   co kdyby brzo zemřel".   Sporadicky zajiskřil jen   herecký projev Stelly   Zázvorkové. Hm.

Nějak k téhle zvláštnosti   neumím zaujmout postoj... Je   jasný, že přes výborné herecké   obsazení ve filmografii žádné   z nich tohle nemá zásadní   pozici. K smíchu mi to moc   nepřišlo, naopak byly momenty,   kdy mě mrazilo v zádech (to do   zblbnutí opakované "Mám   vás ráda" by vytočilo i   největšího flegmouše). V   celkovém výsledku málo zábavná   moralita oživená   rádobyoživujícími prvky   sci-fi.

Často slýchám (čtu), že druhý   díl Angeliky polevuje v   kvalitě. Podle mě je to   nesmysl už jenom proto, že   první dva díly se točily   současně a vesměs i s   identickým hereckým obsazením.   Nově se nám tu objevuje slavný   J. L. Trintignant, zde ovšem   herecky o ničem a navíc se   směšnou vlasovou aplikací na   hlavě. Novou figurkou je i   hostinský Bourjus (Noël   Roquevert) s nezaměnitelným   dabingem Františka   Filipovského. Rodem rakouská   hvězda Robert Hoffmann v roli   hraběte de Vardes se tu   objevuje jenom zřídka, o to   víc se o něm mluví. K tomu   výborná hudba Michela Magne. I   když, ten se tehdy rozhodl ke   stachanovovskému výkonu   skládat pro deset filmů ročně,   takže těžko říct, jestli tohle   je jeho majstrštyk.

Vybavuju si, že to běželo o   Vánocích s podtitulkem   televizní událost roku. Na   takovou reklamu velmi slabé.

Z dnešního pohledu už je to   hodně zastaralé, ale věřím   tomu, že v době heydrichiády   to muselo na lidi zapůsobit   velkou silou. A to zvláště v   momentech, kdy Rudolf   Hrušínský brnká Dvořákovu Když   mě stará matka, ať už na piano   v baru nebo na varhany v   kostele. Mimochodem, když   Jindřich Plachta diriguje   dětskou venkovskou kapelu, tak   v tý bílý čepici zdálky vypadá   jako Masaryk, ale nevěřím   tomu, že by si tvůrci v tý   době dovolili takovou narážku,   spíš je to kouzlo   nechtěného:-)

Kdo čekal krveplné drama o   Čachtické paní, musel být   nutně zklamán. Já jsem to sice   nečekal, ale zklamán jsem byl   i tak. Svým vyzněním, kdy se z   historicky (téměř) prokázané   ženy-vražedkyně učiní oběť   doby s odkazem, že špatní jsou   ti všichni ostatní, mi to   připomnělo film Aféra s   náhrdelníkem. Exteriérově   výborné, interiérově se díky   přítmí divák často ztrácí v   ději. V ději jsem se ostatně   ztrácel i v retrospektivách a   ve výtvarně stylizovaných   vizích. Historicky místy   fabulační, scénáristicky občas   nelogické (zatímco se všichni   podivují, že Erzsébét Báthory   vypadá stále velice mladě,   nikdo se již nepozastavil nad   tím, že naprosto stejně v   rozmezí více než dvaceti let   vypadal Thurzo v podání Karla   Rodena, nemluvě o malém Pálovi   Nádasdym, stejném v pěti i   třinácti letech). Stejně tak   mi přišlo z historického   hlediska mimo mísu, aby si   nejvyšší úředníci ve státě   museli navzájem vysvětlovat   příbuzenský vztah mezi   Rudolfem II. a jeho bratrem   Matyášem. Vzhledem k obecnému   historickému povědomí u nás   byl pak lokalizační   vysvětlující titulek typu   Transylvanian Principality   celkem k hovnu. Takže jako   imaginární příběh snad ano,   nic víc. Ovšem za ty prachy...

Řekl bych, že stupeň obliby   filmů s Les Charlots se dost   odvíjí od toho, kterej z nich   jsme viděli první. Proto u mě   vždycky povede Velký bazar.   Tihle bažanti jsou zábavní   jenom průměrně, ale zvláště   Jacques Seiler si to musel moc   užít:-) Závěrečná část s   bitvou o statek je sice   narvaná vtipama, ale mě osobně   se vnucuje srovnání s filmem   Mandrin, který jsem viděl   nedávno. Takže celkově jen   lehce přes 50%.

Dneska už se můžeme smát, čemu   se v 80. letech v   Československu říkalo porno.   Benátská noc je ten případ.   Banální příběh s nádechem   erotiky dneska v televizi   potkáte těžko, stejně tak na   DVD, ale tenkrát se na to   chodilo do kina opravdu   houfně. Filmy s dodatkem   "mládeži do 18 let   nepřístupno" prostě   letěly:-)

V jednom z předchozích   komentářů je zmíněna Karla   Oličová. Její angažmá v tomhle   filmu je zajímavostí, protože   byla jedinou filmovou   herečkou. Jinak Hugo Haas   kvůli dosažení maximálního   uměleckého účinku povolal   výhradně divadelní herce.   Uznávám společenský dosah   tohohle díla ve své době,   Čapka mám rád, přesto mě ten   patos ani bravurně   vyšperkované dialogy dneska už   nijak neoslovují a přiznám se,   že z týhle doby se radši   podívám na nějakou méně   náročnější komedii.

