Film ZÁKON TOUHY jsem viděl   už šestkrát (a rozhodně ne   naposledy) a ani jednou jsem   toho nelitoval. Je to od   začátku do konce   nepopiratelná   "Almodovarština",be   z pochyby jeden z   nejpovedenějších filmů   tohoto autora. Pro někoho   šokující,pro někoho   možná odpudivá(pro mě jako   pro gaye naprosto   přirozená)úvodní   scéna,nedovolí nikomu   pochybovat o tom,kdo film   režíroval. Jasný rukopis   mistra PEDRA se tímto filmem   táhne až do závěrečných   titulků. Emotivně   zpracované téma   nestandardního   sourozeneckého vztahu dvou   bratrů,kde jeden je   promiskuitní   homosexuál(standardní   Almodovarův model hrdiny) a   druhý je,léta przněn   vlastním otcem,přeoperován   na ženu,v kombinaci s   posedlostí láskou a   chronickou   žárlivostí,tvoří nosnou   konstrukci celého snímku.   Zcela brilantní výkon   mladého Antonia Banderase v   roli narušitele mileneckého   vztahu hlavní postavy,se   nedá slovy popsat,musí se   vidět. A jak už to tak u   Almodovara bývá,závěr   každého jeho filmu,je jedno   obrovské finále. Ani v tomto   snímku se neodklonil od   svého zvyku a zcela famózně   dal světu najevo,co je to   vlastně ta LÁSKA,kam až se   dá zajít,co s člověkem   udělá skutečná   posedlost,opravdový cit a   vášeň. Mistr Almodovar   tímto snímkem hlasitě   křičí do světa,že na   lásku má nárok každý na   světě i když je schopna   nás,bez   přípravy,rozbrečet.