Tatínkova sláva

Velice hezky zpracovaná literární předloha   Marcela Pagnola. Něžný a milý film, vonící   levandulí a kouzlem čistého dětství,   doprovázený sametovým hlasem Viktora Preisse.   Svojí poetikou mi silně připomíná povídky   Oty Pavla. Věčná škoda, že jde o snímek u   nás prakticky neznámý (např. já jsem se s   ním dnes setkala poprvé - a to ještě čirou   náhodou).

Úsměvný výlet do začátku dvacátého   století, bezvadně dobově odvyprávěný,   dětskou optikou viděný, příjemným hlasem   Viktora Preisse provázený... Upřednostňují se   však jen samé hezké zážitky, jako když   vzpomínáte na mrtvého, což vylučuje křivku   vzruchů, která mívá za následek, že si za   čas vybavím mnohem víc, než jen pobavení nad   pózováním s loveckou trofejí před   fotoaparátem v případech, kdy snímek není   váš vlastní... :-)

Marcel Pagnol
Co k filmu napsat. Kdo nezná vůni Provence,   neporozumí.Dávám deset pro tu vůni a poetiku.   Nádhera...

Mezi mé nejoblíbenější francouzské filmy   (kromě kriminálek ze šedesátých let) patří   přepisy románů Marcela Pagnola. Nádherná   letní Provence zachycená ve filmech mě   fascinuje, sluncem prozářená krajina,   levandulová pole. Byl jsem se tam také před   lety podívat. Film režíroval známý Yves   Robert, stejně jako Maminčin zámek. Již   předtím natočil Claude Berri na podobné téma   filmy Jean od Floretty a Manon od pramene.   Všechny filmy jsou poetické a při každé   repríze v TV jsem natěšený na skvělý   zážitek. Nejsem hnidopich, ale malá chybička v   obsazení: v roli pane Parpaillouse Paul Crauchet.