Ztracené dívky

Kriminální drama se   sociálním tématem o   hledání ztracené dívky,   během čehož vyjde na   světlo leckteré tajemství.   Máme tu hodně kurážnou   matku středního věku Mari   Gilbert sama se starající o   dvě dospívající dcery,   která je informována o tom,   že je nezvěstná její dcera   první, která žije na   vlastních nohách, čemuž   zpočátku nevěří, ale   nakonec se s vervou sobě   vlastní dá sama do   pátrání, během čehož   nevynechá jedinou   příležitost, aby si podala   policii za neschopnost. A   během hledání se postupně   dozvíme veškeré   sounáležitosti ohledně   vztahů rodiny Gilbertů a   daného případu, který je   složitější, než jak   vypadá. Silné téma   obsahující silné argumenty,   ale postrádající hlubší   atmosféru dramatu,   zoufalství, naděje a   zklamání. Pro režisérku   Liz Garbus se jednalo o debut   hraného filmu, neboť do   této doby pracovala na   filmech dokumentárních a v   tom to zřejmě právě je.   Její dokumentární oko je v   každičké scéně znát,   což hodně vkládá dojem   reálnosti, ale tím zase   právě daná atmosféra   ztrácí na dramatičnosti a   alespoň náznaku temnosti.   Začátek se také hodně   dotýká feminismu, neboť   právě hlavní postava matky   ztracené dcery bojuje za to,   že pátrání bude   pokračovat i přes to, že je   považovaná za mrtvou a že   ji média a úřady odmítnou   jenom proto, že se živila   jako prostitutka. Je v tom kus   spravedlnosti pro ženy,   které jsou ignorovány kvůli   sexuální podbízenosti za   účelem zisku, aniž by měly   nějaké řádné   zaměstnání. Jenomže toto   asi v polovině všeho   dějství najednou upadne   vniveč a příběh se již   zajímá pouze o daný krimi   případ ve směsi policejní   korupce a sociální   nespravedlnosti. Možná v tom   je i úmysl, neboť   problematika všeho dohromady   je docela složitá na   zpracování a hrozil by z   toho jen těžko uchopitelný   guláš všeličeho. Příběh   je na základě skutečné   události pojednávající   výpověď o nevyřešeném   případu a selhání policie.   Námět dobrý, ale film   bohužel neohrabaný. A   protože je to film pro   Netflix, máme tu postavu   bílé matky mající černou   dceru. Liberální rasová   politika prostě musí být   všude.

PROCESOR!
Zoufalá matka se snaží   zjistit, co se stalo s její   dcerou. A i když je to   samoživitelka, má také svá   práva ,o které se hezky   popere s prohnilým systémem.   Hodně temný thriller, který   mě překvapil.

Netflix vyrobil celkem temný   příběh o skutečném   případu sériového vraha z   Long Islandu. Kombinace   nasrané matky a neschopné   policie funguje.