Spisovatele Karla Michala zná   dnes už jen málokdo, povídku   Jak Pupenec ke štěstí přišel,   která posloužila jako   předloha, tím méně. To jen   svědčí o genialitě Zdeňka   Podskalského, s jakou se   zhostil tohoto filmařského   úkolu. Irena Kačírková hrála v   poměrně málo filmech, které   dnes stojí za pozornost, o to   více můžeme být rádi, že si   její osobnost můžeme v Bílé   paní vychutnat. A to přesto,   že její úkol byl zde poměrně   sporý - jen aby tam byla, aby   byla půvabná a obestřena   tajemstvím, což se podařilo   dokonale. Ostatní herci hráli   typy známé i z jiných filmů,   přesto zde nepůsobí obehraně   (například Miloš Kopecký opět   jako vypočítavý padouch,   Jiřina Bohdalová opět jako   jednoduchá žena z lidu).   Excelují i herci v epizodních   rolích (třeba Darja Hajská).   Svým způsobem je ten film   strašně zpolitizovaný. Od   začátku do konce padají   hlášky, které pranýřují   tehdejší režim. Což je na rok   1965 velmi odvážné. Přesto je   to od začátku do konce   neskutečně vtipné.

Dejme tomu, že pro Amíky má   význam spojení Bing Crosby a   Bílé vánoce. Dejme tomu, že mě   to přimělo vyhledat si info o   těch dvou půvabných dámách, co   v tom hrály (abych zjistil, že   to byly jen jedny z mnoha   dočasných holywoodských star),   dejme tomu, že i my ujíždíme   na řadě věcí, které s Vánoci   nemají až tak moc   společného... OK, odehrává se   tu pár vydařených tanečních   vystoupení. Každopádně, z   pohledu českého diváka 21.   století mají Bílé vánoce   hodnotu max 20%, to je můj   názor.

Přišlo mi, že tvůrci se museli   při natáčení ohromně bavit.   Přes zoufale žalostný výsledek   a nebetyčně blbý scénář si   umím představit, že u řady   scén a s tak dobrým hereckým   ansámblem v zádech mohlo   proběhnout na place hodně   humoru. Pro diváka však   neprobíhá nic, co by zaujalo.   Luděk Sobota s výjimkou   Jáchyma nehrál nikdy v ničem   dobrém, totéž lze říct i o   komediálních rolích Veškrnové   z této doby, o to více mi bylo   líto osobnosti kalibru Josefa   Kemra, jehož trdlování v   potápěčských ploutvích nebylo   hodno předního barda Národního   divadla. Ale je dobře, že nám   TV Barrandov připomíná i tyhle   odstrašující příklady   "klenotů"   československé kinematografie.

Dobrých komedií aby dneska   člověk pohledal. A Blbec k   večeři navazuje na nejlepší   tradice francouzské veselohry   předešlých dekád. Ale v   současné záplavě převážně   americké tvorby, tu více či   méně zdařilé, Blbec trochu   zapadl. Což je rozhodně škoda.   Současné uvádění v okrajových   televizních vysílacích časech   si určitě nezaslouží.

O Botostroji jsem léta v   nahodilých poznámkách a   zmínkách četl jako o   nejhrozivější a nejpříšernější   agitce 50. let, až jsem se   skoro bál to vidět. Teď jsem   to konečně viděl a nezbývá než   konstatovat, že jsem viděl   řadu mnohem pitomějších filmů.   Je samozřejmě nutno vědět něco   o době vzniku i o době, v níž   se příběh odehrává, aby se k   tomu dalo přistoupit s jakýmsi   nadhledem. Stejně tak je nutno   se ohradit proti hrubému   zkreslení portrétu Tomáše   Bati, který tady dostává   kontury nelidského   vykořisťovatele a stoupence   fašismu (i když jméno Baťa   vůbec nepadne a tvůrci zvolili   imaginární bezejmennou postavu   "šéfa"). Jinak   postavu šéfa musela být radost   hrát. Otázkou ovšem je,   byla-li to radost pro   Vítězslava Vejražku, který byl   sám aktivním komunistou. Ovšem   proti některým dalším výkonům   ve vedlejších rolích (Zdeněk   Řehoř, Rudolf Hrušínský) nelze   nic namítat a právě pro jejich   připomenutí se na Botostroj   klidně podívám znovu.

Jestliže se řada dodnes   reprízovaných filmů z první   republiky odehrává v   hotelových halách a   ředitelských kancelářích,   takovýhle odskok na český   venkov s krásnou kamerou mě   vždycky potěší. Boží mlýny   kromě silného příběhu   disponují navíc i dnes divácky   přijatelným výletem do   staročeského folklóru.