Žena na válečné stezce

Islandských filmů jsem viděl povícero a   všechny byly dobré, ba vynikající, ovšem   tento mě zcela zboural. Tenhle malonárod, s   počtem občanů jako je obyvatel Brna, je   fenomenální! Příběh o odvážné   ”ekoteroristce“ Halle, ženě středního   věku, která originálním způsobem, (pomocí   luku), zkratovává elektrické vedení do   islandské hliníkárny, je naprosto   okouzlující. Já jsem z něj byl tedy absolutně   nadšen a na mnoha místech i hluboce dojat.   Policejní honičky na statečnou   ”ekoteroristku“ jsou úžasný akčňák,   kterému se ty hollywoodské nemůžou rovnat. Do   toho opravdu krásná a pro obyvatele české   kotliny exotická krajina Islandu. Film má navíc   ještě i další humánní rovinu adopce   ukrajinské holčičky, válečného sirotka.   Pointu spoilovat nebudu, (ale samozřejmě že v   ní zafunguje to, že filmová hrdinka má sestru   – dvojče). Zmíním ale ještě jednu   formální originalitu filmu. Ten jako by   parafrázoval filmařský manifest ”Dogma“,   který praví, že hudba má znít ve filmu jen v   případě, že v ději nějaký zdroj hudby   reálně je a tak je ve filmu v mnoha záběrech   přítomná ethno kapela, bez ohledu na logiku   její přítomnosti. Pecka! Hrdinka filmu je   naprosto famózní, (hraje jí Halldóra   Geirharðsdóttir), přestože z českého   Greenpeace by jí pro její radikalitu určitě   vyloučili. Ale já její její manifest, který   ve filmu rozhazuje ze střechy, rozhodně   podepisuji.
Připouštím že jsem se do této   okouzlující dámy trochu zamiloval. Připomíná   trochu postavu Dušejky z filmu Agnieszky Holland   ”Přes kosti mrtvých“. Pokud jste film   ještě neviděli, určitě vyzkoušejte jestli   okouzlí i vás.

Mám rád takéto filmy bez pseudohrdinstva a   superefektov, pôsobia prirodzene a na mňa aj   trošku psychologicky. Keď som tento film   dopozeral, nejakú chvíľku som stál pri okne a   pozeral von na tie všetky paneláky a lampy a   cesty a rozmýšľal, či je možné ešte vôbec   zničeniu Zeme ľuďmi nejako zabrániť. Hoci nie   je filozofický a dôvody počínania hlavnej   hrdinky sa takmer nijako nerozoberajú, spontánne   privodí divákovi otázku: Kde sú hranice?   Chvíľkou filozofie je akurát čítanie jej   manifestu: „Sabotáž naší přírody, která   způsobuje oteplování planety a okyselování   moří, je zločinem proti veškerému životu na   Zemi. Mezinárodní koncerny jsou hnací silou   tohoto zločinu, kterou očividně nemůže   zastavit už ani demokracie. Žádám všechny,   kdo tohle čtou, aby povstali, aby použili svou   vynalézavost a působili škody těmto   koncernům. To je totiž jediný jazyk, kterému   tyto bezohledné globální koncerny rozumí. Sami   totiž touto metodou pracují. Škodí přírodě   i společnosti. Existuje právo, které je   nadřazené všem lidským zákonům. Nelze ho   nijak obejít. Slouží k ochraně života a   zajištění zdraví budoucích generací.   Současná generace je velmi silná, ne-li   nejsilnější, co kdy byla. A je také tou   poslední, která může reagovat a zastavit   válku proti Matce přírodě. Pro naše děti a   vnoučata už bude pozdě, ty už nebudou moct   změnit nic. Momentálně je to na nás, abychom   konečně jednali.“

Levičácké ekologický zaujaté, navíc   feministické. Kdyby ta malá holčicka byla   alespoň ze Sýrie a ne z Ukrwjiny na sojuzu.