Tichý Don

Bez nostlgi, jde o herecky i režijně skvělý   film. Viděl jsem jej nejméně dvakrát, takže s   přihlédnutím, že mezi tím uběhlo třicet a   let a filmu ten čas vůbec neubral na   dokonalosti, budu rád, když jej uvidím i   potřetí.

Když jsem si v edici film pro náročné koupil   3x DVD Tichý Don, ze začátku jsem nevěděl   proč to je pro náročné. Již jsem to pochopil.   Ono šest hodin se dívat i když digitálně   vyčištěné dílo a číst titulky, ono to je   dneska pěkná fuška. V USA s titulkami by se   film nikde nepromítal. Při tom u nás nějaký   Tv dabing je, možná již není kvalitní, ale   je. A nechat na divákovi,ať posoudí sám,   jestli je lepší dabing nebo číst titulky. Nebo   vadí, že jednu roli mluvila Jiřina Švorcová.   Jestli to je důvod, tak je to sprostý, k   divákovi. Slovenská tv. film dávala ve   slovenském znění a to není ořechové...

Jak by mohl publicista napsat krátký obsah?
Znovu jsem se vrátila ke skvěle napsanému   románu Michaila Šolochova. Jak tak listuji v   těchto dvou obřích bichlích, vybavuje se mi i   dnes, po téměř padesáti letech film, který   mne v mládí uchvátil svou syrovostí, vášní.   Bylo mi kolem 15ti let. Nechápala jsem tehdy   pojem rudí, bílí, zvlášť v našem režimu.   Nechci vůbec srovnávat, ale Doktor Živago též   mapuje tuto dobu, že? Příběh Aksinji ve   skvělém ztvárnění Elenou Bystrickou, Pjotr   Glebov v roli Melechova, ale i jeho žena Natalja,   to jsou tak silné osudy, atmosféra té doby se   mi stále vrací. Koupající se koně na břehu   Donu, hrůzy války, bída a do toho láska k   jiné ženě, Aksinje, která dožene Melechovovu   ženu Natalju až k tomu nejhoršímu. Její smrt   je jednou ze scén, které se vidí ve filmech   málokdy. Ve své době se jednalo o velice silné   dílo, jakých tehdy bylo natočeno opravdu málo.   Film by byl pro filmové nadšence možná   shlédnutelný i dnes...