FDb.cz - filmová databáze

Po létě přijde podzim, po   podzimu zima, a tak dále.   Jestli je to osud? Pche, o tom   bych si dovolil polemizovat,   ale budu tolerantní a nechám   to na Vás. Stejně můžete věřit   na pravou lásku a trpně čekat   na úder blesku, i když se Vaše   představy a přání možná ukáží   jako liché. Podobně tolerantní   je i tento film. Nic do Vás   nehustí, pouze s neobyčejnou   věrohodností zaznamenává vývoj   jednoho vztahu, v němž není   nic jednoznačné a jednoduché.   A pozor, důležité otázky: co   přesně si představujete pod   pojmem „vztah“ , kde začíná a   kde končí, jaké jsou jeho   limity? Film Vám nabídne   několik možných odpovědí na   každou z otázek a poskytne Vám   možnost volit. Shoda,   například s Vaším protějškem,   však není zaručena. A závěr je   výborný a volnomyšlenkářský.   Filmu rozhodně nechybí   kvalitní technické zpracování,   vtip a skvělí herci, především   Joseph Gordon – Levitt v   hlavní roli předvádí naprosto   skvělý výkon. Scénář sám o   sobě není nijak zvlášť   originální. Jeho největší   plusy tkví v PŘIROZENOSTI a   DŮVĚRYHODNOSTI, které   umožňují, obzvlášť v druhé   půli, vtažení diváka do   příběhu.

Skutečně musím přiznat, že   tohle je film, který se snaží   být za každou cenu cool, a   nakonec z toho vyleze slušná   slátanina až béčko. Přesto   patří k mým nejoblíbenějším   filmům z oblasti   automobilového průmyslu,   líbila se mi kamera, hudba   (některé starší songy rozhodně   nepatří do starého železa) a   překvapivě i herecké výkony -   hlavně Delroy Lindo. Plytký   scénář mi příliš nevadil,   ostatně si myslím, že u filmů   s takovouto tématikou to není   to nejdůležitější. Přidávám   bod za rozmlácený Mustang na   konci - přeci jen taková   nestoudnost jako znesvětit   klenot těchto kvalit se jen   tak nevidí.

Díky tomuto filmu konečně můžu   Christiana Balea označit za   ďábelského člověka, jenž si v   dnešním, sterilním světě našel   prazvláštní způsob, jak se   uvolnit a plně projevit emoce,   které jdou ve společnosti   stranou. Snímek, který je   skvělý ve svých detailech a   který mám prostě a jednoduše   rád.

Velmi zábavná pohádka, která   je pro někoho možná i   klasikou, což je v dnešní době   skutečně „zázrak“. Zajímavý a   hlavně logický příběh, hezká   výprava, spousta skvěle   zahraných postav a vtipné a   nápadité poznámky a dialogy   („Já jsem věděl, že kradete,   ale že tolik?“). Jenom toho   náboženství tam bylo občas až   příliš.
P.S.: Poprvé   mne skutečně upoutal Jiří   Dvořák. Jím ztvárněná role a   popichování s Ivanem Trojanem   nemá chybu.

Komu scénář připadal zmatený a   nesmyslný, ten by si měl   přečíst knihu, aby pochopil   skutečný význam těchto dvou   slov. Scénáristé se museli   nadřít jako koně, aby zplodili   něco, co má hlavu a patu, a to   se jim naštěstí podařilo. Tím,   že je děj situovaný do   „věčného města“ a film se   tudíž odehrává na jednom   konkrétním místě, se podařilo   dosáhnout uvěřitelnosti a   komplexnosti, navíc to děj   dost zrychluje, a i když se tu   pravidelně vyskytují místa,   která zpomalují tempo, film   podle mě JE dynamický a docela   hektický. Nejsilnějšími   stránkami jsou stoprocentně   vynikající hudba, která je   spolu s potemnělými lokacemi a   sem tam zajímavou hrou světla   a stínu tvůrcem veškerého   napětí, a obecně velice dobré   herecké výkony. Ačkoli Tom   Hanks není doktor Jones, je   životný a to, co vymyslí, je   sice občas podivné, ale díky   němu uvěřitelné. Ewan McGregor   je z herců zaručeně nejlepší a   nejzajímavější, Armin Mueller   – Stahl mi sice přijde ve   všech rolích víceméně stejný,   ale jeho projev je naprosto   uvěřitelný a podmanivý, a oba   seveřané také bodují - Nikolaj   Lie Kaas jako padouch a můj   oblíbenec Stellan Skarsgard   jako věčný tvrďák, ale   především (světe, div se) jako   velký klaďas :-)). Jo a Ayelet   Zurer herecky velmi dobrá, i   když jako žena to není zrovna   můj typ.
Andělé a   démoni mají spousty chyb.   Potenciál lokací a památek je   nevyužitý, všude se zdržíme   maximálně pár minut a člověk   často nezachytí ani závan   genia loci. Trochu zamrzí, že   celé létání po památkách je tu   trochu navíc a to důležité se   odehrává někde jinde, stejně   jako zamrzí řada úletů a   zmatku, které scénář zdědil   již po knize. Ale ta hudba a   herci dělají skutečně hodně,   stejně jako režisér, který, ač   běžně netočí takové thrillery   a na jeho místě bych si   dokázal představit někoho   fundovanějšího, maká, seč   může, a je to vidět. Snímek mi   rychle utekl, v závěru   přihodil pár vizionářských   kydů, a já jsem tudíž jako   konzumní divák naprosto   spokojený.

