Po létě přijde podzim, po   podzimu zima, a tak dále.   Jestli je to osud? Pche, o tom   bych si dovolil polemizovat,   ale budu tolerantní a nechám   to na Vás. Stejně můžete   věřit na pravou lásku a   trpně čekat na úder blesku,   i když se Vaše představy a   přání možná ukáží jako   liché. Podobně tolerantní   je i tento film. Nic do Vás   nehustí, pouze s neobyčejnou   věrohodností zaznamenává   vývoj jednoho vztahu, v   němž není nic jednoznačné   a jednoduché. A pozor,   důležité otázky: co   přesně si představujete pod   pojmem „vztah“ , kde   začíná a kde končí, jaké   jsou jeho limity? Film Vám   nabídne několik možných   odpovědí na každou z   otázek a poskytne Vám   možnost volit. Shoda,   například s Vaším   protějškem, však není   zaručena. A závěr je   výborný a   volnomyšlenkářský. Filmu   rozhodně nechybí kvalitní   technické zpracování, vtip   a skvělí herci, především   Joseph Gordon – Levitt v   hlavní roli předvádí   naprosto skvělý výkon.   Scénář sám o sobě není   nijak zvlášť originální.   Jeho největší plusy tkví v   PŘIROZENOSTI a   DŮVĚRYHODNOSTI, které   umožňují, obzvlášť v   druhé půli, vtažení   diváka do příběhu.

Skutečně musím přiznat,   že tohle je film, který se   snaží být za každou cenu   cool, a nakonec z toho vyleze   slušná slátanina až   béčko. Přesto patří k   mým nejoblíbenějším   filmům z oblasti   automobilového průmyslu,   líbila se mi kamera, hudba   (některé starší songy   rozhodně nepatří do   starého železa) a   překvapivě i herecké   výkony - hlavně Delroy   Lindo. Plytký scénář mi   příliš nevadil, ostatně si   myslím, že u filmů s   takovouto tématikou to není   to nejdůležitější.   Přidávám bod za   rozmlácený Mustang na konci   - přeci jen taková   nestoudnost jako znesvětit   klenot těchto kvalit se jen   tak nevidí.

Díky tomuto filmu konečně   můžu Christiana Balea   označit za ďábelského   člověka, jenž si v   dnešním, sterilním světě   našel prazvláštní způsob,   jak se uvolnit a plně   projevit emoce, které jdou ve   společnosti stranou. Snímek,   který je skvělý ve svých   detailech a který mám   prostě a jednoduše rád.

Velmi zábavná pohádka,   která je pro někoho možná   i klasikou, což je v dnešní   době skutečně   „zázrak“. Zajímavý a   hlavně logický příběh,   hezká výprava, spousta   skvěle zahraných postav a   vtipné a nápadité poznámky   a dialogy („Já jsem   věděl, že kradete, ale že   tolik?“). Jenom toho   náboženství tam bylo občas   až příliš.
P.S.:   Poprvé mne skutečně upoutal   Jiří Dvořák. Jím   ztvárněná role a   popichování s Ivanem   Trojanem nemá chybu.

