Ten tajemný předmět touhy

"Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!"   Tento výrok německého filosofa Friedricha   Nietzscheho tvoří rámec, do nějž zapadá   dále neschopnost získat ženu, která ví, že   když muži dá co žádá - a muž chce po ženě   vždy jen to jedno, tu jednu věc, totiž tu   její, jak se hezky říká ve Svatbě jako řemen   -, muže tím ztratí, a když mu to nedá,   ztratí ho taky. Je to Buňuelovo oblíbené téma   nezavršenosti, nedokončenosti, jež naznačil   již v třicátých letech ve Zlatém věku. Ale   žena je přitom jen hrubý pytel exkrementů,   jenž je tu neustále někým přenášen z místa   na místo jako zbytečná přítěž, zatímco   kolem vybuchují bomby teroristické Ježíškovy   revoluční osvobozenecké frakce.

Zaslepená honba za přeludem, který mění   tváře, a ze svého lovce dělá směšnou a   pošetilou figurku ztrácející smysl pro   realitu. Pořád se připomínající zprávy o   teroristických útocích a živelných pohromách   a projevy násilí obklopující hlavního hrdinu   aniž by jim věnoval pozornost, vnímám jako   metaforu jeho odtržení od skutečných   problémů a upnutí se na stále unikající   objekt jeho chtíče a iracionální touhy.   Možná se ale mýlím a jsou tam opravdu jen   kvůli znepokojující atmosféře, u Buňuela   jeden nikdy neví. Jeho filmy se málokdy dají   interpretovat jednoznačně, zaměstnávají   hlavně mozek, emoce už méně. Surrealistická   východiska jeho tvorby jsou i tady patrná v   různých bizarních detailech, přece jen už ale   není po formální stránce tak šokující jako   dřív. Rozhodně je ale pořád daleko od   nějaké neškodné usedlosti.

Předlohou filmu byla kniha Pierre Louyse, pokud   vím, u nás vyšla pod dvěma názvy novější   „Žena a loutka“ a původní „Žena a   tatrman“. Obojí výstižné. Conchita dokonale   ovládá umění manipulace, je nepřístupná jen   tak, aby tokajícího loudila neodradila a   zároveň natolik přítulná, aby si ho tím víc   připoutala a ze zištných důvodů udržela ...   „Nepatřím nikomu, jen sobě a zůstanu sama   sebou. Nemám nic cennějšího než sama sebe ...   To je moje kytara. Budu na ni hrát, pro koho budu   chtít já.“ Při natáčení se Luis Buňuel   dostal do konfliktu s hlavní představitelkou   Ángelou Molina a byl nucen obsadit roli Conchity   ještě náhradnicí Carole Bouquet.