Banda těžařů, gigantický šutr   a koňská dávka amerického   vlastenectví, jehož porce se   postupně stupňují, v dosud   neviděné podobě, přesněji   řečeno rozměrech. Ale na   druhou stranu vizáž, napětí,   nevídané hvězdné obsazení i   „titěrných“ rolí (navíc sám   režisér jako jeden z vědců z   NASA, všimli jste si?) a   celková forma Bayovi vlastní,   tj. hlášky a skvěle natočené   akční scény (Michael svůj   rukopis nezapře, k tomu   tentokrát hodně jednoduchý,   zato místy nápaditý Abramsův   scénář)… ale ten zmiňovaný   patriotismus, ty slzy, ty   romantické a dojemné výjevy,   no to mě prostě zavalilo, a   ještě to natahování (hlavně v   závěru). Občas to až vyznívá   komicky.

Seveřané rozhodně překvapují.   To, co chybělo například   koprodukčnímu Beowulfovi z   roku 2005, tedy rozmáchlejší   výprava a epičtější story, zde   bez problémů nalezneme. Naopak   se vytratila ta hrubá a   studená severská poetičnost,   je ale jasné, kdo nebo spíše   co za to může – předloha. Film   působí více hollywoodsky, ne   tak typicky evropsky. Přímo se   nabízí porovnání se Scottovým   spektáklem Království nebeské.   Nejenže se oba filmy   odehrávají takřka ve stejné   době (zatímco opus Ridleyho   Scotta zachycuje tragický rok   1187, který vrcholil bitvou u   Hattínu a pádem Jeruzaléma,   krátká část Arn –   Tempelriddaren se odehrává v   roce 1177, kdy křesťané ještě   dokázali vzdorovat – je zde   spíše naznačena než zachycena   bitva u Montgisardu, ve které   – jako jedné z nemnoha –   dokázali křižáci nad Saladinem   zvítězit), ale jak první, tak   druhý film nabízí vývoj   hlavního hrdiny, jehož kroky   vedou právě až do Svaté země.   Tady se ale pozastavme a   odhalme několik zásadních   rozdílů, jejichž výčet nahrává   seveřanům – 1) cesta hrdiny   (herec sice vystřídá jen pár   výrazů obličeje, ale rozhodně   v hlavní roli nevadí,   vyhrocené scény zvládá velmi   dobře) za poznáním v Arn –   Tempelriddaren je   uvěřitelnější a   propracovanější, nešetří se   zde detaily (muž, který stejně   kvalitně bojuje pravou i levou   rukou) a jeho motivace je   povětšinou jednoznačná, 2)   příběh v Arn je (co se týče   mnoha detailů, nikoli hrdinova   příběhu samotného) o fous   historicky přesnější, ačkoli   není zrovna dvakrát konkrétní.   Obě tyto skutečnosti ale   vyplývají z faktu, že v   Království nebeském všechno   podléhalo jednoznačnému   poselství, jak oproti   skutečnosti pozměněné jednání   a charaktery postav či průběh   slavných událostí, tak   struktura a styl vyprávění, a   v neposlední řadě také   nepřetržité soustředění se na   putování Orlanda Blooma, které   bylo pojato hodně zkratkovitě.   Faktem ale je, že to lze   pochopit a omluvit, neboť   Ridleyho myšlenky byly jasné a   přínosné. A jaká je hlavní   myšlenka v Arn –   Tempelriddaren? No, nejsem si   jistý, jaká přesně, ale   ústředním motivem je   jednoznačně láska, která   prostupuje celým filmem v   nejrůznějších podobách (láska   k ženě, k Bohu, k rodinným   příslušníkům, k tradicím) a je   z obrazu stále cítit. Je také   dobře, že se většina příběhu   odehrává na severu, kde je   úžasná atmosféra a příběh je   zde docela epický. Jakmile se   ocitneme v pouštích Palestiny,   je z toho nepříjemně cítit   zkratkovitost a snaha šetřit,   stále ale nechybí typická   atmosféra. Velkým bitvám se   tvůrci vyhýbají, namísto nich   stylizují, což je rozhodně   prozřetelný tah. Celý snímek   je navíc podbarven příjemnou   sentimentální hudbou. A děkuji   Vám za obsazení mého   zbožňovaného Stellana   Skarsgårda (škoda, že   nedostal více prostoru, ale   snad to nějak překousnu ;-)).   Jeho role byla velice   sympatická, což je v jeho   případě opravdu příjemná změna   ;-). Film je rozhodně velkým   překvapením, především jak   citlivě na mne dokázal   zapůsobit. A je velmi dobře,   že jsou vidět investované   peníze – ne vždy se to (nejen)   v Evropě podaří, že ;-).

