FDb.cz - filmová databáze

Málokdy dávám tak vysoký počet   bodů, ale tentokrát jsem   nemohl jinak. Film tak syrový   a vulgární, jak syrová a   vulgární je Pelcova kniha, ale   také nesmírně pravdivý,   podávající obraz té doby, lépe   řečeno jedné skupiny lidí,   kteří za normalizace odmítli   jít s hlavním proudem a raději   zvolili život na okraji   společnosti. Těm, kteří dobu   normalizace nezažili nebo byli   v té době ještě velmi mladí,   se může zdát, že je ten příběh   umělý, málo pravděpodobný. Ale   není tomu tak, jen o té době   málo vědí a odmítají uvěřit.

Nemyslím si, že by Willis byl   kdoví jak extra dobrý herec,   ale fakt je, že takřka napůl   zkrachovalí, životem otlučení   a alkoholem poznamenaní   poldové mu jdou moc dobře.   Zato podvodníček Eddie mi šel   svou neustálou užvaněností   setsakra na nervy. To už mi   byl mnohem víc sympatičtější   zkorumpovaný žvýkající polda   David Morse, protože tomu ti   parchanti taky jdou moc dobře.   Ale celkově jen taková   průměrná podívaná.

Velice zdařilé pokračování   Kubrickovy odyssey a ač na   Kubricka nedám jinak dopustit,   musím říct, že tahle dvojka od   Petera Hyamse se mi líbila   dokonce i více než jeho   jednička. Tohle mělo přeci jen   rychlejší spád a alespoň   napínavější atmosféru. Ovšem   nejlepší je stále si přečíst   předlohu od A.C. Clarka.

Po vizuální stránce naprosto   perfektní, hudba Tylera Batese   super, král Leonidas Gerarda   Butlera vás dostane na kolena,   jako mnohé perské bojovníky...   Ale přesto mi Třístovka   připadala nějak až příliš   umělá, přestylizovaná a   patetická.

Z desíti filmů produkovaných   Lucem Bessonem je jeden dobrý   a jeden vynikající, ty ostatní   nestojí za nic. Naštěstí 96   hodin patří mezi ty   vynikající. Nejsou to jen   bezhlavé akční honičky, ale i   slušné kontaktní souboje. Není   radno si naštvat tatínka   dospívající dcery.

Na žánr, od kterého se nedá   čekat nic převratného je to   docela příjemné překvapení,   poskytující solidní várku   zábavy.
Jistě, vyskytne   se tam několik malých   logických nedostatků, ale dá   se nad nima přimhouřit oko.   Konec konců, vždyť je to jen   romantická fantasy. A Reese   Witherspoon to má docela   těžké, vizáží se hodí do rolí   naivních ne moc chytrých   blondýnek a tady by si ji   klidně střihnout mohla, ale   ona svou Lizzie představila   jako sympatickou inteligentní   holku a sluší ji to takhle   mnohem víc.

Pěkná kostýmní podívaná.   Mimochodem, za kostýmy pro   tento film byla Milena   Canonero také nominována na   Oscara. Jenže to bylo asi tak   vše, co bylo na tomto filmu   zajímavé. Jinak to byl jen   průměrně podaný příběh o jedné   aférce na francouzském   královském dvoře. Přitom se z   toho dalo vytěžit mnohem více,   vždyť i ta aférka pak ve svém   důsledku nastartovala velké   historické události.

Další z řady poměrně   inteligentních podfukářských   komedii, i když zajímavý nápad   nebyl, podle mne, úplně   dopracován až do konce. Víc   než originalita tam bylo k   vidění kopírování nápadů   odjinud. A možná tam bylo až   příliš mnoho známých hereckých   jmen, kterým byla vytvořena   záměrně nějaká postava a divák   se pak mezi nima ztrácel.

Film Alois Nebel má unikátní   výtvarné pojetí, to se mu   rozhodně upřít nedá a povedlo   se tak dobře, že se vizuálně   skutečně podobá stejnojmennému   komiksu, který mu byl   předlohou. Výtvarná podoba   filmu je zajímavá i tím, že se   nenudíte, i když se toho   zrovna na plátně moc neděje,   protože můžete, stejně jako   například já, hrát například   hru "kdo je kdo (postava   - herec)". Děj je tady   totiž problém.

Ten film má samozřejmě   příběh a dokonce i snad   zajímavý, jenže tvůrci jej   neumí odvyprávět. Pár věcí tak   působí dost chaoticky,   nelogicky a tomu, kdo nečetl   předlohu prostě jen tak   nedocvaknou. Chvilku drama,   chvíli thriller a do toho   ještě, zřejmě jako tmel,   vetknuta také trocha té   romantiky s Květou. Němci,   Rusi, revoluce...

