Významná francouzská herečka Gaby Morlay se narodila jako Blanche Pauline Fumoleau v severním Alžírsku ve městě Biskra. Již v počátcích své herecké dráhy přijala umělecký pseudonym Gaby Morlay, v polovině dvacátých let pak z neznámých důvodů začala uvádět i odlišné místo narození, a sice Angers ve Francii. Dodnes není jasné, proč účelově mystifikovala veřejnost v tomto bodě, dobové materiály z té doby však s dostatečnou průkaznosti uvádějí, že se skutečně narodila v Alžírsku.
Ještě před první světovou válkou našla uplatnění před filmovou kamerou a začala hrát v němých titulech různých žánrů. Poprvé se objevila v nevelké úloze komedie MAXOVY PRÁZDNINY (La vacance de Max, 1913) po boku slavného komika Maxe Lindera, který zároveň film režíroval. V následujících letech spolupracovala často s režisérem Charlesem Bruguetem, po skončení první světové války točila méně častěji, nicméně již tehdy byla symbolem moderní ženy, což lze doložit například často uváděným faktem, že byla první ženou, která získala licenci na řízení vzducholodi. Souběžně s prací u filmu rozvíjela svou kariéru na divadle, ve dvacátých letech vystupovala například v Théatre des Capucines nebo v Théatre de l'Athénée.
Do konce němé éry natočila kolem dvaceti titulů, stejně úspěšně pak vstoupila i do světa zvukového filmu. Ve třicátých letech točila několik filmů ročně, opět vystupovala v různých žánrech a prakticky výhradně v hlavních rolích. Vedle režisérů jako Abel Gance, Leonce Perret nebo Raymond Bernard stojí za zmínku její účast ve filmech slavného Marcela L'Herbiera. Opět v hlavních rolích zaujala v jeho filmech SKANDÁL (Le scandal, 1934), ŠTĚSTÍ (Le bonheur, 1935) nebo NOCI V PLAMENECH (Nuits de feu, 1937). Vícekrát hrála ve filmu se slavným Fernandelem, po boku řady dalších ženských hvězd té doby se objevila v dramatu BYLO DVANÁCT ŽEN (Elles étaient douze femmes, 1940). Točila také v Itálii, například v životopisném filmu GIUSEPPE VERDI (1938) hrála skladatelovu manželku Giuseppinu.
Skutečné historické osobnosti ztvárnila také v několika francouzských filmech, například v dramatu z dějin francouzsko-britských diplomatických vztahů SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939) hrála královnu Viktorii. Později se pak převtělila do známé osobnosti napoleonské éry, Desirée Clary, ve filmu PODIVNÉ OSUDY DESIRÉE CLARY (Le destin fabuleux Desirée Clary, 1942). I v těžkém období okupace, kdy se filmová produkce v celé Evropě razantně zúžila, zůstávala Gaby Morlay jednou z nejvyhledávanějších hereček ve Francii (i přesto že za války již dosáhla padesáti let věku) a například v roce 1943 hrála stěžejní role v pěti filmech. Nadále zůstávala také aktivní divadelní herečkou a ve 40. letech bylo její domovskou scénou Théatre de Paris, později například Théatre de la Madeleine.
Období druhé světové války zasáhlo do života Gaby Morlay významně i v osobní rovině. Počátkem čtyřicátých let se seznámila s Maxem Bonnafousem (1900-1975), který byl významným politikem pacifistického ražení. V Pétainově vládě v neokupované části Francie byl Bonnafous v letech 1942-1944 ministrem zemědělství. Po osvobození byla řada osobností tzv. vichystického režimu stíhána pro kolaboraci a vlastizradu, nevyhnulo se to ani Bonnafousovi. Vězněn byl do roku 1948, ale nakonec dosáhl propuštění pro nedostatek důkazů.
Zatímco Bonnafous byl po válce vězněn, Gaby Morlay, která tehdy byla jeho životní partnerkou, zůstávala hvězdou francouzských kin. Z její poválečné tvorby stojí za zmínku drama smrtelně nemocné herečky JEJÍ POSLEDNÍ ROLE (Son dernier role, 1946) nebo komedie JEDEN DEN MILIONÁŘEM (Millionnaires d'un jour, 1949), znovu také pracovala pro italskou produkci (ANNA, 1951). Výraznější herecké kreace předvedla jako jedna ze čtyř hlavních osobností dobově velmi populárních komedií OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi, 1954) a OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi, 1955). Po boku významných herců své i mladší generace se pak objevila v moderní adaptaci literární předlohy ZLOČIN A TREST (Crime et chatiment, 1956). Teprve tehdy, koncem padesátých let, začal význam jejích postav na filmovém plátně ustupovat protagonistům podstatně mladším.
Až do konce padesátých let točila Gaby Morlay minimálně dvakrát ročně, po boku slavného Bourvila ji bylo možno vidět ve výrazném tragikomickém příběhu z období okupace FORTUNAT (1960), tady však již měla jen maličkou roli. V roce 1961 se po řadě let společného soužití provdala za Maxe Bonnafouse. Do soukromí se ale nestahovala, i počátkem šedesátých let hrála v divadle, naposledy vystoupila na jevišti Théatre des Nouveautés v roce 1964. Do tohoto roku spadá také její poslední filmová role paní Bernadacové v dramatu MONSIEUR (1964). Gaby Morlay zemřela v Nice 4. července 1964 ve věku 71 let. Do historie kinematografie se zapsala více než stovkou rolí, zvláště ve třicátých až padesátých letech patřila k největším hvězdám stříbrného plátna a desítky ústředních úloh ji dodnes řadí mezi legendy francouzského filmu.
Autor: argenson .