Co se týče širších souvislostí   a obecně hodně velkolepě   pojatého vyprávění, tak   epičtější, ale zároveň také   prázdnější než předchozí díl.   Seveřané na to mají, perou se   s tím parádně, láska mezi   Arnem a Cecilií je stále   upřímná a hory přenášející,   ale je to prostě prázdné.   Navíc je to zbytečně   zkratkovité, v jeden okamžik   jsme na Východě a najednou   střih a Arn už je ve Švédsku a   veze si snoubenku domů. Nebýt   té netrpělivosti, člověk by se   plně nadýchal emocí hlavních   hrdinů, protože ta láska, hněv   i atmosféra, kterou   spoluvytvářejí, tam jsou,   jenom je divák nevstřebá. I po   návratu do Švédska film   pokračuje ve stejném duchu,   celé vyprávění před finální   bitvou je vlastně jen trochu   nataženým a zkratkovitým   tichem před bouří a nic moc se   vlastně neděje. Škoda, víc se   mi líbil trpělivější a možná i   pohádkovější první díl, kde   mne příběh velké lásky   pohltil. Zde se mne jen letmo   dotknul, přestože jsem věděl,   že tam skutečně je.

Všichni mne znáte. Jmenuji se   Daniel Day-Lewis. Kdo jsem?   Především naftař, také ale   hraji ve filmech. Co jsem   dokázal? Smetl jsem veškerou   konkurenci. Ovládnul jsem   celou zemi. Porazil jsem   církev a nakonec jsem pokořil   i samotného Boha. Co dál? Nic.   „Skončil jsem.“

Na historickou fresku příliš   banální a zkreslené, na   kostýmní drama málo dramatické   a příliš fádní a uniformní, na   pohádku příliš syrové a   nepřívětivé, na umělecký   snímek příliš průhledné a   samoúčelné. Film se bimbá od   žánru k žánru, v některých   fázích co scéna, to trochu   jiný soudek. První část ujde a   působí komplexně, druhá část   se ale brzy zvrhne v mišmaš   plný krve a zohavených mrtvol,   euforických snových výjevů   (copak se žádný epicky   zpracovaný český film neobejde   bez takovýchto „uměleckých“   sekvencí?) a rádoby vtipných   eskapád dvou mnichů, kteří se   sem asi zatoulali z nějaké   grotesky (měla to být parodie   na Jméno růže či co?). Celý   snímek je navíc plný   klišovitých dialogů, v jejichž   záplavě se lehce ztratí ty   zábavné a zajímavé,   „kinozážitek“ mi navíc kazil   ne zrovna povedený český   dabing. Ona nevyrovnanost se   týká i hereckých výkonů –   vedle vynikajících (film táhne   kupředu grandiózní Karel Roden   a velmi dobrá Anna Friel,   velice překvapí i Monika   Hilmerová) se najdou i ty   průměrné až špatné (někteří   komparsisti to vyloženě   podělali). Film navíc v   několika scénách, v nichž by   měl vyvolávat mrazení, působí   spíš komicky. V porovnání s   ostatními stránkami dopadla   poměrně dobře hudba, která   zbytečně netlačí na pilu a   úspěšně, i když ne moc   výrazně, podbarvuje většinu   scén. Film, ačkoli je jeho   stopáž lehce přepálená, však   stále směřuje kupředu a   nakonec dovede své poselství   do zdárného konce, ačkoli   značně krkolomně. Závěrečná   třetina totiž téměř výhradně   náleží výtečnému Rodenovi a   Friel, kterým se docela daří   zatlačit do pozadí některé   rušivé elementy. Jako plus   beru i tu spoustu krásných   dívek a žen a řadu erotických   scén ;-)). Jakubiskovi se   povedlo, co chtěl: vyvolal   diskusi, která se však více   než problematiky čachtické   paní týká kvalit filmu   samotného.