Komu scénář připadal   zmatený a nesmyslný, ten by   si měl přečíst knihu, aby   pochopil skutečný význam   těchto dvou slov.   Scénáristé se museli   nadřít jako koně, aby   zplodili něco, co má hlavu a   patu, a to se jim naštěstí   podařilo. Tím, že je děj   situovaný do „věčného   města“ a film se tudíž   odehrává na jednom   konkrétním místě, se   podařilo dosáhnout   uvěřitelnosti a   komplexnosti, navíc to děj   dost zrychluje, a i když se   tu pravidelně vyskytují   místa, která zpomalují   tempo, film podle mě JE   dynamický a docela hektický.   Nejsilnějšími stránkami   jsou stoprocentně   vynikající hudba, která je   spolu s potemnělými lokacemi   a sem tam zajímavou hrou   světla a stínu tvůrcem   veškerého napětí, a   obecně velice dobré herecké   výkony. Ačkoli Tom Hanks   není doktor Jones, je   životný a to, co vymyslí,   je sice občas podivné, ale   díky němu uvěřitelné.   Ewan McGregor je z herců   zaručeně nejlepší a   nejzajímavější, Armin   Mueller – Stahl mi sice   přijde ve všech rolích   víceméně stejný, ale jeho   projev je naprosto   uvěřitelný a podmanivý, a   oba seveřané také bodují -   Nikolaj Lie Kaas jako padouch   a můj oblíbenec Stellan   Skarsgard jako věčný   tvrďák, ale především   (světe, div se) jako velký   klaďas :-)). Jo a Ayelet   Zurer herecky velmi dobrá, i   když jako žena to není   zrovna můj typ.
Andělé a démoni mají   spousty chyb. Potenciál   lokací a památek je   nevyužitý, všude se   zdržíme maximálně pár   minut a člověk často   nezachytí ani závan genia   loci. Trochu zamrzí, že   celé létání po památkách   je tu trochu navíc a to   důležité se odehrává   někde jinde, stejně jako   zamrzí řada úletů a   zmatku, které scénář   zdědil již po knize. Ale ta   hudba a herci dělají   skutečně hodně, stejně   jako režisér, který, ač   běžně netočí takové   thrillery a na jeho místě   bych si dokázal představit   někoho fundovanějšího,   maká, seč může, a je to   vidět. Snímek mi rychle   utekl, v závěru přihodil   pár vizionářských kydů, a   já jsem tudíž jako   konzumní divák naprosto   spokojený.

Banda těžařů, gigantický   šutr a koňská dávka   amerického vlastenectví,   jehož porce se postupně   stupňují, v dosud neviděné   podobě, přesněji řečeno   rozměrech. Ale na druhou   stranu vizáž, napětí,   nevídané hvězdné obsazení   i „titěrných“ rolí   (navíc sám režisér jako   jeden z vědců z NASA,   všimli jste si?) a celková   forma Bayovi vlastní, tj.   hlášky a skvěle natočené   akční scény (Michael svůj   rukopis nezapře, k tomu   tentokrát hodně jednoduchý,   zato místy nápaditý   Abramsův scénář)… ale   ten zmiňovaný patriotismus,   ty slzy, ty romantické a   dojemné výjevy, no to mě   prostě zavalilo, a ještě to   natahování (hlavně v   závěru). Občas to až   vyznívá komicky.

