Dispečer [TV seriál]

Na ostravského štajgra   Juřicu a jeho věčné hádky   s tvrdohlavým zeťákem   Dušanem si moc dobře   pamatuju ještě z dětství.   Nasmáli jsme se dost a dost,   akorát ta dechovka nás s   bráchou silně nebavila. Zato   babička byla ve svém živlu   a čile si s hornickou kapelou   notovala.

Ne, není to veledílo   televizní tvorby, ale tak   bezvadně napsané postavičky   a originální - přitom   vlastně běžné - situace se   vidí málokdy. A spojení s   dechovkou je jedinečné a   dnes už těžko   opakovatelné.

Z dětství si velice dobře   tento seriál pamatuju,snad   mě tenkrát ani ta dechovka   nevadila.Škoda,mám pocit,že   příběhy svérázného   tatíka nikdy neopakovali.

Ten seriál se mi líbil už   jako studentíkovi. V   přehršli populární hudby i   ta hornická dechovka byla   příjemná - když se to   nepřehání proč ne?   Písničky na bálech rádi   všichni zpíváme a   vyřváváme. :-)
Ale   ten seriál měl i trochu,   spíš hodně, ze života -   lidi a generace se mají   domlouvat a ne se napadat.
V uplynulých letec to   opakovala TV snad jen jednou -   podařilo se mi to nějak   nahrát a rád si občas něco   z toho pustím.

Dychovku príliš nemusím,   ale vždy ma bavilo sledovať   hudobné skúšky   akéhokoľvek žánru, či už   v reále alebo vo filme. V   tomto ostravskom seriáli si   scén zo skúšobne užijeme   hojne, niekedy dosť bujné   osadenstvo kapely s prehľadom   zvláda roztomilý despota,   prísny štajgr a otec rodu v   jednej osobe. Doma mu to tiež   dosť často iskrí, hlavne po   nasťahovaní sa svojbytného   zaťa a následných   medzigeneračných stretoch.  
Niektoré veci už   sú dnes pasé, napríklad ono   medzigeneračné spolužitie,   situácia, že sa dvaja mladí   ľudia po svatbe rozhodnú   dobrovoľne bývať v   panelákovom byte s rodičmi   je dnes už nie veľmi   predstaviteľná. Alebo viac   ako 10 členná kapela príde   na návštevu, dlho do noci   hrá a spieva a nikomu z   panelákových susedov to   nevadí. Taktiež v poslednej   časti sa členstva v kapele   domáhajúca banda   puberťákov je už dnes asi   vyhynutý druh.
  Herecké iskrenie ústrednej   rodinnej štvorice Kobr,   Kaňkovský, Chmelová,   Preislerová nemá chybu,   zahanbiť sa nedajú ani   dychovkári Müller, Čáp a   Vochoč (z ostatných mám   pocit, že sú to reálni   zaslúžilí fúkači a pevci)   a občas sa pripletie aj sused   Emil Horváth starší.
Vtipné bolo tiež   sledovať, ako (asi vďaka   postupujúcej normalizácii)   psychedelický plagát Jimiho   Hendrixa nad Dušanovým   enertainment centrom (gramec,   kotúčák, kopa reprákov a   zmeť káblov) nahrádza   podobizeň Věry Špinarovej.  
Milý humor,   optimistická atmosféra a   balzám na dušu v dnešnej   dobe.

Pro oddych i pousmání
Seriál z hornického   prostředí o soužití   svérázného kapelníka   hornické dechovky se zeťem -   dispečerem. Popisuje   pravdivě rozpory mezi mladou,   dravou, nastupující   generací, která je zde   prezentována hlavně rolí   dispečera Dušana Rygela v   podání Jaroslava   Kaňkovského a generací   rodičů - v seriálu   představovanou hlavně   nesmlouvavým štajgrem   Leopoldem Juřicou   ztvárněnou Josefem   Kobrem.
Přestože je   seriál již více než 40 let   starý, hlavní generační   rozpor neztratil nic na své   aktuálnosti. Pouze se dnes   řeší jinými prostředky -   úměrně změněné   technické podstatě života   současné společnosti.
Seriál potěší zejména   příznivce dechovky, protože   je doslova prošpikován   dechovou hudbou. Mám na mysli   onu klasickou dechovku druhé   poloviny 20.století, nikoliv   dechovkovou modernu   představovanou orchestry z   jižní Moravy.
Kromě   dechové hudby je zde mnoho   vtipných dialogů i   nečekaných zvratů v   zásadě rodinného   charakteru.

Zejména střední, ale   hlavně starší generaci   jistě tento seriál osloví.   Je jen škoda, že televize mu   již dlouho nevěnuje   pozornost.