Jak mám postavu Batmana rád,   nedokázal jsem se přes tento   film přenést. Takhle že má   skončit můj oblíbený hrdina?   Špatný scénář s řadou   nelogických momentů,   předpotopní triky a efekty,   ohavné interiéry a exteriéry,   ale nejvíce mne uzemnilo   herecké osazenstvo - tolik   slavných jmen najednou se   opravdu jen tak nevidí, ale to   si proboha ani jeden z nich   nepřečetl scénář? Navíc se jim   pod taktovkou věhlasného Joela   Schumachera ani nechce hrát.

Když jsem toto dílo viděl   poprvé, byl jsem nadmíru   překvapen. Velice příjemně   překvapen. Takové počátky   batmana, jak je neznáme,   temnější, dramatičtější,   tragičtější a hlavně   realističtější. Spletitý   příběh, který nepostrádá   originalitu, dynamický   orchestrální hudební doprovod,   množství smutných a tajuplných   barev, na které jsme nebyli u   Burtona (ani později) zvyklí a   které skvěle podkreslují   postupně gradující atmosféru   filmu. Bruce Wayne vede dvojí   život, na němž rozhodně není   nic zábavného, sám neví, zda   je více Batmanem nebo slavným   miliardářem a trpí pod náporem   skutečností, které se na něho   valí ze všech stran. Je to   thriller, jak má být, a   Christopher Nolan předvádí   skutečně velkolepé divadlo za   pomoci kvalitních kamer a   střihů a skvělých hereckých   výkonů - Christian Bale jako   rozdvojený Batman, Liam Neeson   jako zloduch a učitel v jedné   osobě, Michael Caine jako   moudrý Alfréd, Cillian Murphy   jako šílený psychiatr či Tom   Wilkinson v roli   nekorunovaného krále podsvětí.   Bravo!

Romanticko-realistický   vesmírný epos, od kterého   rozhodně nečekejte odlehčené a   mnohdy dost povrchní pojetí na   způsob Farscapu, Hvězdné   brány, Star Treku a dalších.   Tady se odehrává skutečný boj   o přežití se vším, co k tomu   patří. Nedůvěra, napětí a   deprese, stejně jako hutná   akce a občasné odlehčení v   podobě skutečně humorných   momentů, Vás budou provázet   celým seriálem. Jedinečné   postavy, každá jiná, každá se   svými SKUTEČNÝMI problémy, zde   žijí v až nebývale realisticky   působícím společenství, kde   každá akce vyvolává (velmi   často netušenou) reakci, kde   důsledky vašich činů jsou až   neúnosně zdrcující. Silný,   hodně silný seriál, brilantně   audiovizuálně zpracovaný a   „tak trochu“ jiný. Sem tam   patetický a nelogický, sem tam   vaří z vody, ale to k   televizním sériím jednoduše   patří a žádná se tomu nevyhne.

Nečekal bych, že se Sophie   Marceau objeví v takovém   rádoby hororu bez nápadu a   logiky, který postrádá hlavu a   patu. Z kolonky „Žánr“ bych   vyhodil poznámku horor,   jelikož děsivost je nulová a   chybí temné pasáže, které   byste u strašidelného filmu z   prostředí muzea očekávali.