Seveřané rozhodně   překvapují. To, co chybělo   například koprodukčnímu   Beowulfovi z roku 2005, tedy   rozmáchlejší výprava a   epičtější story, zde bez   problémů nalezneme. Naopak   se vytratila ta hrubá a   studená severská   poetičnost, je ale jasné,   kdo nebo spíše co za to   může – předloha. Film   působí více hollywoodsky,   ne tak typicky evropsky.   Přímo se nabízí   porovnání se Scottovým   spektáklem Království   nebeské. Nejenže se oba   filmy odehrávají takřka ve   stejné době (zatímco opus   Ridleyho Scotta zachycuje   tragický rok 1187, který   vrcholil bitvou u Hattínu a   pádem Jeruzaléma, krátká   část Arn – Tempelriddaren   se odehrává v roce 1177, kdy   křesťané ještě dokázali   vzdorovat – je zde spíše   naznačena než zachycena   bitva u Montgisardu, ve které   – jako jedné z nemnoha –   dokázali křižáci nad   Saladinem zvítězit), ale jak   první, tak druhý film   nabízí vývoj hlavního   hrdiny, jehož kroky vedou   právě až do Svaté země.   Tady se ale pozastavme a   odhalme několik zásadních   rozdílů, jejichž výčet   nahrává seveřanům – 1)   cesta hrdiny (herec sice   vystřídá jen pár výrazů   obličeje, ale rozhodně v   hlavní roli nevadí,   vyhrocené scény zvládá   velmi dobře) za poznáním v   Arn – Tempelriddaren je   uvěřitelnější a   propracovanější, nešetří   se zde detaily (muž, který   stejně kvalitně bojuje   pravou i levou rukou) a jeho   motivace je povětšinou   jednoznačná, 2) příběh v   Arn je (co se týče mnoha   detailů, nikoli hrdinova   příběhu samotného) o fous   historicky přesnější,   ačkoli není zrovna dvakrát   konkrétní. Obě tyto   skutečnosti ale vyplývají z   faktu, že v Království   nebeském všechno podléhalo   jednoznačnému poselství,   jak oproti skutečnosti   pozměněné jednání a   charaktery postav či průběh   slavných událostí, tak   struktura a styl vyprávění,   a v neposlední řadě také   nepřetržité soustředění   se na putování Orlanda   Blooma, které bylo pojato   hodně zkratkovitě. Faktem   ale je, že to lze pochopit a   omluvit, neboť Ridleyho   myšlenky byly jasné a   přínosné. A jaká je   hlavní myšlenka v Arn –   Tempelriddaren? No, nejsem si   jistý, jaká přesně, ale   ústředním motivem je   jednoznačně láska, která   prostupuje celým filmem v   nejrůznějších podobách   (láska k ženě, k Bohu, k   rodinným příslušníkům, k   tradicím) a je z obrazu   stále cítit. Je také   dobře, že se většina   příběhu odehrává na   severu, kde je úžasná   atmosféra a příběh je zde   docela epický. Jakmile se   ocitneme v pouštích   Palestiny, je z toho   nepříjemně cítit   zkratkovitost a snaha   šetřit, stále ale nechybí   typická atmosféra. Velkým   bitvám se tvůrci vyhýbají,   namísto nich stylizují, což   je rozhodně prozřetelný   tah. Celý snímek je navíc   podbarven příjemnou   sentimentální hudbou. A   děkuji Vám za obsazení   mého zbožňovaného Stellana   Skarsgårda (škoda, že   nedostal více prostoru, ale   snad to nějak překousnu   ;-)). Jeho role byla velice   sympatická, což je v jeho   případě opravdu příjemná   změna ;-). Film je rozhodně   velkým překvapením,   především jak citlivě na   mne dokázal zapůsobit. A je   velmi dobře, že jsou vidět   investované peníze – ne   vždy se to (nejen) v Evropě   podaří, že ;-).

Co se týče širších   souvislostí a obecně hodně   velkolepě pojatého   vyprávění, tak   epičtější, ale zároveň   také prázdnější než   předchozí díl. Seveřané   na to mají, perou se s tím   parádně, láska mezi Arnem a   Cecilií je stále upřímná   a hory přenášející, ale   je to prostě prázdné.   Navíc je to zbytečně   zkratkovité, v jeden okamžik   jsme na Východě a najednou   střih a Arn už je ve   Švédsku a veze si snoubenku   domů. Nebýt té   netrpělivosti, člověk by se   plně nadýchal emocí   hlavních hrdinů, protože ta   láska, hněv i atmosféra,   kterou spoluvytvářejí, tam   jsou, jenom je divák   nevstřebá. I po návratu do   Švédska film pokračuje ve   stejném duchu, celé   vyprávění před finální   bitvou je vlastně jen trochu   nataženým a zkratkovitým   tichem před bouří a nic moc   se vlastně neděje. Škoda,   víc se mi líbil   trpělivější a možná i   pohádkovější první díl,   kde mne příběh velké   lásky pohltil. Zde se mne jen   letmo dotknul, přestože jsem   věděl, že tam skutečně   je.

