U Zlaté rukavice

Nooo, dějově to tedy hodně   škobrtalo, občas se to i   dost táhlo. Některé scény   byly prostě dlouhé. Ale za   to divák obdrží porci   (velkou) ukázkového   herectví a to nejen Jonasse   Daslera. K tomu skvělá   práce maskérů a je tu film,   který je jako ze   skutečnosti. Uvěříte   všemu. Také kamera dokazuje,   že autentičnosti lze   dosáhnout i bez debilního   found footage. Výsledek? Jak   pro koho. Já sypu velmi   dobrých sedmdesát.

Velmi autentické, oplzlé,   chlastem, špínou, zvratky a   rozkládajícími se mrtvolami   totálně načichlé! Nemohl   jsem uvěřit, že Jonas   Dassler, který hraje Fritze   má ve skutečnosti jen 23   let! Ve filmu budí dojmem   nechutnýho špinavýho   čtyřicátníka, maska   včetně jeho kontaktních   čoček je vskutku   důvěryhodná a jeho   bestiální výrazy jsou   nekompromisně zběsilé,   občas mě připomínal   "Brundlemouchu"   před transformací, nebo   "Štamgasta"   Rourkeho hrajícího   Bukowskiho. Nejen on, ale i   ostatní postavy z hospody U   Zlaté rukavice, včetně   přestárlých, tlustých a   odpudivých kurev, které si   Fritz tahá do svého   podkrovního kutlochu jsou   zapamatováníhodné. Snad   opravdu jen jedna krásná   osoba tu je - okouzlující   Greta Sophie Schmidt v roli   mladičké Petry. Jinak   všechno chátra, bahno,   svoloč a lůza samého dna   společnosti. Fatih Akin   snímek natočil tak   realisticky, že atmosféra   Hamburku počátečních   sedmdesátých let je do   detailu propracovaná a   zároveň až příliš   hmatatelná, včetně zvukové   stopy a písniček, které v   té době v Německu frčely.   Vizuál neskutečnej masakr!!!   Pár scén z hlavy asi jen tak   nevymažu, některé   vyloženě šokující, jiné   zase hnusem kypící. Je jich   opravdu hodně, nejvíc budu   asi vzpomínat na hořčici,   mlátičku hlavou o stůl a   dlouhé uškrcení v jednom   parádním záběru bez   sebemenšího střihu. Musím   pochválit i překladatele   titulků, který přeložil i   texty písniček, které   filmem zaznívaly. Téměř   dokonalý zážitek a budu   sledovat, s čím dalším se   Akin vytasí.

...
buď si to zaslouží 0 nebo   10, bohužel průměr dát   nemůžu, nechutný film ze   kterého se zvedá žaludek,   nicméně filmařská práce   je nepopiratelně na vysoké   úrovni, tímto se omlouvám   ale znechucení převládá a   hodnotím 0

Podobná message jako u   Jokera, ale méně   křečovitě zahraná (sic),   jakékoli konstrukce prostá a   navíc z našeho světa.

Strach a hnus v Hamburku – proč ale…
Německý režisér s   tureckými kořeny Fatih Akin   sice není můj oblíbenec,   ale uznávám ho jako   kvalitního tvůrce, který   dokáže oslovit komerční i   náročné diváky. O jeho   filmařských kvalitách   svědčí také nejedno   ocenění na mezinárodních   filmových festivalech. Když   jsem šel na film "U   Zlaté rukavice" z r.   2019, prostudoval jsem si   podrobně veškeré možné   informace ať už v podobě   recenzí nebo i příspěvků   diváků. Takže jsem tušil,   do čeho jdu – do   svérázného dokumentu o   sériovém vrahovi Fritzi   Honkovi, do hnusu,   pobouření, do zaplivaného   pajzlu, do temného   páchnoucího bytu, podivných   individuích na spodině   společnosti vesměs ve vleku   alkoholové závislosti.

Zkusím nejdříve   chválit.
Velmi   působivá vizuální   stránka, skvělý výkon   Jonasa Dasslera v roli Fritze   Honky, úžasná maskérská   práce, snad i zajímavý či   vtipný hudební doprovod vč.   písně Karla Gotta.

Teď to kritické.  
Pokud Fatih Akin   chtěl natočit originální   horor plný násilí, s   šilhavým, nahrbeným,   věčně ožralým netvorem,   který za neschopnost ošukat   obtloustlé postarší   ženské, nalákané do jeho   příbytku, se mstí tím, že   je zavraždí, aby pak jejich   těla rozčtvrtil a ukryl za   zdí svého bytu, film s   potemnělou atmosférou,   smradem (který naštěstí v   sále není cítit), hnusem a   odpornými existencemi,   možná se mu podaří   uspokojit některé   příznivce šílených   hororů, avšak normální   divák to snad ani jako horor   či thriller vnímat   nemůže.

Možná režisérovým   záměrem bylo natočit   sociálně kritický film o   závislosti na alkoholu,   která může vést k   nejrůznějším excesům vč.   násilí a vražd postarších   žen, která i přes snahu   hlavního hrdiny vymanit se   démonu jménem alkohol   stejně zvítězí. Pro tuto   variantu nebude zvláště v   české kotlině příliš   mnoho diváků, které   uvedený příběh   přesvědčí nebo dokonce   odradí od konzumace   alkoholu.

Jednou z možností je i   to, že se jedná o temnou   komedii, kde je dost   pseudohumorných scén – ať   už scéna s rezavou pilkou, s   Honkou vláčícím pytel s   mrtvolou ze schodů a   vzápětí zpět do svého   bytu, nebo kdy chudák Fritz   těžce zápolí na setmělé   ulici s kufrem, v kterém   táhne rozřezané části   mrtvé ženy, scéna s   párkem, který Honka použije   pro uspokojení ženy ve své   posteli, když už se mu   nepostavil (a když se mu   uzenina zlomí, svoji polovinu   sní se slovy „A zbytek je   tvůj“), scéna, kdy se   Honka zoufale snaží vzrušit   onanováním nad fotografií   nahé ženy, aby se mu   podařil styk s tou živou, co   čeká v ložnici, příp.   scéna s hořčicí.
Brát tento film jako   komedii, bavit a smát se při   něm je podle mého mínění   jen pro psychicky ujeté   jedince.

Fatih   Akin doposud točil   převážně filmy o   problémech muslimských   přistěhovalců a emigrantů   v Německu – někdy   romantické, komediální,   občas kritické (kritizoval   např. i postoj ortodoxních   muslimských rodičů vůči   svobodomyslné dceři). Pokud   se rozhodl natočit kritický   film o evropské společnosti,   prezentovaný v podobě   zločinných vražd psychopata   Fritze Honky v 70 letech 20.   století, evropský divák to   zřejmě nepochopí, každý   druhý muslim tomuto filmu o   zvrácených neznabozích   zatleská.

Resumé:
Film U   Zlaté rukavice je řemeslně   dobře zpracovaný, poslání   či hloubku tohoto filmu jsem   zřejmě nepochopil. Pevně   doufám, že Fatih Akin někdy   sdělí, proč tento film   vlastně natočil.