K tomuto stylu animace si asi   nikdy nenajdu cestu (animace   se mi místy zdála tak „divná“,   až to hraničilo s poetičností,   která by se však k severskému   tématu náramně hodila; tento   pocit ale zase vždy rychle   zmizel). Když si představím,   jak by to asi vypadalo hrané…   A když by se navíc zapracovalo   na dialozích, byla by to   nádhera. Atmosféra filmu   určitě nechyběla, Alan   Silvestri si opět pohrál s   hudebním doprovodem a dokonce   i ten scénář byl zajímavý   (motiv rodové kletby je velice   atraktivní) a oproti snímku   Beowulf & Grendel z roku   2005 bylo toto zpracování   dějově poutavější, syrovější,   tragičtější, plné nadpřirozena   a celkově mýtičtější. Když   přejdu neoblíbenou animaci   (například postavy mi občas   připadaly jako bezduché   loutky, toto vnímání je ale   hodně subjektivní) a několik   neduhů (tak především některé   dialogy – rád se opakuji :-)),   byla to nečekaně vydařená   adaptace jedné veleznámé   severské báje.

Zlo není vždy tam, kde ho   vidíme, respektive kde ho   chceme vidět. Severská báje,   jež je jednoduchá jako ta   facka, s příjemným Butlerem a   pramálo souboji. A pro mne   jakýmsi zvláštním způsobem   podmanivá. Mám totiž rád   hrdinské eposy s rozsáhlými   exteriéry, příjemným, leč   vážným hudebním doprovodem, a   hrdinnými válečníky ve stylu   Krále Artuše (který je téměř   všemi zatracován) nebo Vikingů   (kteří také nepatří k   nejopěvovanějším). Navíc mám   rád Stellana. Ale přesto filmu   něco chybělo. Možná to byla   výprava, možná duchaplnější   scénář. Možná oboje.

Neosobní a nelogický „what the   fuck“ film plný hloupých náhod   a naprosto nepochopitelných až   pitomých mužských charakterů,   se kterými se absolutně nelze   ztotožnit. Hlavní hrdinka se   chová také nelogicky a její   reakce jsou často nepřirozené   a hloupé. Když se svlékla   poprvé, normální mužský ze   sebe s klidným svědomím   vypudil nějaké to „Wow!“, když   se ale svlékla ještě asi   padesátkrát, byla už celkem   otravná. Až ke konci se snímek   „srovná“ a lze z něho i něco   rozumného vyvodit. Bude ale   asi něco shnilého ve státě   dánském, jestliže k tomu   nejlepšímu, co film nabízí,   patří rozličné sexuální polohy   Tomáše Matonohy a Danicy   Jurčové. S lehce nadprůměrným   Románem pro ženy, kterému se   Bestiář snaží neúspěšně   přiblížit, nesrovnatelné.

Ten film má myšlenku. Nikterak   hlubokou či, nedej bože,   originální, ale skutečnou   myšlenku. A kolem ní je   efektní stylové pozlátko a   spousta zajímavých postaviček,   ze kterých si určitě vyberete   tu, která Vám alespoň trochu   padne do noty. Na filmu Blade   II je zatraceně vidět, že jej   točil Del Toro. Celý snímek je   propracovaný (přestože je tu   několik okatých logických   děr), nápaditý, humorný i   lehce hororový, má gradující   děj a je plný osobité akce.   Jako bonus je zde takový   příjemný, „osudově romantický“   závěr. Podobně, jako se tomu   dělo u série X-Men, odhaluje   druhý díl skutečný potenciál   celé série. Ano, dost se mi to   líbilo.

Zatímco del Toro si s   „dvojkou“ pohrál, Goyer si   evidentně hrát neumí (a asi   vůbec umět nechce). Rutinně   jede podle primitivního   scénáře, což je škoda, protože   herecké obsazení slibovalo   hodně (od sexy Jessicy Biel   přes hláškujícího Ryana   Reynoldse až po naprosto   nevyužitého a hloupě podaného   Dominica Purcella). Těžko   uvěřit, že někdo jako Goyer   dokázal napsat scénář k filmu   Batman začíná.

Nikdy nezapomenu na namíchnuté   pošťáky, Fešáka Magora a Phila   Donahueho zvracejícího do   tuby. Nikdy.