Všichni mne znáte. Jmenuji   se Daniel Day-Lewis. Kdo jsem?   Především naftař, také   ale hraji ve filmech. Co jsem   dokázal? Smetl jsem veškerou   konkurenci. Ovládnul jsem   celou zemi. Porazil jsem   církev a nakonec jsem   pokořil i samotného Boha. Co   dál? Nic. „Skončil   jsem.“

Na historickou fresku   příliš banální a   zkreslené, na kostýmní   drama málo dramatické a   příliš fádní a   uniformní, na pohádku   příliš syrové a   nepřívětivé, na umělecký   snímek příliš průhledné   a samoúčelné. Film se   bimbá od žánru k žánru, v   některých fázích co   scéna, to trochu jiný   soudek. První část ujde a   působí komplexně, druhá   část se ale brzy zvrhne v   mišmaš plný krve a   zohavených mrtvol,   euforických snových výjevů   (copak se žádný epicky   zpracovaný český film   neobejde bez takovýchto   „uměleckých“ sekvencí?)   a rádoby vtipných eskapád   dvou mnichů, kteří se sem   asi zatoulali z nějaké   grotesky (měla to být   parodie na Jméno růže či   co?). Celý snímek je navíc   plný klišovitých dialogů,   v jejichž záplavě se lehce   ztratí ty zábavné a   zajímavé,   „kinozážitek“ mi navíc   kazil ne zrovna povedený   český dabing. Ona   nevyrovnanost se týká i   hereckých výkonů – vedle   vynikajících (film táhne   kupředu grandiózní Karel   Roden a velmi dobrá Anna   Friel, velice překvapí i   Monika Hilmerová) se najdou i   ty průměrné až špatné   (někteří komparsisti to   vyloženě podělali). Film   navíc v několika scénách,   v nichž by měl vyvolávat   mrazení, působí spíš   komicky. V porovnání s   ostatními stránkami dopadla   poměrně dobře hudba, která   zbytečně netlačí na pilu a   úspěšně, i když ne moc   výrazně, podbarvuje   většinu scén. Film, ačkoli   je jeho stopáž lehce   přepálená, však stále   směřuje kupředu a nakonec   dovede své poselství do   zdárného konce, ačkoli   značně krkolomně.   Závěrečná třetina totiž   téměř výhradně náleží   výtečnému Rodenovi a Friel,   kterým se docela daří   zatlačit do pozadí některé   rušivé elementy. Jako plus   beru i tu spoustu krásných   dívek a žen a řadu   erotických scén ;-)).   Jakubiskovi se povedlo, co   chtěl: vyvolal diskusi,   která se však více než   problematiky čachtické paní   týká kvalit filmu   samotného.

Jak mám postavu Batmana rád,   nedokázal jsem se přes tento   film přenést. Takhle že má   skončit můj oblíbený   hrdina? Špatný scénář s   řadou nelogických momentů,   předpotopní triky a efekty,   ohavné interiéry a   exteriéry, ale nejvíce mne   uzemnilo herecké osazenstvo -   tolik slavných jmen najednou   se opravdu jen tak nevidí,   ale to si proboha ani jeden z   nich nepřečetl scénář?   Navíc se jim pod taktovkou   věhlasného Joela Schumachera   ani nechce hrát.

Když jsem toto dílo viděl   poprvé, byl jsem nadmíru   překvapen. Velice příjemně   překvapen. Takové počátky   batmana, jak je neznáme,   temnější,   dramatičtější,   tragičtější a hlavně   realističtější. Spletitý   příběh, který nepostrádá   originalitu, dynamický   orchestrální hudební   doprovod, množství smutných   a tajuplných barev, na které   jsme nebyli u Burtona (ani   později) zvyklí a které   skvěle podkreslují postupně   gradující atmosféru filmu.   Bruce Wayne vede dvojí   život, na němž rozhodně   není nic zábavného, sám   neví, zda je více Batmanem   nebo slavným miliardářem a   trpí pod náporem   skutečností, které se na   něho valí ze všech stran.   Je to thriller, jak má být,   a Christopher Nolan   předvádí skutečně   velkolepé divadlo za pomoci   kvalitních kamer a střihů a   skvělých hereckých výkonů   - Christian Bale jako   rozdvojený Batman, Liam   Neeson jako zloduch a učitel   v jedné osobě, Michael Caine   jako moudrý Alfréd, Cillian   Murphy jako šílený   psychiatr či Tom Wilkinson v   roli nekorunovaného krále   podsvětí. Bravo!

