Věra Lukášová

26letá Stránská hraje diblíka. Za mě   otřesný herecký (nebo spíš režijní) výkon.   Film ve zbytku průměrný.

Příběh dospívající dívenky za první   republiky plné romantických snů, které však   samotný život ukáže, že realita a sen jsou   zcela dvě odlišné věci. Dospívání a   nacházení svého místa ve společnosti bylo   vždy vděčným tématem, hlavně co se týče   psychologie osobnosti. Obzvlášť u dívky,   která přes svou romantičnost musí dostát   odvahy se životu postavit čelem i to za cenu   vlastního odříkání a duševní bolesti.   Jiřina Stránská se s rolí poprala na svou dobu   adekvátně. Rudolf Hrušínský coby přihrávač   v charakterním vývoji sice místy krapet budí   rozpaky, ale to je asi vlivem spíše divadelního   scénáře a viditelně studiovými kulisy.   Přesvědčivost a hloubka příběhu se smyslem   pro detail plně imponuje k adekvátnímu   filmovému zážitku. Snímek sice vlivem   zpracování dle možností své doby už vypadá   zastarale, ale na druhou stranu, takto už to   bohužel nikdo nezopakuje.

Dospívající dívka, i když herečce táhlo na   třicítku, tápe ve světě, ráda by se zeptala   na ledasco, ale když se zeptá, tak je z toho   babička v šoku. Víc jí do života připraví   studentík na letních prázdninách, který když   tápe, tak to správí ránou do ohryzku.
Od toho   dospívání už jsem dost daleko, takže se   dokážu ztotožnit spíš s fantaziemi z románu,   který hlavní hrdince běžel v hlavě, než s   jejím afektovaným chováním, to mi dost   vadilo.
Starší osoby mají svoje kostlivečky a   že jich je požehnaně. Slizský dědula byl   jasný od pohledu, ale když se starší musí   poslouchat. Snad se ti dva stihnou vzít dřív   než mladý Hrušínský nabere čtyřicet kilo a   vypadá mu ta blonďatá patka.