Zlaté časy

Příběhy očima dětí byli   vždy velice odlišné hlavně   po stránce jisté   odlehčenosti, naivity a   hlavně krapet jiného úhlu   pohledu. Týká se to i tohoto   příběhu odehrávající se   v jedné slovenské vesnici   pojednávající o těžkých   kratochvílích mladého   avšak zmrzačeného muže se   svým snem žít svorně a   šťastně. Jenomže byla   válka a ta mu to za žádnou   cenu nijak neulehčovala. Ba   právě naopak. A jako v   každé vesnici i zde jsou   děti se svým pohledem na   danou věc, jejich pochopení   situací a vytvoření si   vlastního úsudku. Děj je na   svou stopáž vcelku obsáhlý   a hlavně s důrazem na   tragické události, jaké   mohli v této nelehké době   na vesnici nastat. Tvůrci se   však těch nejhorších   přeci jen vyhnuli a tak   třeba popravy či krádeže   dobytka, koní a jídla   německými vojáky se tu   nedočkáme. Nejde sice o   vyjímečné dílo, ale po   dramatické stránce film zase   nevyšel nijak nejhůř. V   mnoha ohledech však   atmosféra vypadá, jakoby se   režisér nemohl rozhodnout,   jakým směrem se má vydat.   Pojmout dějství více jako   dětský film, přidat do toho   poetiku a nebo více zatlačit   na pylu v dramatizaci?   Zkrátka, jakoby tu bylo od   každého něco, což   vyznívá poněkud   nedotaženě. Výkon Jana   Vlasáka však stojí za   uvážení. Jeho hlavní   postava, která je v centru   samotného dění, je více   než zajímavá a podaná   zcela adekvátně. A tak i   přes nevýraznou uhrančivost   celého pojetí má snímek   rozhodně své místo ve   slovenské kinematografii   konce 70. let.

Vcelku depresivní drama   odehrávající se v období   Vánoc roku 1944. Tíživá   atmosféra je cítit v   každém záběru a pár scén   vyloženě z hlavy nevymažu.   Když esesáci posadí dva   chlapy na zamrzlý rybník   před budovu, kde jsou   zavřeni hladoví zajatci a   donutí je před nimi sníst   guláš který jim přinesli,   aby potom zbytek nedojedeného   kotle před nimi vylili. Nebo   scéna, když jsou zajatci   většinou cikánského   původu odváděni neznámo   kam, abychom se potom   dozvěděli, že byli nacisty   zavřeni do kostela a tam byli   upáleni. Docela síla. Ján   Vlasák zde ztvárnil   tragickou roli zmrzačeného   muže, který má velké   plány do budoucna a věří v   zlaté časy, ale vše se mu   postupně bortí. Postavu   strýčka namluvil sám ve   slovenštině a je velká   škoda, že jeho hereckého   talentu nebylo využíváno   více, tahle role je snad   jediná hlavní, ve které   jsem ho viděl. Ještě bych   zmínil Viliama Polónyia jako   Maťa, vysloužilého vojáka   z první světové války,   jemuž střepina pronikla do   hlavy a on ztratil řeč, stal   se z něj trochu mišuge a   jehož osud končí také   tragicky. Silný film z   válečných časů a   příběh hrstky lidí z malé   vesničky, kde se snaží   přežít.