Stalker

Kdo cetl knizni predlohu od   bratri Strugackych, musi   uznat, ze ackoliv se   Tarkovskij nedrzi knihy, tak   jeji atmosferu vystihl   perfektne. Ackoliv se mnou   bude spousta lidi nesouhlasit,   tak ty dlouhe sceny jsou tam   prave proto, aby se clovek mel   cas nad tim zamyslet, o cem to   vlastne je a vyuzit cas pro   gradovani horove atmosfery.   Urcite se nejedna o film pro   masy. Je to unikatni   zalezitost pro unikatni   publikum a pokud k tomu budete   pristupovat pouze jako ke   spotrebnimu zbozi americkych   kycu (viz Michael Bay s jini),   tak se vam nemuze libit.

Tenhle film jsem poprvé   viděl někdy kolem roku 1988   kdy se k nám dostal do   filmového klubu. Pak jsem ho   viděl ještě jednou opět ve   filmovém klubu a pak jsem ho   zazdil, když šel na ČT2.   Absolutně dokonalý film a   lidském nitru. I Frantšek   Nebojsa by se v Zóně začal   bát. Možná.

Tento film se postaral o jeden   z mých nesilnějších   filmových zážitků   vůbec.Atmosféra, která se   Tarkovskému podařila   vytvořit je téměř   hmatatelná.Vnímáte   zároveň lezavý   všeprostupující strach,   které návštěvníci   zakázaného prostoru   pociťují a současně   téměř patologický klid,   který z krajiny Zóny   vyzařuje.Pokud je divák   vnímavý, může si   připadat, jako by Zónu sám   navštívil a musel se bránit   její nebezpečné magnetické   přitažlivosti.

Stalker vychází z knižní   předlohy Piknik u cesty od   bratrů Strugackých,ta však   nedosahuje takových kvalit   jako film. Stalker se může   pyšnit mrazivou a temnou   atmosférou, jaká se u filmu   málokdy vidí. Je pravda, že   film může být v dlouhých   pasážích trochu nudný, ale   to nemění nic na tom, že je   to film, který patří k tomu   nejlepšímu a   nejzajímavějšímu, co jsem   kdy viděl.

Stalker
uzasny film pro vnimave   lidi... lze ho vychutnavat v   nekolika rovinach... jeho   pojeti je v kazdem ohledu   vyjimecne

Jeden z nejlepsich filmu jaky   jsem kdy videl... nelze se na   nej divat mnohokrat a rychle   za sebou (pak prijde dlouhy),   musi na nej byt nalada   (bohuzel poprve film lze videt   jen jednou) ale stalker je   proste top.

Hodně zvláštní, přesto   krásný film. První dvě   třetiny filmu mě naprosto   uchvátily, atmosféra Zóny   nemá daleko do hororu.   Úžasné. Vlastně to tu ani   nechci prznit svým   komentářem. Ale stejně, ta   předzávěrečná scéna   plná předlouheho   filozofování byla i na mě   moc. Film vysoko nad moje   chápání. Jsem ale rád, že   se dokážu přizpůsobit i   takovým filmům.

Další Tarkovského zářez,   jímž dokazuje svou   výjimečnost. Stopáž   nepřekvapila, co však   překvapilo, je existence   příběhu. Tarkovskij ho   pojal osobitě, přesto   příjemně a relativně   stravitelně. Jen ty   filozofické úvahy by místy   uvítaly důkladnější   práci střihače.
Vizuál snad ani lépe   nemohl vystihnout atmostféru   nejistoty, samoty. Pohledy na   ruiny a ticho dokáží   zacvičit s psychikou   každého.

I pres to, ze se jedna o film   pomaly a dlouhy, ma s sobe   neco, co divaka vtahne a   nepusti az do konce. Perfektni   kamera, herecke vykony,   napadite vyuzita hudba, ten   film je snad bezchybny.

Poněkud HODNĚ   nepochopitelné dílo, ale   každý záběr jsem   pozoroval s úžasem a   užíval si každý detail.   Vizuálně dokonalé,   příběhově neuchopitelné.

Prekvapenie z totalitneho ZSSR
Velmi tazky film,ktory si zo   svojej kniznej predlohy berie   len zaklad.Skor by som   povedal,ze sa jedna o   psychologicky film nez o   dramu.Je plny monologov o   pocitoch,vedeni,zmysle   zivota.Ma fantasticku tazivu   atmosferu s vybornymi   hereckymi vykonmi.Vizualna   stranka je plna   dvojzmyslov,biblickych   symbolov a narazok.Nemozem   pochopit ako sa mohol takyto   film natocit v totalitnom   Sovietskom zvaze.Na tento film   musite mat naladu,a potom sa   vam bohato odmeni.Film   jednoznacne doporucujem.

