Vzestup

Film jasně ukazuje na pozadí   strohé krajiny a   nekontrastního světla,   především všeobjímající   nejistoty, pokořování a   nelidskost. Postavy jsou   jakoby načrtn uty na   hrubozrnou podložku a spíše   připomínají symboly   zoufalství, strachu a pocitu   zmaru. Jistým způsobem se   režisérce snímku podařilo   zachytit s esnciální   přesností mé pocity, které   jsem měl po četbě románu   Vasila Bykava Obelisk, který   rozhodně doporučuji. Pokud   jej seženete.

Když jde o psychologický   film, nebudu u filmu čekat   velkolepé válečné scény,   ale výborné herecké   výkony. Ty tady jsou, proto   odkojence Bonda nebudou   zajímat dlouhé scény, ve   kterých se ani snad nic   neděje. Ono je také rozdíl   zemřít v bitvě, nebo být   popraven, mezi zrádci,   uprostřed vesničanů. Zde   nejsou tanky, nelétají   letadla, ale jsme svědky, jak   se z lehkovážného člověka   na začátku, postupem času   stane hrdina Sotnikov. A u   koho jsme si myslili, že   myslí na ostatní, tak se z   něj vyklube sketa zrádce.   Není na nás, někoho soudit,   sami nevíme co bychom   učinili my v dané situaci.   Srovnávat americké,   válečné filmy s ruskými,   je jako míchat jablka s   hruškami. Američané mohou   do filmu vrazit miliardy a   film se nezakousne a brzy na   něj zapomeneme. Ne každý   film dopadne jako vojín Ryan   nebo Forest Gump, proto   válečné scény z týlu mám   nejraději. Jinak válečné   filmy nemusím...

Má smysl žít, když zradíte?
Běloruská krajina pokrytá   silnou vrstvou sněhu.   Mrznoucí počasí a hlad jen   toto prostředí doplňuje. Na   počátku příběhu se   skupina partyzánů a   vesničanů dostane do střetu   se skupinou německých   vojáků. Po něm se   partyzánům podaří skrýt   se v lese. Jenže mají   problém. Velký nedostatek   potravin. Pro jejich   obdržení jsou vysláni dva   dobrovolníci. Putují   nehostinnou a promrzlou   krajinou do jedné vesnice.   Bohužel nakonec padnou do   zajetí. Film je   psychologickým příběhem   vyprávející o tom, jak   reagují lidé v krizových   situací. Rozebírá   jednotlivé účasníky děje   - dva partyzány, matku tří   dětí, mladou dívku,   starostu, který zdánlivě   spolupracuje s německými   okupanty. Jeden z hrdinů se   ve strachu z bolesti a smrti   rozhodne spolupracovat. Je   právo ho soudit? Má právo   to udělat? A co potom, když   jsou jeho přátelé zrazeni.   Má smysl žít? Film je   černobílý, výprava diváka   spíše zklame a český   divák, dnes odkojený a   vycepovaný americkým filmem   těžko přijímá ruský,   potažmo sovětský způsob   vyprávění.

vzestup jako sovětské   kinematografické dílo   oceněné hlavní cenou na   mezinárodním filmovém   festivalu slibuje kvalitní   práci, ale v současnosti je   nutné napsat, že od doby   vzniku uplynula notná řádka   let a to co platilo na diváka   před více než třiceti   lety, nemusí fungovat stále,   spíše naopak. námět   snímku vzestup čerpá svou   hlavní dějovou linku z   prověřeného faktu, že   lidé pod psychickým tlakem   udělají spousty věcí,   které by normálně   neučinili a ačkliv toto   téma nebylo v 2. polovině   7o. let minulého století ve   filmové branži příliš   obvyklé, popírání sebe   sama v krizových situacích   známe i z jiných a lepších   děl. neoddiskutovatelným   kladem je pro film vzestup   určitě také skutečnost,   že hrdinové rudé armády   nejsou vyobrazeni s typickou   gloriolou, ale že jsou   osobami i se svými slabými   stránkami. to je ale také to   jediné, co snímek vzestup   zvedá z nejnižších   příček celkového   hodnocení o třídu výše.   ve zlatém středu, i když v   tom nejnižším, film vzestup   pro svou nerytmičnost,   zdlouhavost a de facto i nudu   také zůstane; cena necena.

Další z řady oceňovaných   ale pro mě zcela   nezajímavých, nduných a   zdlouhavých ruských   válečných snímků. Radši   se podívám na některý z   jejich patosových velkofilmů   než na takovouhle   nesnesitelnou nudu.

Vynikající psychologické   drama o hrdinství, morálce,   sebeobětování a vlastním   svědomím z období druhé   světové války. Svým stylem   mně film připomíná   některá díla od českého   režiséra Vláčila.   Mimořádný herecký výkon   Vladimíra Gosťjuchina v roli   vnitře rozpolceného vojína   Rybaka. Oceňuji, že ruští   partyzáni a obyčejní lidé   nejsou vykresleni pouze jako   hrdinové, jak to bylo zvykem   ve většině válečných   filmů z éry Sovětského   svazu. Docela by mě zajímalo   zda neležel tento snímek   nějakou dobu v trezoru