Zlaté časy

Příběhy očima dětí byli vždy velice   odlišné hlavně po stránce jisté   odlehčenosti, naivity a hlavně krapet jiného   úhlu pohledu. Týká se to i tohoto příběhu   odehrávající se v jedné slovenské vesnici   pojednávající o těžkých kratochvílích   mladého avšak zmrzačeného muže se svým snem   žít svorně a šťastně. Jenomže byla válka a   ta mu to za žádnou cenu nijak neulehčovala. Ba   právě naopak. A jako v každé vesnici i zde   jsou děti se svým pohledem na danou věc, jejich   pochopení situací a vytvoření si vlastního   úsudku. Děj je na svou stopáž vcelku obsáhlý   a hlavně s důrazem na tragické události, jaké   mohli v této nelehké době na vesnici nastat.   Tvůrci se však těch nejhorších přeci jen   vyhnuli a tak třeba popravy či krádeže   dobytka, koní a jídla německými vojáky se tu   nedočkáme. Nejde sice o vyjímečné dílo, ale   po dramatické stránce film zase nevyšel nijak   nejhůř. V mnoha ohledech však atmosféra   vypadá, jakoby se režisér nemohl rozhodnout,   jakým směrem se má vydat. Pojmout dějství   více jako dětský film, přidat do toho poetiku   a nebo více zatlačit na pylu v dramatizaci?   Zkrátka, jakoby tu bylo od každého něco, což   vyznívá poněkud nedotaženě. Výkon Jana   Vlasáka však stojí za uvážení. Jeho hlavní   postava, která je v centru samotného dění, je   více než zajímavá a podaná zcela adekvátně.   A tak i přes nevýraznou uhrančivost celého   pojetí má snímek rozhodně své místo ve   slovenské kinematografii konce 70. let.