Tajemství Viléma Storitze [TV film]

Velmi povedený koprodukční   televizní film natočený   podle slavné literární   předlohy Julese Vernea.   Francouzský režisér vzal do   hlavních rolí pár svých   krajanů a obklopil je   známými českými herci a   vytvořili správně mystickou   a tajuplnou podívanou což   jim kromě jiného umožnila i   velkorysá stopáž. Viděl   jsem to poprvé jako klučík   právě hltající verneovky a   relativně před nedávnou   dobou jsem si ověřil, že i   po půl století od svého   vzniku neztrácí film svou   působivist a to určitě   není špatná vizitka.

Velmi špatný střih, který   mne mátl. Logické lapsusy v   ději. Například proč sluha   lahvičku číslo dvě nevypil   dávno a čekal na příchod   těch lidí nikdo nijak   nevysvětluje. Dále jsou zde   chyby v tricích. Herci nic   moc. A navíc je to celé   šíleně zdlouhavé. Dávám   dvacet, protože zpočátku to   bylo chvilku i zábavné.   Konec se už nese zcela v   duchu červené knihovny.

Ze soudobé kritiky
Televize je o vánočních   svátcích v málo   záviděníhodné situaci.   Rozbalování dárků, jež   trvá u stromečku slabou   čtvrthodinku, musí u   obrazovek vydržet tři dny.   Každý divák chce dostat   něco, a tak premiéra stíhá   premiéru, pořad za pořadem   jako na kolotoči. Vánoce   jsou příležitost ke   galaprogramu, jenž nesmí   být bujarý jako   silvestrovský, spíše trochu   sentimentální, a jde o to,   aby v sobě měl poezii   sněhové vločky, pohodu   bohatě prostřeného stolu.   Obrazovka musí hovořit   tónem důvěrným a   vlídným.

Když jsme si tedy řekli,   co televize má, povězme si,   jak letošní vánoční   program vyhověl našim   představám.

Tajemství Viléma   Störitze, televizní film,   vyrobený ve   francouzsko-československé   koprodukci, byl hlavní   událostí večer 25.   prosince. Scénář filmu   napsal podle Julese Vernea   Claude Santelli, režii měl   Eric Le Hung. Škoda že nelze   prokázat rozsáhlejší   účast československé   strany na umělecké podobě   díla. Přáli bychom si   samozřejmě, abychom mohli   považovat napínavý,   vzrušující film více za   československý než   francouzský. Dobře známé   prvky tvorby francouzského   utopisty poněkud ustoupily do   pozadí a udělaly místo   prvkům takříkajíc   společenským. Na Verna tu   snad bylo příliš mnoho   napudrovaných hlav, plesů a   vyznání lásky na úkor   vizí příštích   technických zázraků.

Tajemství Viléma   Störitze nám bylo blízké   nejen tím, že děj se   odehrával v Praze, nýbrž i   tím, že tvůrci našli v   Praze její smysl pro   dobrodružství, její   elegantnost ještě v jiných   případech, než jsou   filmové honičky na agenty   cizích rozvědek a domácí   zločince.

Tři programy (dále   Lucerna a Malá Dorritka), o   nichž jsme tu psali, jsou   ovšem pouze částí   vánočního překvapení,   jichž se nám dostalo. Neboť   i televizní kritika je o   vánocích v málo   záviděníhodné situaci.   Tolik dárků – který tedy   vybrat?

MIKŠOVIC, Alexander:   Nadílka. Kulturní tvorba,   1967, roč. 5, č. 52, str. 13   (upraveno)

Tohle dílko bylo pro mne   překvapením a považuji jej   za "bombu". Vzniklo   v koprodukci Československa a   Francie. Bohužel, z našeho   archivu se kopie vytratila,   či byla zničena, a tak   neexistuje původní dabing. A   nebo jo? Díky francouzské   straně se dílo opět   vrátilo do Čech. Bylo znovu   nadabováno (bohužel už   někteří herci nejsou mezi   námi) a tak jejich hlas   nahradil někdo jiný.
Zajímavý a záhadný   příběh podle Julese Verna   byl natočen v roce 1967. Dnes   je vhodným prvkem pro   sváteční vysílání.