Obsah filmu Když skončilo dětství
Film natočený ve studiu Mosfilm. Na IX. všesvazovém filmovém festivalu ve Frunze 1976 získal Hlavní cenu a Leonid Kalašnikov Cenu za kameru. Film byl také vyznamenán v Bělehradě 1976 a na Berlinale 1975.
Jeho tvůrci se v něm snaží nahlédnout do světa dospívajících mladých lidí, kteří prožívají své poslední prázdniny v někdejším šlechtickém sídle.
Film je členěn do kapitol uvedených poetickými názvy, jež vyjadřují náladu a vnitřní prožitky mladých hrdinů, jejichž myšlenkové a citové tápání, projevující se někdy předstíraným siláctvím.
Režisér o filmu řekl:
„Je to film o duchovním dozrávání a mravní výchově. Chtěli jsme, aby zahrnul vše,...
Jeho tvůrci se v něm snaží nahlédnout do světa dospívajících mladých lidí, kteří prožívají své poslední prázdniny v někdejším šlechtickém sídle.
Film je členěn do kapitol uvedených poetickými názvy, jež vyjadřují náladu a vnitřní prožitky mladých hrdinů, jejichž myšlenkové a citové tápání, projevující se někdy předstíraným siláctvím.
Režisér o filmu řekl:
„Je to film o duchovním dozrávání a mravní výchově. Chtěli jsme, aby zahrnul vše, co určuje dozrávající dětství – první lásku, urputné hledání vlastního místa ve světě, jeho nalézání spojené s pocity utrpení, ale i radosti a štěstí. Zajímalo nás také, v čem jsou si lidé v různých generací podobní. Jsem přesvědčen, že každý mladý člověk, u něhož vznikla potřeba duševního pochopení světa, musí projít stejnými cestami …“ < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení:
Přidáno: 16.2.2012
konec dětství Solovjev
Konec dětství je příjemné, inteligentní kino. Ruský pionýrský tábor v sedmdesátých letech je zcela jiný než by měl být v brežněvovské mozky vymývající totalitě. Někteří vedoucí a děti mají pionýrské "galstuky", ale jsou lidští, inteligentní a osobití. Tradiční téma režiséra, mladý nesmělý zamilovaný muž, se zde rozehrává v mnoha humorných i vyhrocených scénách. Pionýrský vedoucí nedeklaruje marxisticko-leninské pravdy, nýbrž např. vysvětluje dětem, že kámen je také živý a má duši. Vychovatele diskutují večer s pionýry o obrazech a učí se samostatnému myšlení a názorům. Jako ve většině ruských filmů nesmí chybět klasik. Zde je patronem Lermontov. Do něho se hlavní hrdina stylizuje, jemu se chce podobat, což bývá někdy komické. Sejdou se v milostném dialogu ve hře Maškaráda, kterou děti sehrávají. V boji o přízeň vyvolené se hlavní hrdina dostává do krajní situace, kde řeší morální dilemata. Stává se bojovníkem za pravdu, proti všem. Jeho jednání je však účelové a je odhaleno. Pak se musí vyrovnat sám se sebou, se svým svědomím, s odmítnutím jeho lásky i s láskou , kterou neviděl. Začíná znovu, podle známého "staré srdce jsem ztratil, nové ještě nemám". Film je nadčasový a nadgenerační.
Osobně jsem byla překvapena tím, že byl tento film natočen v sedmdesátých letech. Podle otevřenosti, svobodomyslnosti, kreativity i lidského humoru by to bylo možné přijnejmenším po perestrojce. Takové Rusko nám nikdo dříve nepředstavoval a to je škoda.