Obrovská vykrádačka Scottova   Dobrého ročníku, přičemž – a   teď pozor – se zde loupí   skutečně ve velkém, od   hlavních myšlenek a kamerových   nájezdů přes flashbacky až   téměř po celé scény. Na škodu   to však vůbec není, jelikož   režisér je natolik schopný, že   od bohapustého kopírování se   posunul takřka až k vlastní   jedinečné atmosférické zábavě,   které sice k dokonalosti dost   schází, avšak díky půvabné,   vínem provoněné jižní Moravě,   sympatickému Kryštofovi,   krásné Tereze, příjemné hudbě   a několika opravdu zábavným   průpovídkám a momentům filmu   leccos odpustíte (možná i   Pražáky v titulních rolích   ;-)).

Trochu mne mrazí při   pomyšlení, že existují ještě   horší filmy. Tady je špatně   snad úplně všechno, od   „hereckých“ výkonů (vskutku   trapný Travolta) přes mizerné   efekty až po nelogický scénář.   Právem jeden z nejhorších   snímků.

Podle mne opravdu přehledný   snímek, v němž se divák   neztrácí a pořád ví, co se   děje, a přesto nonstop   hektický (navíc se skvělou   kamerou) a nikoli epilepticky   střižený, jako některé snímky   Michaela Baye. Akce je velmi   nápaditá, neopakuje se a já   jsem místy jen kroutil hlavou,   jak to sakra ten Bourne dělá.   Skutečně velmi precizní a   propracované dílo bez   režijních much. Občas se   některým filmům stává, že   tvůrce veškerá ta akčnost a   imaginace pohltí a následně   ztrácí nad snímkem kontrolu.   Greengrassovi se to nestalo,   jede na doraz a je to   zatraceně vidět.

Naprosto nevhodně zkombinovaná   komedie s dramatem, jako by se   režisér ani v průběhu natáčení   nemohl rozhodnout, co vlastně   tvoří. Zatímco samotný rozjezd   je čistě komediální, závěr už   nemá s komedií společného   vůbec nic. Dokonce ani klíčový   moment filmu, kdy Camille ...   (nebudu prozrazovat, co se   stane), vyznívá nikoli jasně,   nýbrž nerozhodně. Dramatické   momenty, do nichž spadají   všechna šokující zjištění   hlavní hrdinky a samotný   finiš, nejsou sice myšlenkově   hluboké, ale zato skutečně   srdceryvné (ani mi moc   nevadilo, že se vlastně   jednalo o předem vykalkulované   citové vydírání diváka), a to   hlavně proto, že Sienna je   opět super a zastiňuje Jamese   Franca, který baví na začátku,   když rebeluje, ale v   dramatické poloze už trochu   ztrácí. Takže za tu   srdceryvnost dávám to, co   dávám.

Podpásovka. Ždímačka emocí,   která tak hrotí životní příběh   nebohé Camino, až veškerá   tragika vyznívá do prázdna a   naopak se dostavují slova   typu: „No to snad ani nemůžou   myslet vážně.“ Navzdory tomu   sledujeme politováníhodný osud   dívenky, která jen díky lásce   nikoli ke Kristu, nýbrž k   obyčejnému chlapci vydržela   tak zatraceně dlouho, a to i   přes neschopnost kohokoli   (včetně nerozhodného otce)   zasáhnout proti jedné z mnoha   tváří víry – a to proti té   fanatické a absurdně   dogmatické – zosobněné   vypočítavou a sobeckou matkou.   Avšak ve skrytu jsem se stále   cynicky pochechtával, když   kolem mne většina lidí   popotahovala, protože takhle   strojený, absurdní a zbytečně   dlouhý snímek se mě prostě   nemohl upřímně dotknout. Ale   kamera se mi líbila a Manuela   Vellés, která hrála sestru   malé Camino, je k neuvěření   krásná a sexy, a to i v hábitu   členky Opus Dei ;-).
P.S. Anděl byl trapný.

Trochu rozpačitý a nenápadný   rozjezd a na můj vkus příliš   zatraktivizovaný závěr. Jinak   střední část je perfektní a má   grády a dějová linka se   všelijak zaplétá. Co bych vám   vykládal, herci jsou příjemní   a některé dialogy naprosto   originální – celkově film   působí jako oddychová komedie,   která si na nic víc nehraje.

