Žena z vrchov

Žena z vrchov mě obohatila   jenom v tom smyslu, že už   teď vím, že ve slovenské   kinematografii existovala   jistá Jela Lukešová. Jinak   je to příběh přesně   zapadající do koncepce   tvorby padesátých let a   zvláště v závěru z toho   patos tryská takovými   proudy, že se to skoro nedá   vydržet.

Socialistická nalejvárna,   kdy po relativně zajímavém   začátku, kdy rodina   vyštípala svoji příbuznou   ze statku, do hry vstoupil   tajemník a začalo se   združstevňovat. Část   záběrů odehrávající v   noci není vůbec vidět,   lidí z vesnice dost a dost,   takže občas ztrácel   člověk přehled, dobrého   člověka, aby v tomto snímku   člověk pohledal a kudlu do   zad šlo očekávat i od   příznivkyně z vlastní   strany, když si myslela, že   jí předsedkyně družstva   pálí za chlapem.
Ze   začátku to vypadalo jako   sonda do lidských   charakterů, ale ke konci   převýšila politická   agitace a to už bylo moc,   sakra moc.

Při včerejším sledování   filmu na mě snímek působil   jako nechtěná parodie, dost   úsměvných scén, což ale   dnes je u více starších   filmů z tohoto období. Film   ukazuje, jak i obyčejná   žena ze slovenské vísky   může dorůst ke kvalitní   politické uvědomělosti, a   to ztvrzuje svými skutky,   včetně udání vlastního   manžela, diverzanta.