V žáru královské lásky

U lože umírajícího knížete si zapisuje nějaký muž jeho poslední slova. Jeho přišedší žena mu pak zatlačí botou již vyhaslé oči…

Vracíme se zpět v čase. Princ, nebo kníže, jak chcete, si vybírá na plese budoucí manželku. Z těch nabízených nechce žádnou, nakonec si vybere jednu ze služebných, které postávají mimo dění. O tuto pak jde žádat jejího otce. Ten se netváří nadšeně, ale pak je přece jen svatba. Svatební noc nezůstane bez následků a královna porodí dítě. To je později ztraceno, obviněna je žena, která je také zastřelena. Královna se stává zpupnou a panovačnou a její muž se domnívá, že by opět pomohl výprask od otce. Toho však královna těžce zraní bodnutím do krku. Ten přísahá pomstu, která mu skoro vyjde. On sám po tomto pokusu umírá. Po zranění jede královna na zotavenou a přidává se k protivládním demonstrantům. Proto je bedlivě sledována tajnou policií, zajata a přivezena zpět. Jenže pak je načapána s milencem, který kuje proti knížeti zradu. Kníže ji pak párkrát praští kladívkem do hlavy a odvleče do sklepení. Když je pak jejím milencem otevřeně napaden, hodí jej napospas dravým šelmám. Z toho všeho kníže omarodí a začíná bláznit ještě více. Jeho choroba je prohlášena za nevyléčitelnou a on sám je odsouzen k doživotní internaci…

Svérázné romaneto Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha (1928) se stalo inspirací pro snímek, kterým se v roce 1990 vrátil do Československa exulant Jan Němec. Autorský režisér vysoce ceněných snímků šedesátých let Démanty noci (1964) či O slavnosti a hostech (1966) ve své dráždivé postmoderní feérii vypráví příběh bouřlivého milostného svazku mezi dekadentním knížetem (hudebník Vilém Čok) a dcerou degradovaného důstojníka (Ivana Chýlková). Barvitý příběh o neodolatelné přitažlivosti protikladných partnerů Němec situoval do neznámé monarchie blízké budoucnosti, do originální výtvarné koncepce však výtvarník Michael Rittstein zakomponoval reálie současného Československa. Snímek, který v době premiéry publikum přijalo s rozpaky, vyniká zajímavým obsazením. V roli hrdinčina otce do vlasti vrátil z exilu Pavel Landovský.

Zdroj: NFA

"Krvavá komedie" Jana Němce V žáru královské lásky je volným přepisem groteskního romaneta osobitého, prokletého spisovatele a filosofa Ladislava Klímy (1878-1928) Utrpení knížete Strnenhocha (první vydání 1928, novější vydání mj. nakladatelství Paseka 1990). Kniha, nabitá nespoutanou obrazností, sadomachostickými epizodami a svéráznou filosofií, dodnes neztratila na své působivosti. Jan Němec uvažoval o její adaptaci již na sklonku šedesátých let, mohl se k ní ovšem vrátit až po příjezdu z Exilu. Aktualizoval děj tím, že jej přenesl z blíže neurčeného vladařství na počátku století do "blízké" budoucnosti a zasadil ho do reálií dnešní Prahy (televizní věž na Žižkově, zchátralé městské objekty i panorama Hradčan). V makabrózním "pohádkovém" příběhu manželské nenávisti, v němž ožívá démona ze záhrobí, zachoval některé Klímovy obrazy a promluvy. Stejně jako autor předlohy, ani on se netají svou vůlí šokovat, neustále atakovat prudkými zvraty, erotickou vypjatostí, krutostmi a hororovou atmosférou. Navazuje tak na sílící trend světové kinematografie (zejména americké). Pro svůj záměr získal vynikající spolupracovníky: mj. uznávaného amerického hudebníka Jana Hammera (syna našich předních jazzových osobností Vlasty Průchové a Jana Hammera) a výtvarníka Michaela Rittsteina. Hlavní role vytvořili výborná Ivana Chýlková a známý rockový muzikant a zpěvák Vilém Čok.
Film nesporně vzbudí značnou pozornost. Jeho přijětí bude kontroverzní. Ředitel barrandovského studia Václav Marhoul ho komentoval takto: "…Podle mého jde od edesátých let o naprostý zlom v české kinematografii, film, který pobouří, zničí, rozpoutá šílené vášně. Balvan vržený ze schizofrenického kosmu fo bahnité tůně."