Romanticko-realistický   vesmírný epos, od kterého   rozhodně nečekejte   odlehčené a mnohdy dost   povrchní pojetí na způsob   Farscapu, Hvězdné brány,   Star Treku a dalších. Tady   se odehrává skutečný boj o   přežití se vším, co k   tomu patří. Nedůvěra,   napětí a deprese, stejně   jako hutná akce a občasné   odlehčení v podobě   skutečně humorných   momentů, Vás budou provázet   celým seriálem. Jedinečné   postavy, každá jiná,   každá se svými SKUTEČNÝMI   problémy, zde žijí v až   nebývale realisticky   působícím společenství,   kde každá akce vyvolává   (velmi často netušenou)   reakci, kde důsledky vašich   činů jsou až neúnosně   zdrcující. Silný, hodně   silný seriál, brilantně   audiovizuálně zpracovaný a   „tak trochu“ jiný. Sem   tam patetický a nelogický,   sem tam vaří z vody, ale to   k televizním sériím   jednoduše patří a žádná   se tomu nevyhne.

Nečekal bych, že se Sophie   Marceau objeví v takovém   rádoby hororu bez nápadu a   logiky, který postrádá   hlavu a patu. Z kolonky   „Žánr“ bych vyhodil   poznámku horor, jelikož   děsivost je nulová a chybí   temné pasáže, které byste   u strašidelného filmu z   prostředí muzea očekávali.

K tomuto stylu animace si asi   nikdy nenajdu cestu (animace   se mi místy zdála tak   „divná“, až to   hraničilo s poetičností,   která by se však k   severskému tématu náramně   hodila; tento pocit ale zase   vždy rychle zmizel). Když si   představím, jak by to asi   vypadalo hrané… A když by   se navíc zapracovalo na   dialozích, byla by to   nádhera. Atmosféra filmu   určitě nechyběla, Alan   Silvestri si opět pohrál s   hudebním doprovodem a dokonce   i ten scénář byl zajímavý   (motiv rodové kletby je   velice atraktivní) a oproti   snímku Beowulf & Grendel   z roku 2005 bylo toto   zpracování dějově   poutavější, syrovější,   tragičtější, plné   nadpřirozena a celkově   mýtičtější. Když přejdu   neoblíbenou animaci   (například postavy mi občas   připadaly jako bezduché   loutky, toto vnímání je ale   hodně subjektivní) a   několik neduhů (tak   především některé dialogy   – rád se opakuji :-)), byla   to nečekaně vydařená   adaptace jedné veleznámé   severské báje.

Zlo není vždy tam, kde ho   vidíme, respektive kde ho   chceme vidět. Severská   báje, jež je jednoduchá   jako ta facka, s příjemným   Butlerem a pramálo souboji. A   pro mne jakýmsi zvláštním   způsobem podmanivá. Mám   totiž rád hrdinské eposy s   rozsáhlými exteriéry,   příjemným, leč vážným   hudebním doprovodem, a   hrdinnými válečníky ve   stylu Krále Artuše (který   je téměř všemi   zatracován) nebo Vikingů   (kteří také nepatří k   nejopěvovanějším). Navíc   mám rád Stellana. Ale   přesto filmu něco chybělo.   Možná to byla výprava,   možná duchaplnější   scénář. Možná oboje.

