Dispečer [TV seriál]

Ne, není to veledílo televizní tvorby, ale tak   bezvadně napsané postavičky a originální -   přitom vlastně běžné - situace se vidí   málokdy. A spojení s dechovkou je jedinečné a   dnes už těžko opakovatelné.

Pro oddych i pousmání
Seriál z hornického prostředí o soužití   svérázného kapelníka hornické dechovky se   zeťem - dispečerem. Popisuje pravdivě rozpory   mezi mladou, dravou, nastupující generací,   která je zde prezentována hlavně rolí   dispečera Dušana Rygela v podání Jaroslava   Kaňkovského a generací rodičů - v seriálu   představovanou hlavně nesmlouvavým štajgrem   Leopoldem Juřicou ztvárněnou Josefem   Kobrem.
Přestože je seriál již více než 40   let starý, hlavní generační rozpor neztratil   nic na své aktuálnosti. Pouze se dnes řeší   jinými prostředky - úměrně změněné   technické podstatě života současné   společnosti.
Seriál potěší zejména   příznivce dechovky, protože je doslova   prošpikován dechovou hudbou. Mám na mysli onu   klasickou dechovku druhé poloviny 20.století,   nikoliv dechovkovou modernu představovanou   orchestry z jižní Moravy.
Kromě dechové hudby   je zde mnoho vtipných dialogů i nečekaných   zvratů v zásadě rodinného   charakteru.

Zejména střední, ale hlavně   starší generaci jistě tento seriál osloví. Je   jen škoda, že televize mu již dlouho nevěnuje   pozornost.

Dychovku príliš nemusím, ale vždy ma bavilo   sledovať hudobné skúšky akéhokoľvek žánru,   či už v reále alebo vo filme. V tomto   ostravskom seriáli si scén zo skúšobne   užijeme hojne, niekedy dosť bujné osadenstvo   kapely s prehľadom zvláda roztomilý despota,   prísny štajgr a otec rodu v jednej osobe. Doma   mu to tiež dosť často iskrí, hlavne po   nasťahovaní sa svojbytného zaťa a následných   medzigeneračných stretoch.
Niektoré veci už   sú dnes pasé, napríklad ono medzigeneračné   spolužitie, situácia, že sa dvaja mladí ľudia   po svatbe rozhodnú dobrovoľne bývať v   panelákovom byte s rodičmi je dnes už nie   veľmi predstaviteľná. Alebo viac ako 10   členná kapela príde na návštevu, dlho do noci   hrá a spieva a nikomu z panelákových susedov to   nevadí. Taktiež v poslednej časti sa členstva   v kapele domáhajúca banda puberťákov je už   dnes asi vyhynutý druh.
Herecké iskrenie   ústrednej rodinnej štvorice Kobr, Kaňkovský,   Chmelová, Preislerová nemá chybu, zahanbiť sa   nedajú ani dychovkári Müller, Čáp a Vochoč   (z ostatných mám pocit, že sú to reálni   zaslúžilí fúkači a pevci) a občas sa   pripletie aj sused Emil Horváth starší.
  Vtipné bolo tiež sledovať, ako (asi vďaka   postupujúcej normalizácii) psychedelický   plagát Jimiho Hendrixa nad Dušanovým   enertainment centrom (gramec, kotúčák, kopa   reprákov a zmeť káblov) nahrádza podobizeň   Věry Špinarovej.
Milý humor, optimistická   atmosféra a balzám na dušu v dnešnej dobe.

Ten seriál se mi líbil už jako studentíkovi. V   přehršli populární hudby i ta hornická   dechovka byla příjemná - když se to   nepřehání proč ne? Písničky na bálech rádi   všichni zpíváme a vyřváváme. :-)
Ale ten   seriál měl i trochu, spíš hodně, ze života -   lidi a generace se mají domlouvat a ne se   napadat.
V uplynulých letec to opakovala TV snad   jen jednou - podařilo se mi to nějak nahrát a   rád si občas něco z toho pustím.

Z dětství si velice dobře tento seriál   pamatuju,snad mě tenkrát ani ta dechovka   nevadila.Škoda,mám pocit,že příběhy   svérázného tatíka nikdy neopakovali.

Na ostravského štajgra Juřicu a jeho věčné   hádky s tvrdohlavým zeťákem Dušanem si moc   dobře pamatuju ještě z dětství. Nasmáli jsme   se dost a dost, akorát ta dechovka nás s   bráchou silně nebavila. Zato babička byla ve   svém živlu a čile si s hornickou kapelou   notovala.