Whisky a duchové

Spaghetti western se vším všudy, avšak v   komediálním vyznění. Máme tady mladého   podvodníčka prodávajícího elixír mládí,   který po použití spíše přivádí bolesti.   Není tedy od věci, že je v každém městečku   takřka lynčován. Jednou při útěku zapadne do   nějaké jeskyně, kde se mu zjeví duch. A ten   duch ho začne navádět k nalezení pokladu,   který on sám nalézt nestihl. A tak se začnou   dít věci. Ono by bylo totiž divné, kdyby o   poklad neměl zájem také někdo jiný. Jedná se   tedy o duchařskou komedii v krapet neobvyklém   prostředí. A funguje to? No, jak se to vezme.   Funguje, jen to místy nemálo zaskřípe. Snímek   se skutečně nebere vážně a spíše si z   tohoto žánru dělá legraci. Vtípků a   úsměvností je dost, jen to kazí scény v   podobě přepálených grotesek. Těžko posoudit,   ale mohlo by něco takového lépe vyznívat,   kdyby v tom hrál třeba Franco Nero? A co Terence   Hill a Bud Spencer? Známých tváří je tu sice   dost, jako třeba Fernando Bilbao či Manuel de   Blas, ale i tak to prostě nějak vyznívá slaně   a nemastně. Zkrátka tomu chybí patřičná   jiskra a určitý šmrnc. Ale i tak je škoda, že   je snímek v našich končinách poněkud   neznámý. Ono těch duchařských filmů zase   není tolik, aby byl divák přehlcen.   Obzvlášť, když se jedná o Divoký západ.

Hloupá italská westernová komedie, při které   jsem se nezasmál. Silně mi připomněla podobně   křečovité Podivné dědictví. Když parodie na   western, tak třeba Dívka ze Západu nebo   Podporujte svého pistolníka atd. To je úplně o   něčem jiném.