Neosobní a nelogický „what   the fuck“ film plný   hloupých náhod a naprosto   nepochopitelných až   pitomých mužských   charakterů, se kterými se   absolutně nelze ztotožnit.   Hlavní hrdinka se chová   také nelogicky a její reakce   jsou často nepřirozené a   hloupé. Když se svlékla   poprvé, normální mužský   ze sebe s klidným svědomím   vypudil nějaké to   „Wow!“, když se ale   svlékla ještě asi   padesátkrát, byla už celkem   otravná. Až ke konci se   snímek „srovná“ a lze z   něho i něco rozumného   vyvodit. Bude ale asi něco   shnilého ve státě   dánském, jestliže k tomu   nejlepšímu, co film   nabízí, patří rozličné   sexuální polohy Tomáše   Matonohy a Danicy Jurčové. S   lehce nadprůměrným Románem   pro ženy, kterému se   Bestiář snaží   neúspěšně přiblížit,   nesrovnatelné.

Ten film má myšlenku.   Nikterak hlubokou či, nedej   bože, originální, ale   skutečnou myšlenku. A kolem   ní je efektní stylové   pozlátko a spousta   zajímavých postaviček, ze   kterých si určitě vyberete   tu, která Vám alespoň   trochu padne do noty. Na filmu   Blade II je zatraceně vidět,   že jej točil Del Toro. Celý   snímek je propracovaný   (přestože je tu několik   okatých logických děr),   nápaditý, humorný i lehce   hororový, má gradující   děj a je plný osobité akce.   Jako bonus je zde takový   příjemný, „osudově   romantický“ závěr.   Podobně, jako se tomu dělo u   série X-Men, odhaluje druhý   díl skutečný potenciál   celé série. Ano, dost se mi   to líbilo.

Zatímco del Toro si s   „dvojkou“ pohrál, Goyer   si evidentně hrát neumí (a   asi vůbec umět nechce).   Rutinně jede podle   primitivního scénáře, což   je škoda, protože herecké   obsazení slibovalo hodně (od   sexy Jessicy Biel přes   hláškujícího Ryana   Reynoldse až po naprosto   nevyužitého a hloupě   podaného Dominica Purcella).   Těžko uvěřit, že někdo   jako Goyer dokázal napsat   scénář k filmu Batman   začíná.

Nikdy nezapomenu na   namíchnuté pošťáky,   Fešáka Magora a Phila   Donahueho zvracejícího do   tuby. Nikdy.

Obrovská vykrádačka   Scottova Dobrého ročníku,   přičemž – a teď pozor   – se zde loupí skutečně   ve velkém, od hlavních   myšlenek a kamerových   nájezdů přes flashbacky až   téměř po celé scény. Na   škodu to však vůbec není,   jelikož režisér je natolik   schopný, že od bohapustého   kopírování se posunul   takřka až k vlastní   jedinečné atmosférické   zábavě, které sice k   dokonalosti dost schází,   avšak díky půvabné, vínem   provoněné jižní Moravě,   sympatickému Kryštofovi,   krásné Tereze, příjemné   hudbě a několika opravdu   zábavným průpovídkám a   momentům filmu leccos   odpustíte (možná i   Pražáky v titulních rolích   ;-)).

Trochu mne mrazí při   pomyšlení, že existují   ještě horší filmy. Tady je   špatně snad úplně   všechno, od „hereckých“   výkonů (vskutku trapný   Travolta) přes mizerné   efekty až po nelogický   scénář. Právem jeden z   nejhorších snímků.

Podle mne opravdu přehledný   snímek, v němž se divák   neztrácí a pořád ví, co   se děje, a přesto nonstop   hektický (navíc se skvělou   kamerou) a nikoli epilepticky   střižený, jako některé   snímky Michaela Baye. Akce je   velmi nápaditá, neopakuje se   a já jsem místy jen kroutil   hlavou, jak to sakra ten   Bourne dělá. Skutečně   velmi precizní a   propracované dílo bez   režijních much. Občas se   některým filmům stává,   že tvůrce veškerá ta   akčnost a imaginace pohltí a   následně ztrácí nad   snímkem kontrolu.   Greengrassovi se to nestalo,   jede na doraz a je to   zatraceně vidět.

