Účastníci zájezdu

otec Jolany : Všechny nemoci jsou stejně jenom zanedbaný pití.

"Jmenuji se Pavlína, ale přátelé mi říkají Pamela"

A protože se nám už blíží noc nachystala jsem si pro vás ukolébavku...

Ležel tam na břehu jak vyvrženej vorvaň!

Irma: Odhalování na veřejnosti by mělo být v tomhle věku zákonem zakázaný. Normálně bych to dala do ústavy.

Tak kolik?
Dvanáct - to tu ještě nebylo!
Mě tu na hlavu nikdo srát nebude!

Kdo si ho honí ať zvedne ruku...

Ten můj magor si namazel pinďoura i zadek dračí mastí a to ani nevím proč!

Já ztratila pas!
Ále určitě jste se jen špatně podívala...

Já myslim, že ty podšálky bude mít on - před chvíli jsem ho viděl házet za sedačku kost od kotlety...

Co se stalo? Zradila ji paměť... prej se poznali na pláži v Itálii a tam už opravdu jet nechce...

Když si mám vybrat mezi sebeúctou a vstáváním v sedm tak to se radši vyspim

Helga : Proč z nás dvou chrápe právě ta hluchá..?! A pak, že Pán Bůh nemá smysl pro humor.

"Tak kolik jich chybí, Karle?"
"Pět. To fakticky nechápu."
"Říkáš to těm lidem, Karle? Říkáš jim, aby ty podšálky vraceli?"
"No řikáme jim to pořád. "
"No když jim to řikáme pořád, tak to fakticky nechápu."
"A ty víš, Karle, že jim to řikáme, ty víš, že jim to řikáme od samýho začátku."
"Dyť já vim, tak mi teda řekni, proč ty podšálky nevracej..."
"To já právě nevim, Karle..."

Jolana: Co se ti vybaví při slově dovolená? Mně liposukce.

Jarda: Pojď na mou hruď, než tam bude plno.

Pamela: A teď vám představím řidiče - ten, co právě řídí, se jmenuje Karel a ten druhý se jmenuje taky Karel. Z toho vyplývá, že oba naši řidiči se jmenují Karel.

řidič Karel 1: Tak kolik jim dáme? Tak patnáct minut?
řidič Karel 2: Patnáct minut? Myslíš, že jim to bude stačit? Vždyť víš, jaký tady bývají fronty, hlavně u ženských, dáme jim dvacet.
řidič Karel 1: Dvacet? Není to moc?
řidič Karel 2: Není, když jim dáš patnáct, tak jich půlka příjde pozdě, ale my si musíme vybudovat nějakou autoritu.
řidič Karel 1: A bude jim stačit dvacet? Nedáme jim pětadvacet?
řidič Karel 2: Tak jim dáme pětadvacet, to by měli všichni stihnout.
Pamela: Takže pětadvacet?
řidič Karel 2: Jo.
řidič Karel 1: Karle, a nemyslíš, že...? Ne, dáme jim pětadvacet.

Irma: Haha. No tak tolik nečtu. Chci prostě víc žít než číst. Je na tom něco špatnýho?

Denisa: Vůbec ne. Pokud zrovna nestuduješ literaturu.