Člověk míní, život mění. A já   jsem se naučil dívat na nového   blonďatého Bonda jinýma očima,   tudíž jej nehodlám dále   srovnávat s těmi staršími,   ehm, brunety (?). Tak za prvé,   tolik logických děr a tak   neprůhledný schizofrenní   scénář aby člověk pohledal.   Lepší akce než spurtu na   začátku se nedočkáme, tudíž   divák natěšený na střeleckou   revue, jehož hlad na začátku   ještě vzroste, asi tak trochu   odejde s křížkem po funuse, to   nej... má totiž už za sebou. A   ten konec ... no, cení se   snaha o ždímání emocí, ale   ten, kdo ty „Benátky“   vymyslel, by zasloužil   nafackovat. Ale Daniel Craig   je výborný a charismatický,   Eva Green sexy, dialogy mezi   nimi nápadité, chemie funguje   na jedničku a Martin Campbell   je velmi dobrý režisér, neboť   spolehlivě táhne trochu   podivný scénář. Celým snímkem   prostupuje tajuplná atmosféra,   kterou spoluvytváří zajímavá   kamera, syté barvy a skvěle   naaranžované scény, a napětí   by se místy dalo krájet. A   když se navrch přihodí skvělý   herec Mads Mikkelsen (ač z   něho scénárista udělal   dýchavičnou zrůdu), tak mi to   vlastně stačí.

Skutečně neuvěřitelný film.   Režisér musel být pod vlivem   nějaké neznámé látky, jestliže   dokázal takhle zmateně a   hlavně špatně natočit většinu   scén, v nichž se "něco   děje". Jinak scénář, tedy   ten malý umolousaný ubrousek   od svačiny popsaný několika   neidentifikovatelnými slovy, a   efekty a kdovíco ještě byly   (krátce řečeno) podprůměrné.   Jediným kladem je přítomnost   Halle Berry, která je   zatraceně sexy a evidentně se   nebere vážně. S tímto snímkem   ale klesla hodně hluboko.

Zprvu zábavné a nápadité, ale   postupem času mi všichni ti   chirurgové začali vadit a   třetí série se pro mne stala   čirým utrpením, přičemž jsem   své snažení na jejím konci   vzdal. Ono to zpočátku není   tak markantní a působí to   docela roztomile, ale ve   skutečnosti je Grey's Anatomy   děsně povrchní, a to od   prvních dílů. To jenom lehce   netradiční forma maskuje   všechny nedostatky, které jsem   zaregistroval až postupem   času. Zprvu docela příjemný a   zajímavý sentiment a patos,   kdy nečekaně umírají   sympatičtí lidé a naopak   nesympatičtí přežívají, se   časem zvrhne v brutální a   stereotypní útoky na divákovy   emoce. Z osobitých a citově   nevyrovnaných postav se   zrodila iracionálně jednající,   sobecká a protivná monstra,   jejichž pitomost mne neustále   uváděla v úžas. Naštěstí jsem   se přestal dívat dřív, než   jsem začal Chirurgy nenávidět,   a u prvních dvou sérií jsem se   docela bavil.

Dějové vakuum vyplněné   převážně opakujícími se   scénami, které časem trochu   ztrácejí na zábavnosti, a   Michal Malátný, ze kterého asi   nikdy nebude dobrý herec.
Přesto film, který jako   celek rozhodně nenudí a   kdybych ho bral byť jen trochu   vážně, připadal bych si jako   idiot. Řada neskutečných až   hloupých situací, která v   jiných filmech působí spíš   dementně, mne v této komedii   potěšila, jednou dvakrát i   rozesmála. Snímku bez debat   hodně pomáhají herci, nejvíce   Tatiana Vilhelmová, naprostá   většina z nich má potom   ozdobnou funkci a opravdu   potěší, ať už tím myslím jinak   neherce (Pavel Bém, Karel   Janák, Petr Weiss), nebo   profíky (krásný placák Marka   Vašuta, naprosto brilantní   Pavel Landovský, tupý strážník   Kryštofa Hádka i překvapivě   velice slušný Luděk Sobota). V   úvodu zmíněný leader skupiny   Chinaski se sice jenom   „ksichtí“, ale nevadí.
Přihlouplý, nicméně   zábavný sled chabě provázaných   scének. Filmu v mých očích   dost pomohla atmosféra v kině,   kdy se lidé kolem mě neustále   něčemu (těžko říci čemu)   řehtali :-).