Nicméně i přes tyto   výhrady k ději musím hodnotit   film spíše jako nadprůměrný,   protože po výtvarné stránce to   bylo originálně neotřelé,   atmosféra krásně syrově   depresivní, výborný Miroslav   Krobot, který z postavy Aloise   Nebela udělal kafkovsky   nemluvného, uzavřeného hrdinu   a opomenout nelze ani hudbu, z   níž vzešel výborný soundtrack.

Nedávám televiznímu filmu a s   politickým námětem zvláště   obvykle tolik bodů, ale tenhle   film si to určitě zaslouží.   Vynikající práce jak režisérky   Katji von Garnier, ale   především všech ženských   představitelek, v jakkoliv   velké či malé roli, od Hilary   Swank, přes Frances O'Connor a   Molly Parker, až po Anjelicu   Huston.

Dosti tvrdý, syrový a taky i   surový film, bohužel natočený   na motivy skutečných   událostí... Je šokující, že   něco takového se naprosto   běžně děje v zemi, která je   jinak považována za zemi   celkem civilizovanou. Nejhorší   je, že prakticky pro smutné   hrdinky tohoto příběhu vlastně   není úniku.

Jeden z mnoha socialistických   filmů té doby, který byl o   tom, jak se tady žilo   "dobře" a že nebylo   větší touhy mladých lidí než   si zacvičit na spartakiádě.   Tato díla točená na zakázaku a   pokyn strany a vlády byla   poplatná své době a dnes   slouží jen jako varující   archivní materiál.

Vždycky jsem si přál umět   dělat krásné fotky a vždycky   mě bavilo spíše fotit lidi,   než například krajinky či   věci. Nikdy jsem se nenaučil a   pravděpodobně už ani nenaučím.   O to víc mě fascinují takoví   lidé, kteří to dokáži naprosto   úžasně. Jako Annie Leibovitz,   na jejíž každou fotku se můžu   dívat dlouhé minuty a pokaždé   tam nalézám něco... něco   prostě jen těžko popsatelného.

Klasická konverzačka Neila   Simona, ale tentokrát, ačkoliv   nabitá hereckými hvězdami,   přeci jen trochu nudná.

Možná by měl Mel Gibson být už   jen za kamerou než před ní.   Apocalypto je naturalisticky   drsné, ale ono ani nemohlo být   jiné, pokud mělo být   autentické. Stejně tak, jako   bylo dobrou volbou to, že bylo   celé natočeno v původním   mayském jazyce. Úžasná   atmosféra, ať už v bestarostné   pralesní vesničce nebo v   dekadentním kamenném městě či   při běhu o život džunglí...

To byla přesně ta podívaná,   kterou jsem na volný večer   potřeboval. Příjemná zábava,   vynikající animace, trocha   sportu, trocha plechové   romantiky a na závěr troška   morálního ponaučení. Auta asi   nebudou úplně tím nejlepším   filmem od Pixaru, ale rozhodně   jsou na špici a je dobře, že   Pixar neztrácí, řečeno tak   trochu motoristickou mluvou,   drive.

Avatar není jen senzační   zábavou, i když tou je   samozřejmě taky, ale především   technickým audiovizuálním   zážitkem, který až hraničí se   zahájením jakéhosi kultu.   Zážitkem s malým ekologickým a   antiválečným poselstvím, které   však naštěstí neruší.   Zážitkem, kde každý dolar z   toho obřího rozpočtu nebyl   vynaložen zbytečně, ale přesně   tak, jak být vynaložen měl a   ani jedna jediná minuta   nenudí.

Ač jsem to nečekal, tak tohle   jsem opravdu sežral. Nakonec,   ono to tak bývá, že obvykle   vás dostane něco, od čeho to   vůbec nečekáte. Líbilo se moc.

Typická skládanka, kterou   takhle mistrně dokáže   poskládat právě jen Alejandro   González Iñárritu.   Již třetí film, kteým mě   fascinuje, jak umí ze zdánlivě   naprosto nesouvisejících osudů   lidí, na různých místech země,   vyprávěných navíc i v různém   časovém posunu, sestavit tak   úžasnou mozaiku, která v   závěru do sebe naprosto přesně   zapadne tak, že víte, že to   prostě ani nemohlo být jinak.

To bylo chabé, velmi chabé.   Ani tak dobrá herečka jako   Gena Rowlands nestačila na to,   aby zmatenému příběhu o   dospívání nakonec i předčasně   dospěvšího Davida dala nějaký   řád. Z filmu se tak stala jen   jakási chaotická změť okamžiků   z Davidova života a to, že   nakonec chybí nějaké   smysluplné zakončení je   vlastně jen posledním hřebíkem   zpackaného příběhu.

