Transport

Film byl zasazen do roku 1946,   tedy rok po druhé světové   válce do zajateckého tábora   v SSSR, kde strážily Němce   příslušnice Rudé armády.   Mezi řadovými vojáky se   skrývali i příslušníci   SS, kteří měli být   odhaleni dozorkyněmi.   Zajímavý byl vznikem   zamilovanosti mezi zajatci a   strážkyněmi, přičemž   nejlepší byla krásná Věra   Farmiga v roli táborové   lékařky.

Nevyrovnané
JInak dobrý film, i když s   podvně propojenými vztahy a   osudy jedntlivých postav.   Hrdinství asi ano, ale koho   vlastně. Pravda o   válečných zajatcích,   možná. Pravda o   podřázenosti na obou   stranách. Je to jaksi   nevyrovnané, pouze se   objevuje něco nového, snaha   pomoci i pžesto, že Němci   jsou agresoři. Malkovich se   tam jaksi nehodil, snažil se,   ale chvílemi přehrával.

Film mě příliš nenadchl.   Mohlo tam být trochu víc   dramatických momentů.   Celkově mi film přišel   poměrně nudný. Nicméně   výkony Johna Malkoviche a   Thomase Kretschmanna mi aspoň   částečně upravily můj   celkový dojem.

Z válečného dramatu v   koprodukci UK - Rusko se   vyklubala pořádná   slátanina. Příběh je   jakási selanka o soužití   několika soudružek   strážných a padesátkou   německých zajatců v   táboře těsně po druhé   světové válce. Jejich   téměř "pohodu"   občas naruší postavička   plukovníka Pavlova v podání   Malkoviche (nepochopil jsem,   proč ani jednou nemá na   hlavě čepici, ač je v   uniformě, zřejmě utajený   podtext, který mi unikl).   Jeho krutost je až směšná   a těžko se dá brát   vážně, když na všechno   strážným skočí.   Pátrání po členech SS   ukrytých mezi zajatci je   úplně mimo, stačila by   detailní tělesná prohlídka   s pátráním po   charakteristickém tetování   nebo jizvě po jeho   odstranění. Charaktery   jednotlivých postav nejsou   vůbec rozvinuty ať na jedné   nebo druhé straně, snad jen   táborová lékařka Natalia   je zevrubně vylíčena, ale   na druhé straně se chová   nepochopitelně. Viděl jsem   před lety film, kde pět   německých zajatců kdesi   daleko za frontou v   Tádžikistánu, nebo podobné   zemi, hlídaly čtyři ženy s   puškami namířenými 12   hodin denně při práci na   poli, navíc s pomocí jednoho   válečného invalidy. Tak   nevím, když tak závažné   téma, zapracovat na   věrohodnosti příběhu. Dva   body navrch dávám za   oblíbeného Johna Malkoviche   a Veru Farmigu.