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


„Krásně morbidní" groteskní romaneto osobitého spisovatele a filozofa Ladislava Klímy (1878-1928) Utrpení knížete Sternenhocha četl Jan Němec už jako gymnazista. Zaujalo ho natolik, že od roku 1966 pomýšlel na jeho zfilmování. Nosil toto téma v hlavě přes dvacet let, upravoval scénář podle toho, komu se ho chystal nabídnout („Takže mám verzi anglickou, švédskou, francouzskou a americkou."), ale nikdo do jeho projektu neinvestoval, zřejmě proto, že se jevil jako příliš výlučný. Až v roce 1990 vznikla ve Filmovém studiu Barrandov krvavá komedie V žáru královské lásky.
Z Klímovy skandální předlohy (poprvé vyšla v roce 1928), „knihy, nabité nespoutanou obrazností, sadomasochistickými epizodami a svéráznou filozofií", si Jan Němec vybral jen některé motivy. Posunul příběh ničivé vášně a šílenství z počátku tohoto století kdesi v neznámém knížectví do Prahy blízké budoucnosti. Vědomě rezignoval na filozofický rozměr knihy a soustředil se na děj a jeho všemožné efektní ozvláštnění: infantilní kníže se ožení s neohrabanou fickou, z níž se brzy stane chladná démona, která si podmaní své okolí, sama posléze ovládnutá „sprostokrásně elegantním" sluhou... Horror a groteska, hnus a slast, násilí a krev, krev, blýskavá vznešenost, ruiny, hra, hra, hra... Nádherná scéna porodu. Trpící kněžna ve špinavé kotelně, kníže hrůzou bez sebe, dvorní lékař, který si roztržitě položí kufřík na kněžnino vzduté břicho a se zaujetím namotává na pahýl ruky pupeční šňůru, potřísněn od hlavy až k patě krví...
„Ten film, to je třeštění mysli. Koneckonců byl natočen podle Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy. A Klíma byl blázen a šílenec. Na jedné straně jedl krysy, ale na druhé straně byl vynikajícím básníkem, filozofem a vizionářem. Z toho nemohl vzniknout normální film pro normální diváky. V žáru královské lásku se zrodilo z bláznovství Klímy. Loňský šťastný rok, kdy ”ještě lidé měli rádi třeštění a vůbec se měli rádi, mi potvrzuje, že tenhle snímek nějakým způsobem zapadá do doby, v níž se nacházíme... "Tahle republika má patnáct milióínů lidí. Kolik si myslíte, že zde žije bláznů'' Věřme, že hodně, takže diváci snad budou," soudí režisér (Mladá fronta Dnes, 2. 3. 1991). Vybral si špičkové spolupracovníky: mj. předního výtvarníka Michaela Rittsteina a uznávaného amerického skladatele Jana Hammera (syna našich jazzových osobností Vlasty Průchové a Jana Hammera).
Do hlavní role obsadil Ivanu Chýlkovou, která jen potvrzuje to, co všichni víme: že je herečkou par excelence. Postava démonické kněžny jako by byla shrnutím všeho, co dosud ve filmu předvedla, a zároveň náznakem, že její možnosti zdaleka ještě nebyly vyčerpány.
Největším překvapením je však herecký výkon Josefa Abrháma jako dvorního lékaře. Je trochu smutné (ale bohudíky), že musel přijít až Jan Němec, aby mu umožnil změnit dlouholetý (byt' brilantní) aristokratickointelektuální image a vytvořit pitvorného shrbeného doktora s protézou a příšernými brýlemi; Josef Abrhám ho zahrál s evidentní rozkoší, pramenící možná z příležitosti pracovat v nezvyklém „jazzově improvizátorském" stylu Jana Němce, který si všichni zúčastnění tolik pochvalovali.
Pohádka pro dospělé V žáru královské lásky je provokativní výstřednost, odpovídající sílícím trendům světové (zejména americké) kinematografie (pro srovnání budou jistě za,jímavé pověstné snímky Davida Lynche Modrý samet a Zběsilost v srdci, které budou brzy uvedeny v našich kinech). Dostává kategorická ohodnocení typu „dílo génia", „výplod chorého mozku" a nic mezi tím. Kdo četl alespoň jeden z Němcových fejetonů, nemůže být zas tak moc šokován: film se nese ve stejném duchu nespoutanosti, exhibicionismu, erotické posedlosti, absurdnosti, grotesknosti i lehké ironie, jemné bizarnosti, smyslu pro atmosféru a pro detail.
Daniela Krupková Cinema 1991/1/33

Autor/Zdroj: Krupková Daniela/Cinema