Zajímavým způsobem pojaté   filmové zpracování divadelního   muzikálu, kdy i ve filmu jde   vlastně o divadlo provedené v   přírodním amfiteátru.   "Provázek" v době   tuhé normalizace byl tehdy   pojmem jak repertoárem, tak i   hereckým obsazením. Pojmem se   pak stala i Balada pro banditu   a písničky z tohoto muzikálu   jsou stále ještě teď velmi   oblíbené.

Vzhledem k tomu, že na   režisérské židličce seděl   Dennis Hopper a představitelé   hlavních rolí byli Sean Penn a   Robert Duvall, jednoho z členů   pouličního gangu hrál Don   Cheadle, tak jsem přeci jen od   toho čekal trochu víc, než mi   nakonec tento dvouhodinový   snímek nabídl. Místy to byla   opravdu dost velká nuda.

Teenagerovské vyvražďovačky si   mě nikdy moc nezískaly, ale   tahle je přeci jen trochu   jiná. Nejen tím, že je   klasicky japonsky krutá, ale   taky atmosférou, která je   nečekaně podmalovaná hudební   klasikou od Bacha, Verdiho,   Schuberta a Strausse mladšího   i staršího.

Asi bych dal o bod až dva méně   nebýt tam naprosto skvělého   Johnny Deppa. Je fantastický,   ostatně jako téměř vždy, v   každém svém snímku. Další,   vlastně jedna z prvních jeho   tak trochu ulítlých postav,   které nikdo neumí zahrát tak,   jako to umí on. Ostatní trochu   odsunul na vedlejší kolej.

Docela zklamání... Něco se tu   nepovedlo a docela jsem se   místy nudil, ten příběh byl   vlastně nijaký. Na ještě   přijatelné úrovni drželi film   především představitelé   mužských rolí - Roden, Vašut a   Matonoha a alespoň velmi pěkný   pohled byl na Danicu Jurčovou,   i když po herecké stránce byla   trošku nevýrazná. Zajímavá   byla Brabcova kamera, který z   Prahy udělal mnohem hezčí,   zajímavější a přitažlivější   město než Londýn nebo italské   přímořské letovisko.

Je fakt, že Travoltova holá   hlava a z ní vypouštěné hlášky   jsou sice působivé, ale jinak   se jedná o typickou průměrnou   bessonovštinu. Kupa akce,   která je však bez ladu a   skladu a tak se dá u ní   vypnout. Když skonči titulky,   tak na film rázem zapomenete.   Snad jen Charlie Wax vám pár   dní vydrží...

Pro Clnta Eastwooda tak trochu   netypická role... Ano, je to   sice pořád drsňák, ale tak   trochu jiný drsňák, než na   jakého jsme v jeho podání byli   dosud zvyklí. Arogantní,   cynický chlap, ve kterém je   však přeci jen jakási špetka   lidskosti... Režie v jeho   případě jako vždy výborná.

Nenápadný, ale přitom velmi   zajímavý snímek, který má svou   hloubku. Po herecké stránce mu   vévodí především ženy a jsou   vskutku výborné, těžko říct,   která z nich je lepší -   Michelle Pfeiffer, Robin   Wright Penn, Renée   Zellweger... A mladá Alison   Lohman, které jsem si poprvé   všiml v seriálu Pasadena, tam   rozhodně taky není jen do   počtu, ale rovnocennou   partnerkou. Trochu v ústraní   zůstali tentokrát muži, ale   nutno říct, že k tomu neměli   dost prostoru, v tom příběhu   jim režisér svěřil jen   okrajové role.

Z historického hlediska patrně   jeden z nejvíce přínosných   filmů, který popisuje události   2.světové války a snahu   Německa podmanit si Velkou   Británii mnohonásobnou   přesilou ze vzduchu. Po   filmařské stránce, zejména co   se hereckých výkonu týče, tak   i přes dobré herecké obsazení,   to přeci jen trochu pokulhává.   Některé vzdušné souboje však   jsou úchvatné.

Je to pro nás tak trochu   cizokrajné, ale   "koulená" jako sport   skutečně existuje a na   britských ostrovech je docela   populární. Z této popularity   těží i tato komedie, která   jinak jede podle zaběhnutého   schématu - nejdříve válka a   boj mezi dvěma soupeři, starým   několikanásobným šampiónem a   drzým mladíkem, který   představuje nastupující   generaci, aby se nakonec   setkali v jednom týmu,   reprezentovali společně starou   dobrou Anglii a slavně   zvítězili. A samozřejmě, že k   tomu patří taky trochu té   romantiky.