Knížka je o něčem jiném.
Právě v těchto dnech, v   důstojně dožitých 79   letech, zemřel také Boris   Strugackij, spolu s bratrem   autoři literární předlohy.   Tarkovského pochmurná   filosofující balada je sice   filmovým majstrštykem po   mnoha stránkách, ale málo   platné – do Zóny se   skutečným Stalkerem jsem se   vydal jen při čtení   knížky. Moje zklamání z   filmu bylo o to větší, že   se bratři Strugačtí   podíleli i na psaní   scénáře.(Podrobněji to   dobře popsal v komentáři o   něco níže uživatel   Pavela).

S   lítostí si představuji,   jaký úžasný film, mrazivý   až do morku kostí, by mohl   vzniknout s Tarkovského   tísnivou, nebezpečně   špinavou a jako olovo   těžkou atmosférou   přidáním skutečného,   mimochodem i docela akčního   příběhu z Pikniku u cesty.   Pro ty, kdo by se chtěli na   film trpělivě podívat (ale   jen pro ty, kdo nečetli   knížku) dávám 8 hvězd.

Mimochodem, kdysi   jsme v Jeseníkách na motivy   knihy hráli vlastní   celonoční bojovou hru a byli   jsme myslím víc stalkeři   než ten filmový.
A   ano, dostal jsem se do ZÓNY,   byl jsem tam, našel jsem co   STALKER hledal a splnilo se mi   pak v životě moje obrovské,   největší přání! A, jak   jinak, nepřineslo mi to pak   štěstí...

Přesto hodnotím „must   see“ pro každého, kdo si   alespoň jednou v životě   něco zoufale, ale marně   přál. Samozřejmě daleko   raději „must read“ ...

Me prijde, ze kdo je intos,   musi bejt timhle filmem tak   okouzlenej, ze na nej do Aera   chodi tak trikrat tejdne, my   ostatni muzeme bez nasledku   priznat, ze je to proste moc   dlouhy. Ale za tu bilou skvrnu   ve vlasech si Stalker jako   predchudce Nea tech osm bodu   urcite zaslouzi.

Má tento film nárok na   vysokou známku? Je umělecky   vysoce kvalitní, ale pro   běžného diváka téměř   nesrozumitelný.

Literální sci-fi   dobrodružné téma od   Strugackých, o oblasti,   kterou navštívili   mimozemštané a ponechali zde   tajemné předměty, po   kterých pátrají nejen   vědci, ale i ilegální   hledači pokladů-stalkeři,   režisér Tarkovskij   přepracoval v hluboce   filozofický traktát o   hledání smyslu lidského   života, i když ponechal jeho   tenkou slupku.

A tak se tři typoví   hrdinové plahočí tři   hodiny filmového času   bezútěšnou zničenou   krajinou, téměř bez děje,   aby našli...Co vlastně   chtěli najít? Legendy   stalkerů vyprávějí že   tam, kdesi uprostřed pustiny   je ukryto cosi, co dokáže   přinést nálezci absolutní   štěstí. Ale jaký obraz a   jakou hodnotu může mít   štěstí v prostředí   společenské pustiny totality   komunistického státu?

Z filmu lze jasně   vyčíst symboly blížícího   se rozpadu Sovětského   Svazu, memento Černobylu,   tuhé dogma komunistické   moci, beznaděj, bezbranost   vůči totalitě,   materiální, sociální i   psychickou bídu tehdejších   "burlaků na   Volze" i mnoho dalšího,   co ještě musí být   rozšifrováno, ale nemělo by   být zapomenuto.

Tento film určitě   potěší filmového kritika,   ale běžný divák v něm asi   nenajde nic, pro co chodí   obvykle do kina - napětí,   akci, odlehčení od   normálného života, humor,   lásku, ani vášeň.

Od Stalkera jsem čekal   určitě více, jenže   hodnocení sráži zbytečně   dlouhé utahané záběry   vpodstatě "na nic".   Možná to není moje kafé,   ale zklamalo mě to. Ale   Stalkerova žena byla   sympatický věrná a oddaná   svému muži

Klasický Tarkovskij. Pomalá   kamera, takže pět minut   koukáte na rodinu v posteli a   vstávajícího muže,   dalších pět na lidi v   autě… Ne, tohle opravdu   není pro mne. Navíc mi hlava   nebrala situace, vojáci, nebo   kdo, je vidí, vystřelí pár   kulek a pak je nechají být.   Nebo, opět zdlouhavá, jízda   na drezíně. Kamera bere   hlavy, místo krajinu, která   by mne a diváky jistě   zajímala víc. A tak to jde   skoro stále. Celý snímek se   nestane absolutně nic   zajímavého. Hrdinové se   celým filmem profilosofují a   pak už je chválabohu konec.   Pro mne dvě a půl hodiny   zbytečně promrhaného času.   Kdo má rád spousty dialogů   a nic jiného ten si smlsne a   tomu film doporučuji.   Ostatní ruce pryč od této   debility!