Hra na oliheň [TV seriál]

Takže co tu máme. Na   šestidenní soutěžní   turnaj je pozváno 465 lidí,   z nichž všichni mají   nějaké finanční problémy   a pro řešení situace již   nemají žádné možnosti.   Každý den jedno soutěžní   kolo, ve kterých jsou sázky   vysoké. Kdo prohraje, zemře.   Finanční výhra je ale tak   nepředstavitelně vysoká,   že risk v zájmu   bezstarostného života je   neodolatelný. I přesto dá   psychologie hráčům tak   zabrat, že se neustále musí   ptát sami sebe, jestli hru   dokončit a nebo se ji   rozhodnou opustit. Co je však   lepší? Je jejich   každodenní život lepší   než nabízená šance? Pokud   si vezmeme na paškál koncept   dané soutěže, není to nic   výjimečného či odlišného   od toho, co lze v dnešní   době vidět v televizi.   Nejrůznější soutěžní   náměty na reality show   jakoby také neměli v   extrémnosti stopku. Jsou tu   soutěžící a diváci. V   tomto případě jsme diváci   především my. Prožíváme   to úplně stejně, jako u   skutečné reality show a   stejně tak si postupně   získáváme oblíbené   soutěžící. Ke konci se v   ději skuteční diváci   objevují, dokonce anglicky   mluvící, ale bohužel je to   ke kvalitě seriálu spíše   na škodu. Hry jsou ve svém   smyslu bizarní, neboť se   jedná pouze o dětské hry.   Proto jsou také všude jasné   a křiklavé barvy.   Surrealistická atmosféra tak   vše patřičně vyzdvihuje.   Každé soutěžní kolo je   pro každého těžkou   zkouškou svého charakteru.   Jak se kdo v nejrůznější   situaci vůči druhému   zachová? Tady i po   psychologické stránce a   lidského přístupu není o   emoce nouze. Lidská   přirozenost v přístupu k   problému a jednoho k druhému   je na cele soutěži to   nejdůležitější.   Soutěžní kola jsou   setsakramentsky drsná,   čímž během soutěžního   klání nejeden divák ani   nedýchá. Velmi často   dochází k šokujícím   událostem, čímž o silné   emoce není nouze. Máme tady   sice hlavní postavu, kterou   příběh sleduje, ale za   pozornost stojí ještě jedna   další, která svou   důležitost projeví na   samém konci toho všeho.   Vývoj člověka v takové   hře je neodvratitelný.   Peníze obnovují a posilují   lidskou laskavost a umocňují   se pokusit čelit zlu, což je   hlavní myšlenka hry. Bohatý   nebo chudý? Smrti je to   jedno. Málokterý divák   dokáže uchopit dojemnou   scénu v posledním díle, ve   které umírá bohatý   člověk na smrtelné posteli   a současně chudý bezdomovec   venku na ulici v mrazivém   počasí. Je na tom někdo z   nich lépe? Nebo snad hůře?   Celé je to o smyslu života v   celé své obraznosti. Jak se   chováme k sobě a k ostatním   v nejrůznějších   situacích. Vždy je to jiné   bez ohledu na charakter.   Seriál je brutální, jako   život sám. Má strhující   akci a hluboké ponaučení o   lidské povaze. Svět není   spravedlivý. Nevítězí ten   nejsilnější, jak se často   uvádí. Vše má na svědomí   horlivost, nezájem, krutost   či naprostá bezohlednost.   Každý má v sobě vnitřní   touhu cokoliv získat i za   cenu ublížení druhým.   Tento seriál má hodně   vzácný námětový koncept.   Ať se děje, co se děje,   všechno souvisí se vším a   tak je nejvíce důležité   právě správné rozhodnutí.   Něco dokážeme ovlivnit,   něco ne, neboť je život   plný nepředpokládaných   nástrah. Špatné   rozhodnutí a dotyčného   čeká smrt. Napětí se dá   krájet a to za každých   okolností. Je jedno jestli se   soutěží nebo se jedná jen   o pouhý dialog. Vzniklá   atmosféra v obou případech   je nepřekonatelná. Seriál   uvádí Netflix, který na   svou rasovou a LGBT propagandu   ani u tohoto počinu   nezapomněl. Mezi Korejcema   však není žádný africký   typ černocha, ale snědý   Pákistánec. A z LGBT je tu   tradiční homosexualita.   Seriál je ohromným   překvapením. Bohužel u toho   diváci zapomínají   přemýšlet. Spousta odkazů,   spousta myšlenek, spousta   nejednoduché filosofie. A to   v poměru se šokující   brutalitou. Jedná se o   absolutní seriálovou pecku,   která obsahuje tolik, co   žádný jiný takovýto   počin.

PROCESOR!
Tak jsem byl na ten   seriálový hit zvědavý a po   prvním díle jsem si říkal,   že je to s námi lidmi už   opravdu špatný, když tohle   má být nějaký kult. To   šílenství kolem toho   absolutně nechápu. Nicméně   jsem to samozřejmě dokoukal   a rozumím, že tam jsou   monety, kdy stupňující se   tlak na soutěžící   rozvíjí jejich opravdový   charakter, ale celkově to   bylo pro mě spíše   zklamání. Ohromná zábava,   vážně k popukání,   sledovat, jak se lidi   navzájem zabíjejí.

Velmi zajímavá sonda do   lidské psýché. Potoky krve   mohou slabší a citlivé   díváky odradit, ale já   dopručuji vydržet. Ta krev   není prvoplánová ani   samoúčelná.
Pečlivě zvolené hlavní   i vedlejší typy, které   vůbec nevzbuzují sympatie,   takže je nám jich vůbec   líto? Myslím, že po   shlédnutí všech dílů se   něco dozvíme především   sami o sobě.
Můj   obdiv patří všem, kteří   se na této korejské   záležitosti podíleli a   musím uznat, že Korejci umí   hrát.