Tatínkova sláva

Mezi mé nejoblíbenější   francouzské filmy (kromě   kriminálek ze šedesátých   let) patří přepisy románů   Marcela Pagnola. Nádherná   letní Provence zachycená ve   filmech mě fascinuje, sluncem   prozářená krajina,   levandulová pole. Byl jsem se   tam také před lety podívat.   Film režíroval známý Yves   Robert, stejně jako Maminčin   zámek. Již předtím   natočil Claude Berri na   podobné téma filmy Jean od   Floretty a Manon od pramene.   Všechny filmy jsou poetické   a při každé repríze v TV   jsem natěšený na skvělý   zážitek. Nejsem hnidopich,   ale malá chybička v   obsazení: v roli pane   Parpaillouse Paul Crauchet.

Velice hezky zpracovaná   literární předloha Marcela   Pagnola. Něžný a milý   film, vonící levandulí a   kouzlem čistého dětství,   doprovázený sametovým   hlasem Viktora Preisse. Svojí   poetikou mi silně   připomíná povídky Oty   Pavla. Věčná škoda, že   jde o snímek u nás prakticky   neznámý (např. já jsem se   s ním dnes setkala poprvé -   a to ještě čirou náhodou).

Úsměvný výlet do začátku   dvacátého století,   bezvadně dobově   odvyprávěný, dětskou   optikou viděný, příjemným   hlasem Viktora Preisse   provázený...   Upřednostňují se však jen   samé hezké zážitky, jako   když vzpomínáte na   mrtvého, což vylučuje   křivku vzruchů, která   mívá za následek, že si za   čas vybavím mnohem víc,   než jen pobavení nad   pózováním s loveckou   trofejí před fotoaparátem v   případech, kdy snímek není   váš vlastní... :-)

Marcel Pagnol
Co k filmu napsat. Kdo nezná   vůni Provence,   neporozumí.Dávám deset pro   tu vůni a poetiku.   Nádhera...