Za mraky

Film o filozofii filmu.   Vyprávění kamerou.   Připomínka toho, na co se   chodilo do kina v   šedesátých letech, jaké   otázky byli diváci ochotni   pomocí filmu řešit. Díky   poměrně volným létům   devadesátým obsahuje film i   dost erotických scén s   krásnými herečkami   (zvláště Sophie Marceau je   přenádherná), zřejmě   úlitba staršímu   režisérovi. Bohužel celé   to působí jen jako črty   nebo scény, které nevydaly   na celý samostatný film. A   které se nesou v duchu   Antonioniho tvorby, tj.   odcizení ve vztahu mezi   mužem a ženou, což se   řeší i dnes, ale přece jen   jinou formou.

Poetika až na hranici   běžné srozumitelnosti. Film   je poskládaný ze čtyř   základních příběhů,   které spojuje a do kterých   vstupuje postava filmového   režiséra, v každém   příběhu je něco těžko   pojmenovatelného a velmi   křehkého. Ale všechny jsou   o pocitech, které vzbuzuje   láska. Mimořádně hvězdné   herecké obsazení v rozhodně   výjimečném filmu, který   ... ale asi nebude pro   každého.

Takový zvláštní film s   několika komorními   příběhy souznění a   nesouznění. Velmi   zvláštní film. PS: Jean   Reno s knírem- to jsem   ještě neviděl :-)

vlastne ani nevim, o cem to   bylo. Takovy uplne mlhavy nic,   ktery ve vas zanecha hrozne   silnej pocit, ze neco chcete.   Jo vlastne uz vim... bylo to o   lasce.

film mě nadchnul,john   malkovich hraje aniž pohne   brvou,stačí aby stál v   záběru v pozadí s jeho   uhrančivým charizmatickým   pohledem,a člověk má pocit   že se odehrává velká   scéna,krása Sophie Marceau   je zde opravdu neskutečně   nádherná,zaplať pánbůh   že necítila stud,a nechala   zdokumentovat své nádherné   tělo pro další   generace,film provází   citlivost a křehkost   vztahů,film vybarvuje   režiséra,jako člověka co   vnímá scény jako obazy   které jdou následně za   sebou,jako člověka co   vnímá tu krásu pouze skrze   kameru,jaká je   skutečnost,možná někdy   trochu   jiná,možná....,každopádn?   ? film je to nádherný,a   stojí za to si jej v klidu   vychutnat

Film složen z několika na   sobě nezávislých povídek.   A všechny oplývají   nádhernou atmosférou,   poetikou, šarmem. Nádherné   jsou scény úvodní   platonické dvojice a scény z   podzimního pobřeží. Nelze   jednoduše popsat příčiny   nádherného zážitku, který   jsem měl při sledovaní   tohoto filmu, v tomto   případě to byl stav duše,   veliké propadnutí atmoféře   snímaných míst, hltání   hereckých výkonů. Film   zařazuji do své   nejoblíbenější desítky.

Za mraky pro mě bylo DOSLOVA   probuzení z letargie,   takového filmového   "zimního spánku".   ;-) Tenhle film člověk   vychutná až v určitém   období života, do kterého   dospěje, nebo aspoň v   momentu, kdy si jako dospělý   připadá - každopádně,   věci, zažité a   předcházející projekci,   mě přes svůj negativní   dopad pomohly přiblížit se   filmu a pochopit ho jako   alegorii: Mladí lidé,   recitující, tím, jak   vážně se berou, až   směšné úvahy o různých   typech lásky a jejího co   nejvíc praktického využití   v životě (a naopak), to jsou   zkrocené šelmy z Danteho   lesa; slova, vyplňující   skoro tři hodiny času před   obrazovkou a kterými se ti   lidé dorozumívají bez   věcného výrazu ve tváři,   to přece nejsou vážně   míněné názory, lidé,   kteří je vyslovují, nejsou   jejich pravými zastánci!,   skutečná myšlenka čeká   až na samotném konci. Mladí   lidé jsou jenom prostředky k   jejímu "vyslovení"   a já náhodou napnul uši. A   myslím, že mi ta náhoda   pomohla překonat spoustu   překážek, které přede   mnou byly kladeny (a ani na   vteřinu nepochybuji, že   kladeny budou :-) ,podobně   jako John Malkovich kráčel s   podivnou jistotou po městě a   pláži, tak i já budu moct   kráčet svým životem. Btw:   Scéna s Marcellem   Mastroiannim je   NÁDHERNÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!   !!!!!!!!!! A Bono je hudební   génius, seč mě ty jeho boje   za záchranu deštných   pralesů v Jižní Americe,   nebo co to vlastně dělá,   nehorázně štvou.