Zákon touhy

Připadá mi to jako   přehnané a křiklavé   melodrama, se vší úctou k   Pedro Almodovarovi. Navíc   téma filmu týkající se i   lásky mezi muži mě   absolutně nebere.

Almodovar jako tvůrce je fakt   zajímavý. S tímto filmem   jsem měl problém, ani tak   pochopit příběh, ale v čem   je to komedie a v čem drama.   Vím, že Almodovár natáčí   filmy, příběhy o lidech,   kteří jsou něčím jiní,   ne špatní, jiní.Bylo toho   na mě najednou moc, gay,   transexuálka.Prostě sledovat   všechny postavy a pochopit   je. Musím ale říci, že ten   film byl právě v tom   napínavý.Jedno shlédnutí   je málo.

Film ZÁKON TOUHY jsem viděl   už šestkrát (a rozhodně ne   naposledy) a ani jednou jsem   toho nelitoval. Je to od   začátku do konce   nepopiratelná   "Almodovarština",be   z pochyby jeden z   nejpovedenějších filmů   tohoto autora. Pro někoho   šokující,pro někoho   možná odpudivá(pro mě jako   pro gaye naprosto   přirozená)úvodní   scéna,nedovolí nikomu   pochybovat o tom,kdo film   režíroval. Jasný rukopis   mistra PEDRA se tímto filmem   táhne až do závěrečných   titulků. Emotivně   zpracované téma   nestandardního   sourozeneckého vztahu dvou   bratrů,kde jeden je   promiskuitní   homosexuál(standardní   Almodovarův model hrdiny) a   druhý je,léta przněn   vlastním otcem,přeoperován   na ženu,v kombinaci s   posedlostí láskou a   chronickou   žárlivostí,tvoří nosnou   konstrukci celého snímku.   Zcela brilantní výkon   mladého Antonia Banderase v   roli narušitele mileneckého   vztahu hlavní postavy,se   nedá slovy popsat,musí se   vidět. A jak už to tak u   Almodovara bývá,závěr   každého jeho filmu,je jedno   obrovské finále. Ani v tomto   snímku se neodklonil od   svého zvyku a zcela famózně   dal světu najevo,co je to   vlastně ta LÁSKA,kam až se   dá zajít,co s člověkem   udělá skutečná   posedlost,opravdový cit a   vášeň. Mistr Almodovar   tímto snímkem hlasitě   křičí do světa,že na   lásku má nárok každý na   světě i když je schopna   nás,bez   přípravy,rozbrečet.