Vůně kávy [TV film]

Byl by to "prostě příběh ze   současnosti", nebýt toho hada. V podstatě   by to celé šlo udělat i bez něj; jen to   zbytečně zdramatizovali.

Z tématu se dalo vytěžit mnohem víc ...
Vůně kavy na mě působí jako takový civilní   televizní film o nešvarech našeho českého   podnikatelského klondajku a rozpadajících se   vztazích a společnosti a jako podprůměr ho   shodit už kvůli hereckému obsazení a ne   úplně pitomému scénáři nemůžu, ale proboha   s tím chřestýšem to byl opravdu úlet, kdo kdy   viděl hada jako vetřelce nepočítám-li   americké filmy typu Anakonda, kde jediným   účelem je vyvolat v divákovi strach. Víc jak   60% dáti nemohu.

..
Velice jsme se těšila - vzhledem k obsazení,   tvůrcům a i reklamě jsme čekala něco, co si   skutečně vychutnám, co se přihodí jednak za   uherksý rok..a to nejsem nijak náročný divák.   Bohužel asi snaha všech zůstala někde v   dálce. Něvětší zážitek jsem tam měla   alespoň ze skvělého Luďka Munzara.

po dlouhé nemoci se olmer vrátil vůní kávy k   hrané režii a k velké škodě v původním   příběhu zůstal jen na půlce cesty.   diskutabilní je obsazení jeho ženy do jedné z   hlavních rolí, v níž působí spíše toporně   i když vedle neméně toporného vaculíka se to   ztratí a ostatní herecké výkony vůně kávy   na tom jsou de facto obdobně. nejen režijní   vedení, herečtí představitelé, ale také   další složky jakoby se nedokázaly ve vůni   kávy přenést k velké škodě přes magickou   půlku a tak citelně chybí rytmus, spád i   rasantnější dynamika. vůně kávy má jistě   zajímavý námět se scénářem, i když   nedotáhlý do konce, civilní vedení holomkovy   kamery, jistý přesah s poselstvím i několik   světlých momentů z filmařského prostředí,   ale to je přeci jen poněkud málo k tomu, aby se   jednalo a hodnotnější dílko. díky výše   uvedeným faktům se film vůně kávy zařadí   jen mezi díla ze zlaté střední cesty   samotného středu dějin světové   kinematografie.