Štvaní lidé

"Štvaní lidé". Několik let před vznikem filmu "Štvaní lidé" vyšel v nakladatelství "Novina" napínavý románek francouzského spisovatele H. Macharda, který v překladu dostal název "Vlkodlak". Vzbudil tenkrát velkou pozornost ve filmařských kruzích, neboť byl zrovna předurčen k napsání skvělého scénáře pro působivý film. I stalo se. Tento románek byl zfilmovaný pro zvukový film a to českými filmaři, kteří mu jen změnili název na "Štvaní lidé".

Takže: tento film, byl točen ve francouzském přístavu Marseille, měl rušné scény, dobrý dějový spád, byl udělaný bystře ba čiperně a Josef Rovenský v něm vytvořil svou do té doby nejvystižnější úlohu, při které zcela unikl šabloně, do níž v předchozích filmech začal povážlivě upadat. Z románu bylo ovšem pro filmové zpracování vzato pouze jádro. V malé vesnici žije podivný muž, který si říká Oliver. Tento podivín byl odsouzen pro vraždu k doživotnímu žaláři, ale prchl, a pod tímto jménem začal nový život. Oženil se a v manželství měl synka. Po úmrtí ženy, to se stalo asi po deseti letech po svém útěku, uzavřel nový sňatek se starostovou dcerou, která nahradila svojí dobrotou skutečnou matku.

V místních novinách vyšla jeho fotografie, a tu místní kriminální úředníci i přes jeho plnovous, poznají v něm stíhaného pachatele, a zjistí, že mu chybějí pouze dva dny do promlčení trestu, po němž by mu patřila svoboda. Okamžitě zahájí kroky k jeho dopadení, ale on v rakvi, do níž se skryl se svým synkem, je vyvezen hlídajícími detektivy a četníky a podaří se mu prchnout. Okamžitě je celý kriminální aparát v činnosti, rozhlas, telefon a telegraf roznášejí do všech koutů světa zatykač na uprchlého trestance, který prchá se svým synkem a prožívá úzkostná muka po dva dny zběsilého úprku. Skrývá se u kolotočů a houpaček pod voskovými figurínami panoptika, kde se setká se sestrou své bývalé milenky, která byla zavražděna, a pro kteroužto vraždu byl odsouzený. Ta "žena s půlí těla", zasáhne rozhodujícím způsobem do jeho dalších osudů až do konečného rozřešení.

O tomto filmu se dá směle říci, že je to jeden z nejlepších Rovenského filmů, v němž druhou hlavní úlohu sehrál malý Fehér. Víchova kamera byla velmi dobrá a režisér Jan Sviták po boku režiséra Friedricha Fehéra se mohl těšit ze svojí úspěšné režisérské prvotiny.

Dobrodružné drama o nespravedlivě pronásledovaném muži bylo natočeno souběžně v německé a české verzi. Česky se mluvilo pouze v ateliérových scénách, které samostatně realizoval začínající Jan Sviták, herec a asistent J. Rovenského.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu