Unaveni sluncem

Začátek chvíli zajímavý,   ale pak už jen nuda a nic   jiného. Naprosto banální   příběh, jakých se za   komančů odehrály   tisícovky, ne li více. Nu a   tento šel jistě podat jinak   a hlavně kratší stopáží.   Netuším, co jsem čekal, ale   nudil jsem se, nudil, nudil,   chrrr, chrrr….pardon. Už   jsem vzhůru, nudím se i u   psaní tohoto komentáře.   160120111305213513

Unaveni Michalkovem....
Všechny tyhle únavy   sluneční soustavou od pana   Michalkova jsou dle mého   nestravitelné podprůměrné   až špatné filmy. Nechápu   co na tom kdo vidí? Nuda,   blbý žvásty, divnej humor,   dlouhý jak měsíc do   vejplaty, asi   "nejlepší" byla   průměrná část zvaná   Odpor, ale tohle a třetí   pokračování vícekrát   NE!!!

Slunce hřeje a chrání, ale   dokáže i spálit na uhel.   Takové je motto ruského   snímku popisující ponurý   stalinismus, kdy si nikdy   nikdo a od nikoho není   ničím jistý, bezmocnost se   jakkoliv bránit zrůdnosti   doby a hlavně jednu velkou   čistku. Je krásný letní   den. Plukovník Kotov,   blízký spolupracovník   Stalina, tráví den spolu se   svojí ženou Marusjou, malou   dcerkou Naďou a dalšími   členy velké rozmanité   rodiny včetně prarodičů,   služebné a studentky   umění. Ani na nich není   poznat, že by je cokoliv   trápilo. Jen vesničani mají   starosti hned z rána, když   jim k poli přijedou tanky s   tím, že tam bude vojenské   cvičení. Velmi zdařilé je   vyobrazení bezmocného   bránění se zrůdné moci v   podobě staré ženy proti   tanku síťovanou taškou.   Krutý režim prostě nehledí   napravo ani nalevo. Čert vem,   že lidi nebudou mít co   jíst. Plukovník Kotov však   vlivem svého jména zasáhne   a úroda pro celou vesnici je   zachráněna. Jenomže to   nejhorší má teprve   přijít. Ne však pro   vesnici, ale pro samotnou   Kotovu rodinu. Režisér a   představitel plukovníka   Kotova Nikita Michalkov se   podílel i na scénáři a   povedlo se mu velmi věrné   vyobrazení jednoho krásného   dne bohužel pro někoho   končící tak , jak by to   ještě ani před hodinou   nečekal. Dlouhá stopáž je   k uchopení oné absurdnosti   velikým přínosem. Den   začne volně a pro všechny   radostně. Nikdo se netrápí,   nikomu jakoby nic nescházelo.   Když se však objeví starý   rodinný přítel, velmi   pozvolna se začnou projevovat   různá tajemství vedoucí k   tíživější a   napínavější atmosféře   přibližující se k osudové   tragédii celé rodiny. A   právě ta pozvolnost   způsobuje onu šokující   tragičnost temné doby   nevyhýbajícího se naprosto   nikoho. Najednou to přijde   jako blesk z nebe. Přijede   černé auto a vše je   najednou jinak. Vynikající   kamera už jen dokresluje   excelentní herecké výkony,   kterým dominuje dcera   samotného režiséra   ztvárňující malou dcerku   Naďu plukovníka Kotova.   Takto profesionální dětský   výkon se jen tak nevidí.   Snímek velmi zdařile   vypovídá o lásce a pomalu   odhalující nenávisti a   hlavně nezvratnosti osudu ve   30.letech při Velkých   čistkách. S ohledem na   předešlou ruskou či   sovětskou kinematografii se   jedná o naprosto vrcholné   dílo z této krajiny.   Udělení Oskara je   zasloužené.

Upřímně - bez závěrečné   čtvrthodinky bych filmu   napálila hvězdičku jen   jednu - a bez velkého   rozmýšlení. Ruské filmy   jsou specifické a občas i   nicneříkající. Tady   Michalkov diváka slušně   mystifikuje a tahá za nos.   3/4 filmu jsou dost   nezáživné a ubíjející,   ale famózní závěr kredit   filmu alespoň zčásti   navýšil.

Tenhlete příběh me naprosto   uchvátil, tuto tématiku   mohou správně vystihout   pouze občané Ruska a ti to   jestě zvládli bravurním   zbůsobem. Příběh totiž   vypráví o osudu generála   Kozlovka, každým coulem   bolševik, ale opravdu věřil   tomu, že díky socializmu se   budou lidé mít lépe, stal   se však obětí Stalinových   čistek, který aby si upevnil   moc nechat povraždit všechny   své vysoce postavené   spolubojovníky. Celej film se   odehrává v jeden den, v ten   den kdy si nicnetušící   generál hraje se svojí   dcerkou na pláži a na na   návštěvu dorazí bývalý   přítel jeho ženy, ten je   ale členem NKVD a přijel   jako předvoj zatykače   generála. Právě ta jednota   času vše strašně moc   umocňuje, asi tak hodinu a   půl byl film takovej   nemastenej neslanej ale bez   této doby by nebyla poslední   půl hodina tak skělá.... To   jak generál procitne a   pochopí je prostě   nezapomenutelný a díky tomu   film skvěle upozorňuje na to   co se v SSSR dělo mnohem   dříve než začali fungovat   pracovní tábory v ČSSR...

Typicky ruské
Bravurní film, který v   dnešní době plné akce a   honbou za trikama asi moc in   diváků nenadchne. Jenže ony   ty (pro někoho dlouhé   )dialogy vše nasměřují k   naprosto dokonalému konci,   kde se všechno spojí a   umocní ve skvělý umělecký   zážitek.