Jak se ševcem šili čerti [TV inscenace]

Super pohádka, jedna z mých   nejoblíbenějších. Možná   právě pro ty hádanky,   které mne baví od útlého   věku.

Typická ateliérová   pohádka, či spíše   pohádková inscenace 70. let,   ve které se hlavně   chalupník Karafiátek (J.   Kemr) přenesl snad až na   prkna Zlaté kapličky -   vybavuju si, že už od   prvního shlédnutí mě to   jeho až teatrální   přehrávání prostě vadilo.   Poučný příběh o nejprve   nafrněném, posléze   napraveném ševci, moudrém   králi, který naslouchá   poddaným (napadá mě, jak   mohlo těch pár chudých v   podzámčí uživit tak   honosný dvůr?) a naplněné   lásce. V této pohádce se   Jana Preissová a František   Němec poprvé představili   jako dvojice a o dva roky   později si režisérka   Poledňáková vzpomněla, jak   moc jim to spolu slušelo.   Úloha královského otce byla   téměř poslední filmovou   rolí Josefa Pehra (veselého   "kutila Maška",   který ve skutečnosti trpěl   depresemi, vedoucími až   sebevraždě...).
Popravdě se mi tahle   pohádka až tak moc nelíbí,   ale (jako už mnohokrát)   nadhodnocuji právě kvůli   hercům (J. Bláha, K.   Slunéčková, V.   Postránecký) a hlavně díky   překrásné Janě Preissové.

Pohádka to je sice   legendární a tedy určitým   způsobem i úsměvná, má   celkem milou atmosféru i dost   dobré aktéry, akorát ji   provází většina typických   neduhů českých pohádek,   počínaje podivnou fúzí   středověku s rokokem a   trochou přitroublosti v   rozhovorech konče.

Mno, a perličkou je, že   celá pohádka stojí na   logickém omylu, neboť čert   řekl chasníkovi: "Když   mi řekneš něco, co bude   pravda, tak tě pustím."   A chasník řekl: "Ty mě   nepustíš!" Zde švec   rozhodl, že bylo logicky   správné si chasníka nechat   v pekle - ovšem omyl. Dá se   to totiž vyjádřit jako   "jestli čert chasníka   nepustí, tak ho pustí",   což se jeví jako nesmysl,   ale vlastně je to velmi   jednoduché, neboť co se   stane, nepustí-li jej,   určeno není. V prvním   případě, kdyby jej měl   pustit, dojde tedy k chybě,   kdežto kdyby jej pustil   neměl, tak jej vlastně   pustí, protože první část   výroku je znegován.

Ne-P implikuje   P.

Takže v   první případě:

PRAVDA implikuje   NEPRAVDU.

Což   je ekvivalentní nepravdě. A   v opačném případě:

NEPRAVDA implikuje   PRAVDU.

Což je   úplně v pořádku. Takže   švec zas tolik moudrosti   nepobral a rozhodl chybně. I   když je fakt, že by asi v   pohádce nebylo co řešit,   kdyby chasníka pustili.

Pro pár špinavejch zlaťáků.....
Netroufám si tuto tv pohádku   hodnotit, protože si z ní   pamatuju jenom Ladislava   Mrkvičku jako ševce a jeho   souseda Josefa Kemra a scénu,   kde ševcův soused lamentuje:   "To je bída, to je   bída, pro pár špinavejch   zlaťáků zradit   člověka." A plive si u   toho do rukávu. Používali   jsme to jako školní hlášku   na gymnáziu a dodneška to   ještě někdy použiju.   Takže mohu pohádku Jak se   ševcem šili čerti vřele   doporučit.