Naprosto nevhodně   zkombinovaná komedie s   dramatem, jako by se režisér   ani v průběhu natáčení   nemohl rozhodnout, co vlastně   tvoří. Zatímco samotný   rozjezd je čistě   komediální, závěr už   nemá s komedií společného   vůbec nic. Dokonce ani   klíčový moment filmu, kdy   Camille ... (nebudu   prozrazovat, co se stane),   vyznívá nikoli jasně,   nýbrž nerozhodně.   Dramatické momenty, do nichž   spadají všechna šokující   zjištění hlavní hrdinky a   samotný finiš, nejsou sice   myšlenkově hluboké, ale   zato skutečně srdceryvné   (ani mi moc nevadilo, že se   vlastně jednalo o předem   vykalkulované citové   vydírání diváka), a to   hlavně proto, že Sienna je   opět super a zastiňuje   Jamese Franca, který baví na   začátku, když rebeluje, ale   v dramatické poloze už   trochu ztrácí. Takže za tu   srdceryvnost dávám to, co   dávám.

Podpásovka. Ždímačka   emocí, která tak hrotí   životní příběh nebohé   Camino, až veškerá tragika   vyznívá do prázdna a naopak   se dostavují slova typu:   „No to snad ani nemůžou   myslet vážně.“ Navzdory   tomu sledujeme   politováníhodný osud   dívenky, která jen díky   lásce nikoli ke Kristu,   nýbrž k obyčejnému chlapci   vydržela tak zatraceně   dlouho, a to i přes   neschopnost kohokoli (včetně   nerozhodného otce) zasáhnout   proti jedné z mnoha tváří   víry – a to proti té   fanatické a absurdně   dogmatické – zosobněné   vypočítavou a sobeckou   matkou. Avšak ve skrytu jsem   se stále cynicky   pochechtával, když kolem mne   většina lidí popotahovala,   protože takhle strojený,   absurdní a zbytečně dlouhý   snímek se mě prostě nemohl   upřímně dotknout. Ale   kamera se mi líbila a Manuela   Vellés, která hrála sestru   malé Camino, je k   neuvěření krásná a sexy,   a to i v hábitu členky Opus   Dei ;-).
P.S. Anděl   byl trapný.

Trochu rozpačitý a   nenápadný rozjezd a na můj   vkus příliš   zatraktivizovaný závěr.   Jinak střední část je   perfektní a má grády a   dějová linka se všelijak   zaplétá. Co bych vám   vykládal, herci jsou   příjemní a některé   dialogy naprosto originální   – celkově film působí   jako oddychová komedie,   která si na nic víc nehraje.

Člověk míní, život   mění. A já jsem se naučil   dívat na nového blonďatého   Bonda jinýma očima, tudíž   jej nehodlám dále srovnávat   s těmi staršími, ehm,   brunety (?). Tak za prvé,   tolik logických děr a tak   neprůhledný schizofrenní   scénář aby člověk   pohledal. Lepší akce než   spurtu na začátku se   nedočkáme, tudíž divák   natěšený na střeleckou   revue, jehož hlad na   začátku ještě vzroste, asi   tak trochu odejde s křížkem   po funuse, to nej... má   totiž už za sebou. A ten   konec ... no, cení se snaha o   ždímání emocí, ale ten,   kdo ty „Benátky“   vymyslel, by zasloužil   nafackovat. Ale Daniel Craig   je výborný a charismatický,   Eva Green sexy, dialogy mezi   nimi nápadité, chemie   funguje na jedničku a Martin   Campbell je velmi dobrý   režisér, neboť spolehlivě   táhne trochu podivný   scénář. Celým snímkem   prostupuje tajuplná   atmosféra, kterou   spoluvytváří zajímavá   kamera, syté barvy a skvěle   naaranžované scény, a   napětí by se místy dalo   krájet. A když se navrch   přihodí skvělý herec Mads   Mikkelsen (ač z něho   scénárista udělal   dýchavičnou zrůdu), tak mi   to vlastně stačí.

Skutečně neuvěřitelný   film. Režisér musel být pod   vlivem nějaké neznámé   látky, jestliže dokázal   takhle zmateně a hlavně   špatně natočit většinu   scén, v nichž se "něco   děje". Jinak scénář,   tedy ten malý umolousaný   ubrousek od svačiny popsaný   několika   neidentifikovatelnými slovy,   a efekty a kdovíco ještě   byly (krátce řečeno)   podprůměrné. Jediným   kladem je přítomnost Halle   Berry, která je zatraceně   sexy a evidentně se nebere   vážně. S tímto snímkem   ale klesla hodně hluboko.

L.A. a Nelítostný souboj   jsou zpátky. A Michael Mann   je velký machr, neboť   rozehrát v tak chladném a   cizím prostředí   velkoměsta, navíc   ponořeném do hluboké noci,   tak atmosférickou a emocemi   nabitou partii, to skutečně   dokáže jen málo režisérů   na světě. Mann navíc   spoustu času tráví uvnitř   taxíku, v němž ruční   kamerou sleduje tváře   hlavních hrdinů. A nebyl by   to on, kdyby celým filmem   neprotkal nepředvídatelný a   v hektických momentech   naprosto nekompromisní   scénář, nepřihodil pár   symbolických momentů   (například přes cestu   přebíhajícího šakala) a   celé to nepodbarvil   vynikající hudbou, což je   ale spíše zásluha Jamese   Newtona Howarda a několika   dalších interpretů.   Samozřejmostí je skvělé a   naprosto funkční herecké   obsazení. Režisér opět   zvolil hvězdy toho   nejtěžšího kalibru (a   pozor, není to samoúčelné   – kdo si myslel, že Cruise   jako robotický padouch   pohoří, ten se šeredně   zmýlil). Dalším brilantním   tahem byl Mark Ruffalo, jehož   konec mne velice zasáhl, tím   spíš, že jsem ho absolutně   nečekal. Svižné a reálně   působící přestřelky a   dramatický závěr opravdu   hodně silně připomenou   Nelítostný souboj. A   mimochodem, ona téměř   sférická a monotónní   hudba, která vyhrává ve   vlaku v samotném závěru, mi   umožnila vidět v hlavních   hrdinech ony dva titány,   kteří se spolu střetli   léta Páně 1995 na letišti   v Los Angeles.
P.S.   Když jsem letos viděl   Michaela Claytona, přišlo   mi, že si Tony Gilroy vede v   "odcizeném"   prostředí taktéž skvěle.   Navíc mu za zády stál James   Newton Howard. A hádejte, co   mi scéna s koňmi   připomněla. No přeci scénu   se šakalem ;-)).

Spousta zpomalených výbuchů   a přestřelek, v popředí   pochoduje s nasraným výrazem   Malkovich, do toho řve Cusack   „do prdele!“ a Buscemi   neustále dokola zpívá   „Celý svět ve svých rukou   máš“, přičemž všichni   trousí jednu vtipnou hlášku   za druhou. K tomu v pozadí   vyhrává rádoby vznosná   hudba Marka Manciny a máme   tady kýč jako hrom. Ale   vtipný, efektní a po   herecké stránce naprosto   delikátní kýč, kterému na   kráse neubírá ani   scénář, který si zrovna   netyká s pojmy jako   „logika“ a „racionální   myšlení“, ani debilita   některých momentů, ani   natahovaný závěr. Je to   brutální sranda, na které   jsou minimálně dvě věci   originální:   sebeparodizující patos a   vlasatý Cage s charismatem   nespoutaného kovboje.
P.S. Miluju scénu, kdy   Cage předává své   zděšené dceři   ušmudlaného králíčka   :-).
P.P.S. Již jenom   při čtení českého   titulku: "Už na zemi   byli smrtelně nebezpeční. A   teď dostali křídla!"   jsem se málem udusil smíchy.